Pláč Anděla

Čas si lze představit jako velkou blyštivou síť upředenou z té nejjemnější pavučiny. Není jen jedna minulost, jedna přítomnost a jedna budoucnost. Stejně tak není jen jedno časové vlákno ale celá síť. Stejně jako není jen jediný život .Jakmile přetneš jedno není cesty zpět (nebo ano).

Cítil ,že jeho život se zřítil.Zabil jediného člověka ,které mu důvěřoval.Bývalý profesor lektvarů seděl se svým skrytým smutkem ve velkém křesle u sebe doma. ´Musím něco dělat. řekl si.Šel se projít.Venku bylo nepříjemné počasí stejně takové jako jeho nálada.Silný vítr donesl k jeho nohám lehce promáčené mudlovské noviny.S otráveným pohledem je zvedl a chtěl je odhodit ,když vtom ho upoutal jeden titulek.Záhadné umrtí návštěvníku zoo teroristé nebo náhoda.Četl dál a zjistil ,že z té zoo uprchla všechna zvířata a některá nebezpečná se potulují po okolí.Nehezky se ušklíbl. „Já jsem taky nebezpečný.“ S těmito slovy se proměnil na černého jaguára a pokračoval v cestě.Najednou se zastavil u nějakého domu ani nevěděl proč.Dveře se začaly otevírat ,rychle skočil do živého plotu který před domem rostl.Ze dveří vyšla dívka nebo žena s hustou hřívou.Severus na ní se zájmem hleděl.Pak pohlédla jeho směrem a on si uvědomil ,že je to jeho bývalá studentka ,Hermiona Grangerová. S lehkým usměvem nastavila tvář větru.S udivem zjistil ,že od doby co jí neviděl se z ní stala kráska.Snažil se vypudid takové myšlenky z hlavy.Pohlédla k obloze a po tváři jí tekla jediná slza.Zatoužil jí tu slzu setřít.Pak ale zatřepal hlavou na co to proboha myslí.Vždyť je to pořád ta samá nesnesitelná šprtka .Z vedlejší ulice se ozval výkřik. Hermiona okamžitě vyběhla od domu směrem odkud slyšela výkřik.Doběhla k malému rodinnému domku.Oknem najednou vylétla ven nějaká kletba a pak otevřenými dveřmi vyšel smrtijed. Hermiona zalapala po dechu a okamžitě si připravovala kletbu.Smrtijed u dveří padl k zemi. „Tak tos neměla ty malá mudlovská šmejdko.“ Hermiona z hrůzou zjistila že za ní stojí sám Lucius Malfoy.Pokusila se ho odzbrojit ,ale sama přišla o hůlku. „Trochu si s tebou pohraju než tě zabiju.“ Mávl hůlkou a hermiona padla na kolena.Z lýtka jí tekla krev. „Chcípni!“ řekla chladně až jí to samotnou překvapilo. Malfoy se jen usmál. „Crucio!“ Hermiona se předním svíjela v bolestech.Pak hůlku stáhl.Teď jí poníží jak jen lze ženu ponížit.Namířil na ni hůlku její halenka se roztrhla lehce opálené tělo sedmnáctileté kouzelnice. Neměla sílu se bránit.Pozvedl hůlku ,aby odkryl víc když se na něj něco vrhlo.Kouzlo místo toho způsobilo na těle mladé čarodějky krvavý šrám.Když se Malfoy vzpamatoval stál na něm velký černý jaguár.Jaguár pohlédl Malfoyovi do očí a rozsápal mu hrdlo.Přešel k Hermioně ta na něj pohlédla a omdlela.

