,,Kvůli tobě,"špitla a dál se choulila v rohu kobky.
,,Ale proč? Nedal jsem ti důvod!" chtěl vědět dál.
,,Když si mě opustil, žila jsem v beznaději, ze které mě nikdo nemohl vytrhnout," začala vysvětlovat a zvedla k němu uslzené oči. ,,Ale pak jsem ho potkala, ale opravdu mi věř, nikdy jsem mu neřekla nic o tobě,“ rozbrečela se.
Po dlouhé chvíli uslyšela kroky, které šli k ní. On si přiklekl a vzal její hlavu do dlaní.
,,Neplakej, rve mi to srdce," řekl potichu. ,,Vždycky jsem tě miloval , ale ty si udělala hroznou chybu, že si přestala věřit ve mě, v sebe a naši lásku," jeho smaragdové oči ji uklidňovaly. Vrhla se mu do náruče a on ji hladil po vlasech. Zanedlouho vstal a šel ke dveřím kobky. Na prahu se otočil:
,,Dostaneš se na svobodu, to ti slibuji," řekl a usmál se.
Dlouho potom co odešel, zírala na dveře a znovu se jí navracela chuť do života.