Byli, žili dva chlapci. Jeden měl věčně neupravené černé vlasy. Druhého vlasy byly naopak světle blonďaté a vždy upravené. Copak dělali tito chlapci? Upřímně? Právě se objímali a šeptali si sliby lásky.
Jejich rty se dotýkaly. Ručky šmátralky pomalu svlékaly cizí košile.
Když chlapci zůstali jen ve spodkách, na chvíli se od sebe odtrhli. Ten obrýlený nasadil zvláštní výraz…
„Co je?“ zeptal se blonďák.
„Nic…“ povzdechl si Harry. „Máš hezký prsa…“
„Bože, Pottere, ty seš kůň! To mám bejt jako tvoje holka?“
„Když si to budeš přát…“
Rozhovor je nenaplňoval tak, jak by si přáli, proto se o to postarali trochu jinak…
Nikdo nevěděl o jejich vztahu. Bradavické zdi mlčely. Jednoho rána se mělo vše změnit.
Draco vysílal prosebné pohledy směr nebelvírský stůl, protože Pansy slově ne prostě odmítala rozumět. Dotýkala se ho, pokoušela si sednout na jeho klín, nepříjemným až vlezlým způsobem s ním flirtovala.
Harry už tuto scénu nemohl sledovat. Stopl si na židli a zakřičel: „Pansy, nech mi Draca! To je moje holka né tvůj kluk!“
Jsme domovem:
670 povídek
od 235 autorů
z 772 registrovaných.
Diskuse je na našich stránkách
Potter Web CZ