(Ano, už zase. Znáte to. Vyhodíte ho dveřmi, vrátí se oknem. Vyhodíte ho oknem - z desátého patra, vrátí se komínem.)

Harry Potter vyšel po známých schodech do prvního poschodí. Ve dveřích napravo se objevila hlava a řekla mu: "Ahoj!"

"Čau, Jes," usmál se Harry. Doufal, že vypadá nenuceně a hlavně přesvědčivě. Normální rodinná sešlost, to je ono. Ne, že by s tím měl tolik zkušeností, ale nějakých dvacet let člověka naučí. Občas si ale říkal, jestli jeho počáteční amatérské variace na otcovskou péči, nezpůsobily Teddymu trvalé následky.

"Budeš tu na večeři?" zajímala se Jessica.

"Ještě nevím. Ale rád bych."

"Zůstaň. Mám novou hru. Dáme si souboj."

"Jo, to se ti to hraje, když víš, že se k něčemu takovému nedostanu."

"Já zas neumím čarovat. A cos mi provedl o Velikonocích s tím oživlým pukavcem... Doteď mi to připomínají. A smějou se."

"Já vážně netušil, že to je pukavec."

"Jó jo." Prošla kolem něj dolů.

To uražení jí dlouho nevydrží, sestřičce. Pousmál se. Pak zvážněl a přešel ke dveřím vlevo. Na klice visela cedulka "Nevyrušovat!" Na klice seděla moucha. Když se přiblížil, poodlétla a sedla si na okno. Harry zaklepal. Dvakrát krátce. A znovu dvakrát krátce. "Pojď dál," zavolal zevnitř ženský hlas. Harry se zhluboka nadechl, jako by se měl potápět, a vešel. Ocitl se v příjemné prosluněné místnosti s policemi knih po stranách a s velkým oknem do zahrady. Za psacím stolem, před počítačem uprostřed hromady papírů, seděla J.K.Rowlingová.

"Harry! Moc ráda tě vidím. Díky, žes přišel," řekla. "Posaď se!"

Harry to udělal. Měl pocit, že to bude potřebovat. Ne, že by ho k sobě J.K.Rowlingová nezvala (i když po všech těch letech si oba dokázali vychutnat chvíle, kdy se neviděli), ale její vzkaz, který přišel dlouho před úsvitem, nevěstil nic dobrého.

"Harry, chtěla bych ti něco ukázat," vstala a podala mu list papíru. Harry okamžitě poznal, o co jde. Byl to jeho život. Spolu s Ginny, Ronem a Hermionou se na nástupišti 9 a 3/4 loučili s dětmi. Na konci ale bylo něco, co vůbec nedávalo smysl. Očividně to tam připsal někdo jiný, než JKR.

"-dele!" A dopadla na tvrdou dlažbu.

Harry zmateně zvedl hlavu. JKR se tvářila nesmírně vážně. "Dnes ráno jsem to našla na stole, když jsem procházela poznámky." Promnula si oči, vstala a začala nervózně přecházet po pracovně. Harry si vzpomněl na Brumbála.

"Víš, co to znamená?" zeptala se.

Harry to nevěděl a taky jí to řekl.

"Myslím, že se někdo dostal do tvého příběhu," hlesla. " Někdo, kdo tam být neměl."

Jo, rozhodně mu připomínala Brumbála. Ten se taky nikdy neuměl vymáčknout. I když, kdyby mu tehdy před lety vmetl do tváře Ach, málem bych zapomněl, Harry. Budeš muste umřít. Je mi to opravdu moc líto, trochu by to s ním otřáslo.

JKR si odhrnula pramen vlasů z obličeje a pokračovala: "Je to dcera Antonína Dolohova."

Harry ztuhl. Jedno ze jmen, která už nikdy v životě nechtěl slyšet. Stačilo, že se nedokázal zbavit vzpomínek. Bledý Remus Lupin, klidný a bezvládný na podlaze v bradavickém hradě, jeho žena Nymfadora vedle něj. Jako by mu něco dlouho mrtvého stisklo ledovými prsty srdce. To nemůže být pravda!

