V Bradavicích vládlo neobvyklé ticho. Jindy byl po celém hradě i přes brzkou ranní hodinu slyšet smích a veselé hlasy studentů. Už vycházelo slunce. Úsvit byl zbarven do ruda. Tuto noc se umíralo.
Minerva McGonagallová východ slunce pozorovala. Seděla sama ve své nové pracovně, která ještě před několika hodinami patřila muži, kterého si na celém světě vážila nejvíc. Albus Brumbál byl ale mrtvý. To jeho smrt oznamoval dnešní úsvit.
No more carefree laughter,
silence ever after.
On byl jediný, s kým se kdy zasmála. Jen on vždy rozuměl tomu, jak se cítila. Byl jejím vzorem, člověkem, bez něhož si život ani školu představit nedokázala. Patřil sem, měl zde místo, které nikdo nebude schopen plně zastoupit. Všude kam přišel, vnášel pocit bezpečí, klid a pokoj. Teď už nebude bezpečně nikde. Dnes v noci se i do bradavického hradu dostala krutá realita. Osamocená slza stekla po tváři ředitelky této školy a téměř okamžitě ji následovaly další. Bez něj tu bylo tak prázdno.
Walking through an empty house, tears in my eyes.
Here is where the story ends, this is goodbye.
Ona ho znala ze všech lidí nejlépe, ale přesto mu nikdy plně neporozuměla. Nikdo mu nerozuměl. Albus Brumbál, nejlepší čaroděj na světě, byl sám, nikdo nemohl být jeho pravým přítelem, protože on byl chytřejší než kdokoli jiný a nad všemi vynikal. Také mnoha lidem důvěřoval, pomyslela si Minerva. A to se mu nakonec vymstilo. Zabil ho člověk, o kterém stále tvrdil, že mu bezmezně důvěřuje. Ale jak Brumbála znala, nikdy by si nedal říct, že Snapeovi důvěřovat nemá, že je zrádce. A jak znala sebe, nikdy by mu neřekla, že má podezření, že se ve své důvěře mýlí. Nedalo se nic dělat. A teď se tomu bude muset postavit. Nyní to tu vede ona a musí se pokusit alespoň částečně Brumbála nahradit. Je to její povinnost.
Knowing me, knowing you,
there is nothing we can do.
Knowing me, knowing you,
we just have to face it,
this time we're through.
Bude dobrou ředitelkou, pokud se najdou studenti, kteří budou chtít studovat. Ona se jen tak nevzdá, v Bradavicích bude zase bezpečí. Ve vzpomínkách bude Brumbál žít stále, dokud nezemře poslední člověk, který je mu loajální. A oni na něj nikdy nezapomenou, vždycky bude v jejich srdcích, věděla to, všichni jej měli rádi.
Mem'ries, good days, bad days,
they'll be with me always.
Jenže také věděla, že studovat už nikdo nebude chtít. Ministr kouzel jí před chvílí naznačil, že škola se zavře, pokud studentů bude málo, což všichni předpokládali. Ale ona si nedokázala představit Bradavice prázdné, myšlenka na to, že tady nikdo nebude, že všichni budou doma, byla strašná. Nechtěla si ji připouštět, ale věděla, že dřív nebo později se s tím bude muset smířit. Toto je konec Bradavic, snad jen dočasný.
In these old familiar rooms children would play
Now there's only emptiness, nothing to say
Ale opravdu se Brumbál tak spletl, když věřil Snapeovi? Vždyť to ani není možné, aby Albus, ten Albus, kterého znala, udělal takovou osudovou chybu. Třeba byl Snape dlouho na jejich straně, ale teď, pod tlakem, to prostě nezvládl. Třeba by se to ještě dalo nějak omluvit, možná neměl na výběr, bál se o svůj život. Ale opravňuje ho tento strach k tomu, aby zabil muže, který mu naprosto důvěřoval? Ne, je to zrada, omluvit se to nedá. Vždyť kvůli smrti Albuse Brumbála mohou prohrát celou válku! Toto je neodpustitelné.
Knowing me, knowing you,
you just have to face it, this time you're through.
Breaking up is never easy, I know, but I have to go.
It's the best I can do.
Měla najednou pocit, jako kdyby na ni Brumbál promluvil, jako kdyby jí říkal, že to nemá vzdávat. Že on musí odejít, protože je to to nejlepší, co může udělat. Nechápala to. Byl to jen její pocit nebo Albus Brumbál věděl, že zemře a sám si to naplánoval?