Informace
Jsme domovem:
670 povídek
od 235 autorů
z 770 registrovaných.

Diskuse je na našich stránkách Potter Web CZ

Nevěsta od ChoChangova
[Komentáře - 0] Tisk
- Velikost písma +
Autorská poznámka:

Temnotou Zapovězeného lesa se nesl šelest stromů a mísil se se zlověstnými zvuky neznámých stvoření.

Na malé mýtině v hloubi lesa ozařovalo okolní stromy světlo, vycházející z ohniště. Osaměle plál v srdci nicoty. Málokdo zavítal do těchto míst. Sem se odvážili pouze dobrodruzi a zoufalci.

Změť plamenů se zachvěla ve větru. Z křoví se ozval hlasitý šramot a o pár vteřin později se vynořil pobledlý muž v potrhaném oblečení. V náruči nesl čerstvé dřevo. Sehnul se, aby jím nakrmil hladové plameny, a posadil se poblíž.

To ponuré místo se mu nelíbilo. Rád by se vrátil domů, ale nemohl. Ne po tom, co se stalo.

Dnešek měl být jedním z posledních dnů míru. V Bradavicích měla na den opět zavládnout radost.

Všichni byli uneseni přípravami svatby. Živě si vybavoval shon kolem svatební hostiny, povyk, který ztropila jeho mladší sestra, protože se jí nelíbily šaty, které pro ni jako družičku vybrali.

Již několik dní předtím cítil podivný neklid, ale nepřikládal tomu váhu. Bral to zčásti jako důsledek událostí, které nedávno otřásly kouzelnickým světem, zčásti jako předsvatební nervozitu. Sourozenci si z toho tropili vtípky, jeho budoucí žena se jen usmívala. Jeho stříbřitá nevěsta.

Když večer uléhal, cítil se velmi neklidně a dlouho nemohl usnout. K večeři snědl dva krvavé steaky, ale přesto byl hladový. Jakoby jedné jeho části něco zoufale chybělo. Ale co to bylo? Po dlouhé době přece jen usnul neklidným spánkem.

Vzpomínal si, jak otevřel oči. Ticho, zřejmě všichni ještě spali. Cítil se zesláblý a jediné, co si z té noci vybavoval byla bolest a krev. Když vstal z postele, zděsil se. Oblečení měl na cáry a na rukou dlouhé, hluboké škrábance. Kde k nim přišel?

V dlani ho něco zatlačilo. Nevěřícně hleděl na tenký zlatý prstýnek potřísněný rudou tekutinou.

"To ne!"

Ačkoliv přesně nevěděl, co se stalo, tryskem vyběhl z komnaty . Jeho rychlé kroky se rozléhaly prázdnou chodbou. Jakto, že si nikdo ničeho nevšiml? Snad jí nic není. Proč měl u sebe její prstýnek?! A proč je na něm krev? Co se to stalo, zatímco spal?

Dorazil až ke dveřím její komnaty. Otevřel je a spatřil svou stříbřitou nevěstu.

Klidně spočívala na lůžku. Její šaty připomínaly rozpadající se pavučinu, její stříbřitě plavé vlasy byly nyní stejně ohnivé, jako vlasy jeho sestry Giny. Ruce i nohy byly zhyzděny krvavými šrámy, jakoby právě vyšla z trnitého ostružiní. A na špičkách prstů se leskly krůpěje rudé rosy.

Pohlédl na své ruce a zamlžená mysl se začínala vyjasňovat. To ona mu způsobila ty jizvy na rukou, když se snažila zadržet krutou šelmu dychtící po krvi.

Ta stvůra byla v něm. Již dlouho vysílala varovné známky, ale nikdo si jich nevšiml. A dnes v noci si vybrala krutou daň.

Již nenalezne klid. Nemůže tu zůstat. Naposledy se jemně dotkl ledové ruky a rozběhl se do ticha.

Utíkal jako štvané zvíře a za sebou nechával všechny ty, které miloval a na kterých mu záleželo. Musí od nich co nejdál. Instinkty pohřbené v jeho podvědomí ho hnaly do Zapovězeného lesa. Tak se dostal až sem.

Oheň ozařoval staré jizvy na jeho obličeji. Měly být jedinou památkou na ten osudný večer, kdy do hradu pronikli Smrtijedi. Ale nebyly. To nejhorší zůstalo skryto.

Ovanul ho chladný vítr. Ucítil blízko sebe něčí přítomnost. Zvedl hlavu, aby pohlédl na do důvěrně známé tváře.

Nepromluvila jediné slovo. Jen nehnutě stála, spíše se vznášela asi metr od něj, jako třpytivý mlžný opar.

Stříbřitá nevěsta. Bledou, průsvitnou ruku, která již nenesla známky zvířecího běsnění natáhla k němu jakoby ho chtěla pohladit. Když na ni hleděl, cítil, jak ho stahuje palčivá tíže viny.

"Nechtěl jsem ti ublížit..." zašeptal do ticha. Neodpověděla mu. Cáry svatebních šatů byly unášeny neviditelným větrem.

Odvrátil zrak a zahleděl se do vyhasínajících plamenů. Až se příště ohlédne, možná už bude pryč. Oči se mu klížily, poprvé za celý den pocítil únavu.

Bál se usnout, co když po probuzení bude mít opět na rukou krev svých blízkých? To už se nesmí opakovat. Vzhlédl vzhůru ke stříbřité nevěstě. Vzduchem připlula blíž. Nemohl pochopit proč, ale pohled na ni ho uklidňoval. Nebyl sám.

S trhnutím otevřel oči. Kolem panovalo hrobové ticho. Bolest přicházela, zuřivost se drala na povrch. Je to tu zase. Kousek od sebe zaslechl hlasy. Zřejmě pátrali po tajemném vrahovi. Nebylo úniku.

Drápy toužily zahryznout se do masa. Blížili se. Je jich příliš mnoho. Stačí jediná rána a navždy to skončí.

Otočil se. Stále ho po mlčky pozorovala. Bála se, když jas jejích očí vyhasínal. Moc se bála. On strach nepociťoval. Sbohem, stříbřitá nevěsto.





Do okénka povinně napište číslicemi třista šedesát pět
Okénko 

Poznámka: Můžete zaslat hodnocení, komentář nebo obojí. Nezapomeňte na okénko.