,,Jistě, proč ne?" Tak to ti táto do smrti nezapomenu. Jdu s ním, s Regulusem, na parket a zapřísahávám se, že s ním nepromluvím ani slovíčko. Ani s tátou ani s Regulusem.
Začíná hrát hudba. Valčík. Jdu do toho. Snaží se ze všech sil, aby pro mne byl nějakým způsobem zajímavý. Nechápu, co kluci v té kouli na krku mají. Chvíli se vychloubá, potom prosí, abych mu o sobě něco řekla. Mlčím. Smutně a zároveň naštvaně na mě koukne.
Tanec skončil a já se plížím zpět na židli. Unaveně vzdychnu a posadím se. Moje nohy jsou už úplně rozmixované. Chvíli jenom tak přemýšlím a relaxuju a snažím se smířit s tím, že mi Regulus ve škole zřejmě nedá pokoj.
Začínám prosit mámu, abychom šli domů a k mé velké úlevě se nakonec uvolí k prosbám u táty, který nakonec, i když nerad, svolí. Vyjdeme po schodech nahoru k východu a já se naposledy otáčím. Kouknu se a zavadím pohledem o Siriusův. Zašklebím se a vyběhnu ven za mámou.