„Vítejte v Bradavicích. Poté, co projdete těmito dveřmi, budete zařazeni do koleje. Tyto se jmenují Nebelvír, Mrzimor, Havraspár a Zmijozel. Do té doby tu na mě počkejte, musím zařídit ještě pár věcí," otočila se od skupinky starší čarodějka a zmizela v sále. Jedenáctileté děti postávaly na schodech, až na jednu vysokou dívku. Stála úplně vzadu, nejdál od dětí. Měla černé zplihlé vlasy, které jí neustále padaly do obličeje. Ani si je neobtěžovala oddělat, raději koukala skrz malé škvírky.
„ Prosím, následujte mě!" vyzval nové studenty ženský hlas. Celý dav se dal do pohybu i ta černovláska, která jako by vůbec nepatřila k ostatním. Byla duchem mimo, jen šla dál a dál.
„ Dám vám na hlavu moudrý klobouk a budete zařazeni do koleje, která je vám dána," ukázala profesorka zalátovaný klobouk, položený na stoličce. Dívka stála a ani o píď se nepohnula. Nebyla nervózní, jen stála a byla jako by jinde.
Ostatní studenti po ní vrhali zkoumavé pohledy. Avšak ona o nich nevěděla. Profesorka už byla vprostřed seznamu jmen. „Murderová Edit," vyvolala dívku a položila jí na hlavu klobouk. Celá místnost koukala na jejich novou spolužačku. Klobouk dlouho přemýšlel a pak vykřikl Zmijozel. Od stolu se zelenou výzdobou se ozval potlesk.
Po skončení zařazování a pár uvítacích slov profesora Brumbála, zástupce ředitele, začala hostila k oslavě nového školního roku. Všichni jedli, hodovali jen dívka s černými vlasy seděla a nejedla. Někteří Zmijozelští si jí přeměřovali pohledem, kuchyně zde byla výborná.
I učitelé se bavili, nejvíce o té nové studentce, která přestoupila z jiné školy. Nakonec den skončil odvedením nových studentů do pokojů. Edit byla zvláštní, toho si všimlo mnoho jejích nových spolužáků.
Nejedla, nepila, nemluvila, ale byla krásná a při tom tajemná. Což musel uznat i Tom Raddle, prefekt Zmijozelu. Chtěl se o ní dozvědět víc, přemýšlel, jak by zjistil, co je zač. Měla hodně podivné chování, až mu zní běhal mráz po zádech, ale o to víc jej přitahovalo, kdo to je.
Ráno seděla u snídaně, znovu duchem nepřítomná. Jako by snad ani nevěděla, že někde je! Tom seděl kousek od ní a pozoroval ji. Vlasy jí zakrývaly skoro celý obličej. Seděla zpříma narovnaná a na talíři před sebou měla jedno jablko. Zatím se jej ani nedotkla.
Vedle ní si sedly spolužačky, se kterými měla stejnou ložnici. Kate, malá špinavá blondýnka, jí o něčem vyprávěla. Nejdřív ona a potom i všechna 4 děvčata se začala smát. I Edit se smála. I když to naznačila jen úsměvem.
Hned v první hodině získala nová Zmijozelská studentka 20 bodů. Profesor Křiklan ji tedy nabídl členství v jeho klubu. Nedalo se jinak, než přijmout.
Edit byla stále stejná, i když se víc pouštěla do rozhovorů, než ze začátku týdne. Tichá jako myška a bystrá jako rys. Moc nemluvila a spíš se stranila, ale i tak si našla kamaráda Jasona. Byl z jiné koleje a byl spíš opakem černovlásky. Každého bavil a jen se smál. Zato ona byla tichá a málokdy se usmála.
Až jednou si ji všichni zapamatovali. Seděla u večeře a nevnímala okolí. Nebo spíš jen na půl vnímala. Jeden kluk po ní něco chtěl, nikdo už neví, co přesně, ale byl hrubý. Dokonce se jí všichni smáli. Ale ona jako by o tom ani nevěděla. Seděla na lavici vedle spolužáků a nepohnula jediným svalem v obličeji. Byl to obdivuhodný výkon na urážky, které na ni padaly.
Její spolužák vstal a hrubě ji chytil za zápěstí. A v tu chvíli bylo vidět, že už není tak klidná. Byla naštvaná. Talíř před ní se začal klepat. Svíce začaly pohasínat. Všichni se na ni podívali, avšak ona znovu ignorovala spolužáky.Vstala z místa a odešla pryč. Jediný, kdo za ní vyběhl (čárka) byl Jason a zrovna zábavně se netvářil.
"Co to bylo, víš, že nemůžeš!" rozčílil se. Ona mlčela a stála před ním.
"Já jsem nechtěla," vyklouzlo jí z úst.
"Musíš se ovládat, nenech se vytočit. Známe se tolik let, přece víš, jak to udržet," usmál se a pohladil její černé vlasy. Jejich rozhovor, ale poslouchaly ještě jedny uši. Které chtěly zjistit víc.
Když se dvojice rozešla, doběhl Edit. A s tím, že by ji chtěl doprovodit, došli do jejich společenské místnosti. Celou cestu oba mlčeli, ona znovu klidná a on plný myšlenek.