Co správné je ty měl bys znát
a ne s kápí teď tady stát.
Tvůj přítel věří ti,
ty nesmíš to vzdát.
„Tvé přání je mi rozkazem,“
zní z úst tvých nevinných.
A tak ústa nevinnými přestávají být.
Proč děláš to?
Co vede tě k tomu?
Raději měl bys jít domů...
Jenže ty nedbáš mé dobré rady
a veškerá legrace končí tady.
Ty jeho přání splnit jdeš,
ale já radím ti: domů běž.
Opravdu chceš to břemeno nést?
Celý život bude tě vést
ten pán, co slib jsi mu dal.
Tvůj přítel přijímá tě v domě rád
a netuší, co čeká jej.
Udělals to.
Ta dvě slova vyslovil jsi.
Ty nevidíš krev?
Podívej se na své ruce.
A řekni si, nikdy více.
Poslední slova přítelova v hlavě ti znějí,
ne, nebylo to od něj kruté,
když to řekl.
I ty, Brute?