Zrádce nebo přítel

Otevřela oči.Viděla rozmazaně.Párkrát zamrkala.Najednou jí hlavou prolétli vzpomínky té strašné chvíle ,kdy ji Malfoy odzbrojil.Prudce se posadila.Ležela v posteli s nebesy.Místnost byla osvícena několika koulemi světla visícími ve vzduchu.Z toho prudkého pohybu se jí udělalo špatně.Zase si lehla a pocítila bolest v břiše.S hrůzou si uvědomila že je téměř nahá a po břiše se jí táhla rána.Byla pomazaná nějakou mastí.Dveře do pokoje se otevřely.V té chvíli by se vní krve nedořezal.Ve dveřích stál Severus Snape.Vyděšeně se přitiskla ke chladné stěně pokoje.Pohlédl ji do očí.Ušklíbl se a řekl. „Neměla byste se hýbat ,slečno Grangerová.A nebojte se mě já vám neublížím.Pokud dobrovolně vypijete uzdravovací lektvar.“Hermiona jen němě zavrtěla hlavou.Rychle k ní přešel a násilím jí nalil obsah malé lahvičky do úst.Pak odstoupil. „Co si sakra myslíte? Já se nenechám otrávit někým jako jste Vy.“ Pak s údivem pohlédla na svá zranění ,začala se hojit. „Děkuji.“řekla velmi slabě.Přesto ji slyšel.Vstala z postele až k němu. „Proč? Proč se o mě staráte? Je to příprava na další mučení?“Pohlédl do hloubky těch hnědých očí.Než se stačil zarazit.Chytil pramínek jejích vlasů. „Dokud tu budu já tak Vám nikdo neublíží.“To jí uklidnilo nevěděla proč ale jeho oči říkali pravdu a ona jí chtěla věřit.Podlomily se jí kolena.Na poslední chvíli ji zachytil.Ucítila zvláštní vůni.Vůně čerstvě nařezaného dříví.Vzal ji do náručí a položil ji na postel. „Proč jste zabil Brumbála.?“ Snape sebou trhl nečekal ,že se tak rychle vzpamatuje.Líným mávnutím hůlky vyčaroval křeslo a sedl si vedle ní. „Možná mi nebudete věřit ,ale bylo to najeho žádost.Donutil mě složit neporušitelný slib.Chtěl abych tak měl blíž k Temnému pánovi a mohl případně objevit kde se nacházejí ostatní viteály.“ Bylo to zvláštní ale bylo mu dobře v její přítomnosti „Věřím vám.“řekla. „Proč byste celé ty roky usiloval o to aby harry zůstal na živu.“ Nevěřícně na ni koukal. „Jste velice inteligentní.“ Pobaveně se usmála. „Nebo naivní.“Opatrně jí sáhl na čelo jestli nemá horečku.Ten dotek nebyl ani jednomu nepříjemný.Všiml si jen jak zavřela oči pod tíhou něžnosti jeho dotyku. „Jako čerstvě nařezané dřevo.“řekla. Snape se zarazil. „ Co prosím?“ „Tak voníte ,jako čerstvé dřevo.“ Snape bez jediného slova vstal,lehce pohladil Hermionu po tváři a odešel.Co se to se mnou děje? Ale on je tak přitažlivý.říkala ji jedna část. Ale je to Smrtijed.říkala racionální část. S takovými myšlenkami usnula. Snape ve své pracovně se snažil uklidnit svoje poplašeně bijící srdce.

Hermiona se probudila.Cítila se zvláštně.Na mysl jí okamžitě přišlo to pohlazení ,ale nesmí před ním dát najevo ,že se jí to líbilo.Vešla do koupelny ,která byla přímo v pokoji.Pustila na sebe studenou vodu.Pak si uvědomila že nemá nic na převlečení.Musela si holt omotat kolem sebe ručník.Vyšla z koupelny a zůstala zaraženě stát.Před ní stál Snape. „Ručník?“ To bylo jediné slovo co ho napadlo v duchu si zato nafackoval. „Ne.Moje nová školní uniforma.Jasně ,že je to ručník.“ Zakroutila nad tím hlavou. „Nebuďte drzá.“ „Nebo co?“Přistoupila k němu blíž.Cítil jak se jí dech zrychluje.S neuvěřitelným sebe zapřením od ní odstoupil. „Mohla byste si lehnout, musím vám namazat rány mastí.“Hermiona zklamaně došla k posteli.Najednou si uvědomila ,že kromě ručníku na sobě nic nemá. „Pane mohla bych vás požádat o něco na převlečení.“Pobaveně se ušklíbl.Pak odešel.Vrátil se s tričkem a s kalhoty.V koupelně se rychle oblékla a pak si lehla na postel.Opatrně si vytáhla tričko.Začal ji natírat ránu mastí.Byl tak něžný.Pohlédla na něj.Byl tak soustřděný.Zkusila na něj fintu.Když se přiblížil k ráně ,sykla. „Promiňte.“Usmála se.