"Takže sága pokračuje?" odsekl sarkasticky.

"Bohužel," šeptla JKR.

"Něco jsi mi slíbila," řekl Harry tiše, ale v jeho hlase byl patrný vztek. "Po tom všem, co jsi na mě hodila, mělo být po všem. Konec! A žili šťastně až do smrti," zasmál se hořce. Stiskl opěradla křesla, až mu zbělely klouby na rukách.

JKR se k němu prudce obrátila: "Dolohovův rod uznává jediné pravidlo - krev za krev! Nezastaví se, dokud nepomstí otce a jeho druhy." Na chvíli se odmlčela. "Zdá se, že se vždycky objeví někdo, kdo si bude myslet, že Voldemort bojoval za správnou věc."

Harry se také zvedl: "Takže všechny Smrtijedy se nám nepodařilo uložit do Azkabanu. Co máš ještě za novinky? Nech mě hádat. Nechce slečna Dolohovová taky oživit Voldemorta? Poslyš, já myslel, že už sis na těch knížkách vydělala dost."

JKR zrudla: "Harry Pottere, nějak se jí podařilo narušit hranici mezi tvým a mým světem! To nemohl udělat nikdo jiný než já! A najednou..." Byla bledá jako stěna. "Má rodina je stejně ohrožená jako tvoje! To, co udělala, může změnit oba naše světy jednou pro vždy." Zamávala rozčileně papírem: "Žádná postava se proti mě nikdy nevzbouřila! Až doteď žádná nevznikla bez toho, aniž bych ji napsala! A tahle holka nějak našla způsob, jak se vetřít do tvého světa. Teď se může stát cokoliv!"

Odhodila papír na desku stolu.

Harry si prohrábl vlasy jako vždy, když byl nejistý. "Dobrá," řekl, "takže tu máme další šílenou ženskou, která mě chce dostat."

JKR rezignovaně kývla. "A přivést zpět Voldemorta."

"To je hodně blbé déja vu," dodal.

JKR přistoupila až k němu. Harry si všiml, jak se jí leskou oči. Beze slova se mu vrhla kolem krku. Harry zavřel oči a zašeptal: "Není sama, že? Budu muset svolat Řád. Sraz po letech a tak," pousmál se trpce.

JKR kývla. Ustoupila a odhodlaně řekla: "Hned dám vědět Kingsleymu."

"Určitě se mu to ministrování už zajídalo. Nakopat zadek pár Smrtijedům bude vítaná změna."

JKR se na Harryho zadívala: "Tvoji rodiče by na tebe byli moc pyšní." Pak pokračovala rázným tónem. "Noví Smrtijedi se rekrutují z okruhu tajného společenství jménem Budeč. Upozornilo mě na to české Ministerstvo kouzel. Pokusím se o ně postarat v mém světě."

Harry se na ni překvapeně podíval.

"Poučili se," vysvětlila mu JKR, "už dokáží využívat i mudlovské technologie... internet... Ty ale můžu do určité míry kontrolovat."

Za Harrym se zavřely dveře. Počkala, až jeho kroky dozní. Zaslechla Jessicu, jak s s Harrym dole povídá. Dobří lidé mají tu výhodu, že se s nimi dá lépe manipulovat.Tu holku je třeba neprodleně najít. Nemělo by to být těžké - pro hrdinu, který porazil Pána zla, pro houf jeho přátel a pro všechny bystrozory. Zvlášť když teď dotyčná nejspíš pobíhá po ulicích kouzelnického Londýna v pyžamu a s obří bichlí přivázanou k zápěstí. Otevřela zásuvku psacího stolu a vzala z ní papír se záznamem z diskuzního fóra. Neměla ponětí, kde se stala chyba a jak na to ta holka vůbec mohla přijít. Je to jako v tom příběhu s prstenem hozeným do moře, který spolkne ryba a ráno ho máte zpátky doma ve slanečkovi, kterého jste si dali k snídani. Na světě existují milióny jejích knížek a ona zrovna najde tu... Musí to vyřešit stůj co stůj.

"Pro dobro nás všech," prohlásila JKR s pohledem upřeným do zahrady.