Informace
Jsme domovem:
670 povídek
od 235 autorů
z 772 registrovaných.

Diskuse je na našich stránkách Potter Web CZ

Čistokrevný rodiny od Terka
[Komentáře - 22] Tisk Kapitola nebo Povídka
- Velikost písma +
Autorská poznámka:
Komentáře pls
Tak a už zase ležím usoužená na posteli. Houknu na mamku a na taťku, že zítřejší výlet do Příčné ulice nějak přežiju, a že jdu spát. Budíček nastavený na šest ráno, abych se ještě stihla naučit něco z lektvarů. Lehnu si a hned usnu. Během několika minut, jak mi to alespoň připadalo, mi u hlavy zase drnčí zvonek a já se chopím knížky do lektvarů. Mnoholičný lektvar... starý... Použití dračí krve... starý... Myslím, že zase usnu... Uáááh...
,,No tak, Claire! Honem dolů! Máme málo času. Dnes odjíždíš a nemáš ani hábit. Jenom učebnice! TAK SAKRA VSTÁVEJ, LENOCHU!" Zakřičela to s takovou vervou, že jsem rázem sletěla z postele. Přiskočila skřítka a začala mi obvazovat nohu. Dlouho mi trvalo, než jsem ji uklidnila a ona obvaz zase namotávala zpět. V rychlosti se obleču a utíkám z pokoje.
,,Tak jakpak ses včera bavila?" začne táta. Propaluju ho pohledem. Ten na mě nechápavě hledí. Přemůžu se a řeknu: ,,Obětoval jsi svou dceru, která sotva chodila, tomu tupci Regulusovi!"
,,Promiň. Omlouvám se."
,,Hmmm..," zamumlám s plnou pusou. Máma se na mě podívá pohledem: Ty nejsi naše dcera, ale na to jsem si zvykla.
,,Ty šaty ti vskutku slušely," povídá máma.
,,Díky. Omluvíte mě? Musím se jít trošku upravit, než půjdeme pro ty hábity." vykrucuju se.
,,Jasně," řeknou táta s mámou současně. Usměju se a utíkám do pokoje.
Švihnu věci do školy na postel a začínám balit. Chybí mi už jenom hábity. Seběhnu do předsíně odkud se pomocí letaxu přemístíme na Příčnou ulici. Tam v rychlosti nakoupím hábity a jdu s nimi za rodiči, když do někoho vrazím.
,,Omlouvám se." zamumlám a začínám sbírat krabice. Ten někdo mi pomáhá.
,,To nic, nic se nestalo." Zvednu hlavu a vidím zrzavou dívku. ,,Ahoj ! Já jsem Lilly."
,,Claire." představím se. Trošku se zapovídáme, když si uvědomím, že musím za tátou a mámou. ,,Promiň Lilly, ale už musím jít. Rodiče mě budou postrádat."
,,Tak se uvidíme ve vlaku do Bradavic! Měj se!"
,,Ahoj!"
,,Kdes byla? Za dvě hodiny ti jede vlak do Bradavic! Pospěš si!" Společně se přemístíme domů, kde v rychlosti uložím hábity do kufru. Během chvilky už jsem nachystaná dole v předsíni.
,,Toho cestování je pro dnešek až dost!" pomyslím si a chytnu se tátovy paže. Objevíme se na nástupišti a já se loučím s rodiči. Májí ještě hodně práce, a tak se omluvili, že tu se mnou nemohou počkat. Nevadí. Začnu pohledem zkoumat nástupiště a zároveň hledat Lilly.
,,Ahoj!" vykřiknu, když ji spatřím.
,,Čau! Tohle jsou moje další dvě kamarádky: Kate (ukázala na hnědovlásku vedle sebe) a Monica (blondýnka vedle Kate). A tohle je Claire (ukázala na mě pochopitelně)." Všem jsem jim podala ruku a společně vyrážíme hledat kupé.

Lilly mě postupně seznamuje s tím, jak to na škole chodí. Přikyvuju a nemůžu se dočkat, až Bradavice uvidím.
Netrvá dlouho a stanou se z nás všech kamarádky. Společně se bavíme o prázdninách a o klucích. Monica se přizná, že se jí líbí Sirius, tak se jí zeptám co na něm vidí.
,,Je celej úžasnej!" Aha. Ale potom mám tu čest se s jejím nápadníkem a jeho kumpánem seznámit osobně. Siria už jsem znala, ale toho vedle ne. Nosil brýle, a jak jsem později zjistila, je hrozně zamilovaný do Lilly, která si jeho vztah nechce připustit a rozhodně ho neopětuje.
,,Zdravím tě," otočí se ke mně Sirius. Ignoruju to, ale potom se odhodlám a povídám:
,,Čau." Zabořím hlavu do knihy a čtu. Napodobuju tím Lilly, alespoň do té doby než Kate vykřikne. Black na ni totiž použil netopýří zaklínadlo. Vytasím hůlku a obratem ji odčaruju. Potom hůlku obrátím na Siria a křiknu: ,,Vypadni!" Vypadlo to ze mě s takovým odhodláním, že se otočili a mazali pryč. Zavřela jsem dveře kupé a posadila se zpět na sedačku. ,,Dobrý, Kate?" zeptala jsem se.
,,Jó v pohodě. Tohle dělají v jednom kuse! Mimochodem, kde jsi sehnala to protikouzlo? Nikdo ho nezná."
,,Učili jsme se ho v Krásnohůlkách," řeknu a zase se začtu. Celou zbývající cestu vlakem se nic nestane.

Tak už jsme v Bradavicích a já zjišťuju a zároveň dávám holkám za pravdu, že jsou užásné krásné a tajemné. Už se nemůžu dočkat až budu uvnitř! Vstupní brána se otevře a žáci se nahrnou dovnitř. Rozlišují nás jenom barvy na školních hábitech.




Do okénka povinně napište číslicemi třista šedesát pět
Okénko 

Poznámka: Můžete zaslat hodnocení, komentář nebo obojí. Nezapomeňte na okénko.