Stébla trávy vzplály
přočísly vzduch májový
a bílý dým vidím z dáli
v bílé mraky stoupá
rychle, je hladový..
Stoupá k bělostným mračnům
nebe je plamenné
stín se stínem, co stoupá k nebi
-a hlasy ze zdola prosebné-
lačně zamořuje vzduch jedy
Zavírají okenice
prosby letí k Bohu.
Nehněvejte se,
já ho jen pustil na svobodu..
V barvách rudých
plameny laská jarní trávu
jeho dotek je smrtící
sledovat tu krásu chce odvahu
vdechovat kouř, dusící
Ty žháři, pyromane!
Do zad bodají hlasy
v rukou s nádobami
s křikem hasí té krásy.
Voda, barvy cínového deště
ničí, zabijí ho!
Jakou bolest mohou způsobit ještě...
stíny ohně, prchají
syčí a bolestí se svírají.
Vrahové!