Informace
Jsme domovem:
670 povídek
od 235 autorů
z 770 registrovaných.

Diskuse je na našich stránkách Potter Web CZ

Prokletý náhrdelník od ChoChangova
[Komentáře - 5] Tisk
- Velikost písma +
Autorská poznámka:

 

Rázným krokem kráčel po ztichlé londýnské ulici. Nad městem se snášel mlhavý soumrak. Šedivé přítmí na několika místech narušovalo tlumené světlo plynové lucerny, utopené v mlze. Matná, bledá záře se zrcadlila v mělkých kalužích vody.

Za dobu své kariéry už viděl detektiv Johnson všechno možné, ale na něco takového ještě nenarazil. Zaslechl táhlý zvuk píšťalky městského strážníka. Přidal do kroku. Pomalu se blížil k místu činu.

Byl to jeden z nejpodivnějších případů, na kterých kdy pracoval. Na mladé ženě, zavražděné v pozdních nočních hodinách by nic až tak neobvyklého nebylo. Pár podobných případů už zažil. Zarážela ho skutečnost, že nebyla zdaleka první, kdo zesnul stejnou smrtí Jenže kromě toho oběti nic nespojovalo a navzájem se neznaly. Nikde známky násilí, oči obrácené v sloup.

Již před několika měsíci se tu odehrál podobný případ, jeden z prvních.

Tehdy našli mrtvého jakéhosi obchodníka, který jednoho deštivého rána nesl dárek své ženě. Ale o pár dní později, jakoby si na případ nikdo z vedení nepamatoval. Byl odložen a nikdy se dále nevyšetřoval, což tehdy začínající Johnsonovi vrtalo hlavou.

Dnešní zavražděná se jmenovala Marie-Angie Hawkinsová. Bydlela v hotelu. Včera večer se chystala na jakýsi ples, ale druhý den ráno ji služka našla mrtvou v pokoji. Vyslechl ji hned jakmile tam dorazil, ale nevzpomínala si, že by ten den zahlédla někoho cizího. Pouze poslíček jí doručil balík od matky, prý nějaké šperky. Prohledal ten balík, ale nebylo na něm nic podezřelého.

Sešeřilo se. Obloha se zatáhla těžkými, černými mraky. V liduprázdné ulici panovalo mlčenlivé ticho, které přerušovaly jen kroky detektiva Johnsona. Hlavou mu vrtaly různé otázky. Byl zabrán do svých myšlenek a nevědomky vrazil do postarší ženy v otrhaných hadrech. Zřejmě nějaká žebračka. Spustila proud nadávek Zamumlal něco na omluvu a dal jí pár drobných.

Žena také něco zahuhlala, zřejmě poděkování. Poté se začala přehrabovat v ošuntělé kabelce a povídat si pro sebe, jak se jí dnešek vydařil. Otočil se a měl se k odchodu, ale náhlý výkřik ho přinutil obrátit se zpět.

Nevěřícně zíral na tu ženu, která se náhle zmítala ve vzduchu a křičela něco, čemu nerozuměl. Pak, jakoby ji podivná síla pustila, dopadla na zem. Okamžitě přiběhl k ní, ale bylo již pozdě. Žebračka byla mrtvá.

Detektiv poodešel dál od těla. Odvrátil tvář. Nemohl uvěřit tomu, co se právě stalo. Zemřela stejně jako ty oběti před ní. Ale co ji zabilo? Musí okamžitě uvědomit policejní stanici. Zaslechl za sebou ozvěny kroků.

Prudce se otočil a spatřil, jak se nad mrtvou sklání postava v tmavém plášti. Neznámý něco rychle strčil do kapsy a měl se k odchodu.

"Okamžitě stůjte!" namířil na neznámého služební zbraní. Tajemná osoba se beze slova zastavila. "Ruce vzhůru, okamžitě mi dejte to co jste ukradl! A nic nezkoušejte!“ promluvil detektiv pevným, rozhodným hlasem, přestože z toho, co právě viděl, ho mrazilo.

Neznámý pomalu vytáhl z kapsy balíček, a předal ho Johnsonovi. Ten, stále nespouštěje oči z podezřelé osoby, balíček opatrně otevřel. O pár vteřin později proťal potemnělé náměstí smrtelný výkřik a následně dunivý zvuk lidského těla dopadnuvšího na zem.

Z nebe se spustil hustý déšť. Chvilkový okamžik ticha přerušilo bubnování těžkých kapek, dopadajících na kamennou dlažbu. Neznámý rychle vytáhl kus látky, něco do něj zabalil a zmizel mezi domy.

Procházel liduprázdnými ulicemi. Mihotavý plamínek uvnitř jedné lucerny zablikal a zhasl. Okolí se ponořilo do naprosté tmy.

Obešel hostinec Děravý kotel a zmizel ve zlověstně vyhlížející Obrtlé ulici. Bylo zde spoustu obchodů, ale většina z nich už měla zavřeno.

V obchodu Borgina a Burgese se jako v jednom z mála ještě svítilo. Neznámý zamířil ke dveřím, zaklepal a vešel.

"Co ty tu chceš v tuhle dobu", ozval se rozmrzele pan Borgin. "Za chvíli budeme zavírat."

"Mám něco, co by vás mohlo zajímat," řekl muž, položil na stůl balíček a rozbalil jej. Uvnitř se třpytil opálový náhrdelník. Neznámý začal něco šeptem sdělovat majiteli obchodu, jehož rozmrzelost vystřídala zvědavost a zájem.

"Říkáš už devatenáct mudlů jo? Hm... A co za něj chceš?" O pár vteřin později již odpočítával zlaté a stříbrné mince.

"Tady to máš přesně." Uklidil váček, pak mávl hůlkou a náhrdelník odletěl do prosklené vitríny.

" Děkuji" pronesl chladným hlasem neznámý a zmizel v noční temnotě...





Do okénka povinně napište číslicemi třista šedesát pět
Okénko 

Poznámka: Můžete zaslat hodnocení, komentář nebo obojí. Nezapomeňte na okénko.