Když se dotýkal jejího těla cítil tlukot srdce.Vstal a utíkal z pokoje jako by mu za patama hořelo.

Procitnutí

Stál u krbu a přemýšlel .Co vlastně cítí k Hermioně? Je to láska ,chtíč nebo jen přitažlivost?Někdo zaklepal.Dovnitř vstoupila Hermiona. „Jen sem se chtěla zeptat jestli mi vráríte hůlku?“ Bez otálení napřáhl ruku i s hůlkou.Nechtělo s mu jí dávat, získala tím moc kdykoliv ho opustit.V její společnosti se cítil tak dobře i když někdy by jí nejradši políbil. „Nechcete se mnou projít, něco vám ukážu.“Provlál kolem ní a ona ho následovala.Nečekal na odpověď věděl že zvědavost je silnější než strach.Vyšli ven přímo u poměrně malého domu se rozprostíralo jezero. „Tomuto jezeru se říká Jiný život.“řekl. „Proč Jiný život?“zeptala se.Zvedl ruku a bez jediného slova ukázal na protější břeh.Až teď si uvědomila že nejsou sami na břehu seděla vodní dívka s modrým ocasem ,rukou se dotýkala sněhobílého jednorožce.Hermiona se podívala na odraz v jezeře.Odraz ukazoval dívku ,která hladí bílého koně. „Takže tohle ukazuje jak byste vypadal kdybyste neměl kouzelnou moc a naopak?“Snape jen kývl na souhlas. „Zajímavé.“pronesla tiše.Začalo se stmívat tak se vrátili zpět do domu. „Děkuji za vaši společnost.“řekl av očích už neměl chladnou odměřenost jako ve škole ,ale byl vnich cit.Vzal její ruku do své a něžně ji políbil.V hlvě měla jen jednu myšlenku.Někdo mu musel hluboce ublížit když své pocity skrývá.Po půlnoci za ním přišla ani nezaklepala ,prostě k němu vtrhla.Zamířila hůlkou na dveře. „Sealed!“Snape se na ni jen překvapeně díval. „Co si to dovolujete,slečno Grangerová?“Přistoupila kněmu a on se strachem odstoupil.Byl přitlačen ke zdi a to doslova.Políbila ho na rty. „Já... nechci ti ublížit.“řekl tiše. „Neublížíš.Mě už nemůžeš oklamat svou chladnou maskou.“Pomalu rozepínala jeden knoflík za druhým a pak odhodila jeho habit stranou.Pohlédla na něj s úsměvem na rtech a výzvou v očích.Ani on nezůstal pozadu.Hra skončila. Zvážněl.Vzal Hermionu do náručí.Chytila ho kolem krku a zašeptala ta dvě slůvka. „Miluju tě.“A v tu chvíli si uvědomil co k ní cítí.Kdy se změnil jeho postoj k té nejotravnější a nejchytřejší studentce.“Miluju tě.“ odpověděl a zasypal svou lásku polibky.Ztratili se ve víru vášně.Blížilo se úsvit a Severus Snape držel ve svém náručí poklad.Ženu ,kterou bude chránit vlastním životem. „Měla bych jít.Řád mě bude hledat pokud se dnes neobjevím.“řekla a položila mu hlavu na jeho vypracované tělo poseté jizvami. „Uvidím tě ještě.“zeptala se když se sním loučila. „Neboj pošlu sovu ,lásko.“řekl.Hermiona se musela začít smát.Dotčeně se zeptal. „Čemu se směješ?“ „Nikdy by mě nenapadlo že uslyším tohle oslovení z tvých úst.Na škole si všechny terorizoval pokud nepočítám tvou kolej.“Dala mu pusu a s prásknutím se přemístila. Severus si najednou připadal sám.Díky ní procitl.

