Informace
Jsme domovem:
670 povídek
od 235 autorů
z 770 registrovaných.

Diskuse je na našich stránkách Potter Web CZ

Poslední od ChoChangova
[Komentáře - 0] Tisk
- Velikost písma +
Autorská poznámka:

Ve smyčkách se pohybuje zšeřelou krajinou. Tam, kde se ocitne, se porost na okamžik zachvěje. A ze špičky listu sklouzne kapička rosy a dopadne na hladké tělo, kde se roztříští na drobné pramínky, stékající zpět na zem. Pak se vše opět vrátí do stavu strnulosti.

Okolí se mění. V dálce je možné, zahlédnout několik budov, ale těm nevěnuje žádnou pozornost. Míří ke kopci. Měsíční paprsky ukazují cestu. Na okamžik zvedne hlavu.

Luna se blíží, až se tají dech.

 

Tiše a neslyšně se plíží temnou nocí, jako špion, poslaný na důležitou misi. Konec konců, už pár takových zažila. Vysoká tráva téměř zakrývá výhled na okolí. Její doteky jsou jako bodavé jehličky, chvílemi až mrazí. Ale nyní je nevnímá. Jediné, co se jí rozléhá hlavou, je známý hlas.

Volá ji. A nelze se tomu vzepřít. Protože nic už není, jako dřív. Již není tím, čím bývala. Dělala to, co jí bylo určeno. Neměla se špatně, přesto tohle nebyl život, jaký žila předtím. Mohla si snad vybírat?


Tvoje srdce už zná tu moc.
Teď víš, co je duše bez těla,
brány si zavřít nesměla.

 

Vždy se řídila svými instinkty. Ale i ony byly zatlačeny do pozadí, pokud to bylo třeba. Stejně jako teď.

Zarazila se. Někdo tam je. Vetřelci. Probudil se v ní hlad. Přidala na tempu, již dlouho neměla žádnou potravu. Ale po chvíli se opět zastavila. Ve vzduchu ucítila pach nebezpečí. Instinkty jí radily nepřibližovat se, ale hlas v hlavě chtěl něco jiného.

Opět ucítila přítomnost vetřelce, tentokrát mnohem blíže. Nevidí ji. Přišla její chvíle. Tohle je šance, učinit všemu přítrž. Plíží se k němu zezadu. A sevře ho ve smrtelném objetí. Okamžik překvapení. Tělo sebou zmítá jako v křečích.

Tohle tajemství nebudeš chtít nikde vyprávět.
Ať ho pozná... ať si ho pozná každý.

Její tělo náhle tuhne, ovládáno neviditelnou silou. Padá k zemi. Ozývají se kroky. Další vetřelec. Tenhle je jí něčím povědomý.

Nevidí mu do tváře, ale hlas v její hlavě ho dobře zná. Cítí to. Její oběť se zvedá ze země a připojuje se k tomu druhému.Teď oba míří k ní. Kouzlo ji stále poutá. Nemůže se pohnout, ani se ukrýt ve vysoké trávě. Ať jsou rozkazy jakékoliv.

Cítí bolest. Výhled je stále zamlženější. A přesto nyní rozeznává slova, a nevycházejí zevnitř, naopak. Patří tomu útočníkovi. Tomu, který také hovoří jejím jazykem. Tomu, z něhož nyní cítí nemalý strach, přestože pocit triumfu ho chvílemi přehlušuje. Hlas přechází ve vzdálený šepot.

"Poslední . Teď...je smrtelný."





Do okénka povinně napište číslicemi třista šedesát pět
Okénko 

Poznámka: Můžete zaslat hodnocení, komentář nebo obojí. Nezapomeňte na okénko.