Nymphadora Tonks- mladá třiadvacetiletá čarodějka je čerstvou absolventkou výcviku pro bystrozory. Byla nejlepší z ročníku a pod ochranou ji držel sám Alastor Moody- jeden z nejlepších bystrozorů posledních let. Moody byl sice trochu podivín, ale to Nymfadoře vůbec nevadilo, právě naopak i ona byla totiž trochu jiná – narodila se jako metamorfomág, což znamenalo, že dokáže měnit svůj vzhled podle toho jakou má zrovna náladu, nebo jen tak. Dora měla nejradši krátký střapatý účes barvy žvýkačkově růžové. Byla to velmi pohledná dívka, ale i přes to neměla žádného přítele. Byla, řekněme, že trochu nemotorná. Ona za to ani nemohla, ale i když dávala sebevětší pozor, pokaždé ji něco vplulo pod cestu a ona o to zakopla, nebo něco rozbila.Ale i přes to vše je ve své práci ta nejlepší. I díky přímluv od Moodyho dostala práci na ministerstvu a tím se stala podřízenou Kinselyho Pastorka, který se nijak netajil tím, že se mu Nymfadora líbila. Dora ovšem jeho city neopětovala- připadal ji trochu starý a krom toho nebyl její typ. Líbili se jí muži se světlými vlasy a s hlubokým modrým pohledem – a to opravdu Kingsley nebyl – byl to mohutný černoch, který měl do jejího prince hodně daleko……. A ještě jeden malý detail. Pokud nechcete Nympadoru Tonks pořádně naštvat tak jí nikdy neříkejte jménem. Nesnáší to. Všichni ji musí říkat jenom příjmením. Ptáte se co se stane, když jí řeknete jménem??? Chvíli počkejte, však on se někdo najde, kdo ji bude chtít rozlobit.
V pondělí šla Tonks normálně do práce. Na ministerstvu byl šrumec jako vždy.Nastoupila tedy do výtahu a vydala se do patra pro bystrozory. V patře se ale ani neohřála.
„ Slečno Tonks?“
„ Ano pane Pastorku?“
„ Mám pro Vás úkol. Bude to na delší dobu a krom toho je to mimo Británii.“
„ Samozřejmě. Budu jenom ráda, když budu moci jet konečně do terénu. O co jde?“
„ To se dozvíte až na místě.Je to velice tajné.“
„ Dobrá a kdy začnu?“
„ Hned. Jeďte se domů sbalit a za 30min. buďte připravena před ministerstvem.“
„ Jistě že. Za půl hodiny budu připravena.“
Okamžitě se přemístila domů, sbalila si pár věcí , zmenšila si kufr, aby se vešel do kapsy, hůlku si strčila do pouzdra, které měla připevněné z vnitřní strany rukávu hábitu a napsala krátký vzkaz rodičům. Za dvacet pět minut stála před ministerstvem připravená vyrazit.
Na místo se přemístili. Krom Tonks tam byl ještě další čtyři bystrozorové a samozřejmě jejich šéf – Pastorek.
„ Takže všichni. Dostali jsme zprávu, že tady v horách ukrývá Sírius Black. Našim úkolem je dopadnout ho a dostat ho zpět do Azkabanu.“
„To si děláte srandu???“
„ Děje se něco slečno?“
„ No to se teda děje. Jak jste si mohl sakra myslet, že bych mohla…. Já…. To jste se …. Co si sakra….“ Dora nevěděla jak to chce říct, vlastně ani nevěděla co chce říct a tak nedokázala dokončit větu.
„ Slečno Tonks, mohla by jste se konečně vymáčknout?“ Začala zjevně Pastorkovi docházet trpělivost.
„ No Sírius – je to člen mojí rodiny. Nikdy jsem nevěřila já ani moji rodiče, že by byl něčeho takového schopen. Já, já, já nemůžu se podílet na jeho dopadení. NIKDY. To po mě nemůžete chtít. I kdybych tím měla ztratit toto místo.“ Dokončila svůj proslov a teprve teď začala zase dýchat. V hlavě se jí toho tolik honilo. Milovala svoji práci. Tak proč je ochotna obětovat ji kvůli muži, kterého ani neznala??? Byl přece člen její rodiny. Byl na stejné straně jako ona.A Hlavně na škole měla stejnou pověst jako on. Byla to potvůrka. Škola jí šla levou zadní, ale těch lumpáren kterých se dopouštěla.Hlavně díky ní a jejím kamarádům, končila jejich kolej vždy na posledním místě.
Z jejích myšlenek ji vytrhl až Pastorek.
„ Dobrá tedy. Tím je všechno dáno. Vítejte na palubě slečno Tonks.“Tonks se na něj nechápavě podívala. A nebyla sama. Všichni ostatní bystrozorové co tam byli se teď koukali se snahou všechno pochopit. Kinsley vzal hůlku, namířil jí na čtyři muže a pronesl matoucí kouzlo. Tonks tohoto byla ušetřena a to ji zmátlo ještě více…
„ Nebojte,vše vám co nejrychleji vysvětlím až nastane správný čas."