Návrat do školy

Když se Hermiona přemístila k Doupěti, všichni se kolem ní sběhli a chtěli vědět co se stalo. „Zaútočili na mě dva smrtijedi.Jednoho sem omráčila ale druhý mě dostal a mučil ,ale zachránila mě obrovská kočka nejspíš to bylo zvíře ,které uteklo ze zoo.a pak se mse musela ještě zotavit proto jdu pozdě promiňte mi to.“ „To nevadí hlavně ,že jsi vpořádku.“řekl Harry a objal svou nejlepší kamarádku.Další den přiletěla sova s dopisem.Hermiona hned poznala severusovo písmo.Napsal jí že se mu stýská a že se oní bojí. Na konci bylo napsáno kde se nachází další viteál a jak ho zničit.Hermiona to Harrymu jen tak mezi řečí sdělila ,ale o svém zdroji mu nic neřekla. „Takže v Bradavicích.To se dalo čekat.“řekl Ron. „Je čas se vrátit do školy.“sdělil svým kamarádům s tajemným úsměvem Harry.Procházeli Velkou síní.Zraky všech se na ně upírali.Většina cítila ,že se blíží konec.Prozatimně se stala ředitelkou profesorka McGonagalová.Po zařazování přivítala všechny stejným gestem jako to dělal Brumbál.Hermioně skanula na hábit slza.Nebyla jediná ,která měla tvář skrápěnou slzami.Další den měli první hodinu Přeměňování.Profesorka se na ně podívala ařekla. „Tento rok bude Přeměňování dobrovolné.Protože..“ zvedla ruku aby uklidnila šramot ,který způsobila. „..se vás chci zeptat jestli někdo z vás nechce být zvěromágem.“ Celá třída ztuhla.Ale pak vzduch prorazila jediná ruka Hermiona Grangerová.Profesorka se usmála. „To jsem čekala.Ještě někdo?“Nikomu se nechtělo ale nakonec se přihlásil i Harry a Ron. „Dobře vy tři tu zůstanete,ostatní mohou jít a využít volný čas jak chtějí.Samozřejmě nebudete rozhlašovat že bude naše zlatá trojka zvěromági.“Pak předložila těm třem knihu se zvířaty jak kouzelnými tak normálními.Hermiona si vybral phoenixe.Harry si vybral gryffina a Ron si kupodiu vybral lasičku.Když se zrovna nesnažili opřeměnu pátrali po viteálu.Hermioně se to vedlo ale její barva zůstávala bíla ato jí štvalo.Sice vypadala krásně a dělala bílý plamen ,ale nevypadala přirozeně.Profesorka jí vysvětlila že někteří mají tu barvu prostě zafixovanou.Harry sRonem vypadaly jako v knížce.Harry měl hlavy orla mořského a křídla ,ale tělo bylo levharta.Ron byl k nepoznání od normální lasičky.Když Harry viděl Hermionu po její první dokonalé přeměně vzpomněl si ,kde viděl ten viteál.Komnata nejvyšší potřeby.Hned se tam skamárády vydali. A byl tam na jedné ze soch.Nadherný diadém Roweny z Havraspáru.Udělali všechno podle hermioniných pokynů.Nebyl nijak chráněn ,protože černou magii by ochranná kouzla hradu vycítila.Část Voldemortovi duše vykřikla a zmizela.

Šálek

Další den přišla sova Hermioně od Severuse. „Medailon jsem zničil.“Hermioně došlo že teď budou hledat šálek.

Hemiona mu na oplátku napsala ,že diadém je také zničený.A pak sešla do síně na snídani.Jako vždy zalétla pohledem k profesorskému stolu v tom se zarazila.Profesorka Prýtová pila z šálku na ,kterém byl erb ,ale nemohla si být jistá.Naklonila se kHarrymu a pošeptala mu to.Ten jenom nevěřícně vyvalil oči a koukl tím stejným směrem. „Paní profesorko mohli bychom si prohlédnout váš šálek.“Aniž by čekal odpověď popadl šálek postavil ho doprostřed síně. „Ustupte.“řekl studentům okolo. „Destructus!“ Vykřikl s hůlkou namířenou na šálek.Střepy šálku se rozletěli po síni.Všichni studenti rychle vykouzlili štíty.Kupodivu se nikomu nic nestalo.Po tomto zákroku přišel Harry za paní ředitelkou. „Paní ředitelko potřebujeme hodiny obrany proti černé magii na víc jestli nás smrtijedi napadnou jak se budeme bránit.“ředitelka si jen povzdychla. “Máte pravdu Pottere.“Další dny byly zrušeny všechny hodiny a nahradila je obrana.

Poslední bitva

Blížil se konec školního roku.Když stěnami hradu otřásl hlas. „Vydejte mi Harryho Pottera a já ušetřím vaše bezcenné životy.Máte nato 2 hodiny.“Všichni studenti jen zaraženě seděli u kolejních stolů.Když jeden žák ze zmijozelu vykřikl. „Tak mu ho dáme.Vždyť tu všichni umřeme.“ V tom se postavili Nebelvírští ponich havraspárští a mrzimorští avšichni namířili hůlkami na zmijozelské.Tohle gesto Harryho dojalo a rozhodl se ,že je nezklame.“Prvňáci a ti co se nechtějí zůčastnit boje se odsud mohou přemístit pryč.Už byla zajištěna určitá opatření.Ostatní pojďte se mnou.“pronesla profesorka klidným hlasem.Před hradem už byl nastoupen Fénixův řád.Všichni se pozdravili aněkteří měli slzy na krajíčku ale nepustili je ven.Školní mi pozemky se rozlehl ten hnusný hlas. „Čas vypršel.“Ze zapovězeného lesa vystoupili Smrtijedi.Boj to byl krutý.Hermiona bojovala jako lvice.Najednou jí obestoupilo pět smrtijedů.Naposlední chvíli se tam objevil černý jaguár a opět ji zachránil. „Tak tohle není náhoda .Ty nejsi zvíře ze zoo.“Jaguár zavrčel a před Hermionou nestál nikdo jiný než Severus. „Severusi!Už jsem měla strach.“Začali se navzájem krýt.Uslyšela výkřik.Ron padl k zemi po smrtící kletbě.Hned za ním snásledovali Tonksová a Lupin.Hermiona tomu nemohla uvěřit.Plakala ale hulku stále pevně držela Smrtijedi prohráli teď jenom sledovali boj mezi Harrym a Voldemortem.Nevil mezitím statečně zabil naginiho.4ást Voldemortovi duše se zjevila a zase zmizela.Protivníci si hleděli do očí a pak oba vyslali smrtící kletbu ani jeden se jí nevyhl.Avšak ve chvíli kdy zasáhla Harryho z něj vylétla poslední část voldemortovi duše.Voldemort padl k zemi i s Harrym mrtvý.Poslední smrtijed ,který zbyl byl Draco.Namířil na Hermionu a vyslal na ní zelený paprsek. „Chcípni ty mudlovská šmejdko.“Hermiona věděla že je konec ,ale Severus si zachoval chladnou hlavu.Stoupl si před Hermionu a řekl. „Miluju tě.“A padl k zemi.Z Hermioniných úst vyšel nelidský výkřik.Najednou tam nestála hermiona ,ale vznášel se tam bílý fénix.Všichni nato fascinovaně hleděli.Fénix zdvihl hlavu k obloze a znovu vykřikl.Po výkřiku začal zářit až si museli přihlížející zastínit oči.Když záře uhasla ,stála tam Hermiona ve sněhobílých šatech.Vypadal jako anděl.Zamávala bílými křídli a vznesla se .Po tvářích jí tekly slzy.Zvedla ruce nad hlavu a udělalakrátký pohyb otevření své náruče.Z nebe začal padat zlatý déšť a mrtvý ožívali.Jediný kdo už nevstal byl Voldemort.Hermiona se pomalu snesla k zemi kde nani čekal její láska.Všichni to pozorovali s otevřenou pusou Hermiona/Anděl chytla bývalého smrtijeda kolem krku a rozplakal se mu na rameni.Křídla i šaty sse ztratili stejně jako zlatý déšť.Harry k nim přišel,všichni zatajili ech.Něco si tam povídali co ostatní neslyšeli .Harry se trochu rozčílil ,ale pak se uklidnil políbil Hermionu na tvář a se Snapem si potřásli rukou. „Děkuju vám oběma.“řekl Harry.Všichni začali tleskat.

Harry se nakonec oženil sGinny.Snape si vzal ve stejný den Hermionu A Ron Parvati.Ovšem jen jeden z nich mohl tvrdit že si vzal anděla.