Při pohledu na strop se její úzkost vytratila. Ohromení jí však nevydrželo dlouho. Skupina prvňáků zastavila před trojnohou stoličkou, na které stál Moudrý klobouk. Spolu s nimi se zastavila i Fran. Narazila však do dívky stojící před ní.
„Nemůžeš dávat pozor?!" vyprskla dívka a sjela ji naštvaným povýšeným pohledem.
„Promiň, já nechtěla..." šeptla pouze. Moudrý klobouk totiž začal zpívat.
Po písni došlo na samotné zařazování. Roztřásla se a začala se modlit, aby ji klobouk poslal do Zmijozelu. Pozorovala ostatní, jak po zařazení přecházejí ke stolu jejich koleje. Její chvíle se blížila.
„Jugsonová, Francis," pronesla nahlas profesorka další jméno. Fran chvíli trvalo, než si uvědomila, že to jméno je její. Vystoupila z řady a přistoupila ke stoličce. Zaváhala. Profesorka jí pokynula, aby se posadila. Učinila tak a v následující chvíli už měla klobouk na hlavě. Její touha dostat se do Zmijozelu rostla, spolu se strachem, že se tam nedostane.
„Nemáš se čeho bát, ať se dostaneš kamkoli, bude to správné. Mé rozhodnutí neovlivní ani rodiče. Otázkou zůstává, kam tě vlastně pošlu!" ozvalo se jí v hlavě.
„Ať je to Zmijozel. Moc prosím! Jinak budu trestána..." zaúpěla v duchu.
„Zmijozel? Myslím, že ten pro tebe není. Nevynikla by jsi, nikdo by ti nepomohl... V tomhle mi musíš věřit. Vše se v tomto roce vyřeší, ale proto musíš být v jiné koleji," vysvětloval a uklidňoval ji klobouk.
„Néé, já musím do..."
„NEBELVÍR!" přerušil ji klobuk svým výkřikem. Profesorka ho sundala z její hlavy.
„Je po mě. Otec... ne... to není možné!" vířilo ji v hlavě. Podvědomě už tušila, co jí otec udělá. Začalo jí z toho být nevolno. Žaludek měla jako na vodě. Pokusila se postavit a přejít ke stolu Nebelvíru, odkud se ozýval překvapivě slabý potlesk. Sotva vykročila, zatočila se jí hlava a zatmělo se jí před očima. Poslední koho viděla, byl Malfoy, který se na ni šklebil.
Omdlela.
* * *
„Ach, konečně v teple!" vydechl Ron, když dorazili k Velké síni, na tváři blažený úsměv.„Honem, pojďte si sednout!" vybídla je Hermiona a zrychlila krok. Harry s Ronem se jí podřídili. Usedli vedle dvojčat a Leea, kteří právě řešili nějaké kokosky. Ztichli, když si všimli Hermiony.
„Harry!" řekl zbytečně nahlas Fred.
„Dlouho jsme se neviděli, co?" kývl na něj George.
„To ne no. Naposledy ve vlaku," zašklebil se na dvojčata Harry. Přisedl si k nim blíž a ujistil se, že Hermi věnuje všechnu pozornost Ronovi, se kterým se zase hádala kvůli prefektským povinnostem.
„Co vymýšlíte?" sykl na ně. Kluci se k němu spiklenecky naklonili.
„Záškolácké zákusky. Super věc, kámo! Teď vylepšujeme krvácivé kokosky. To krvácení nám ještě nejde zastavit. Ale jestli máš zájem, máme dávivé dortíčky nebo..."
„To je v pohodě kluci, doufám, že to letos nebudu potřebovat, jinak se stavím," usmál se na ně.
„Myslím, že vám hodně studentů poděkuje."
„My hlavně musíme poděkovat tobě, nebýt tvé výhry z Turnaje, nic z toho by nebylo."
„Jsem rád, že jsem ji dal právě vám," šeptl Harry. Dvojčata na něj mrkla. Začalo zařazování.
„Abercrombie, Euan," vyvolala profesorka.
„Nebelvír!" Celý nebelvírský stůl nadšeně tleskal.
„Rone, Hermiono. Nevíte kde je Hagrid?" šeptl ke kamarádům Harry. Ti pouze zakroutili hlavou. McGonagallová volala další a další žáky.
„Jugsonová, Francis."
„Cože?" divila se dvojčata.
„Co se děje?" přiklonili se Harry, Ron i Hermiona.
„Víte, díky ultradlouhým uším, jsme jednou slyšeli celou, i když nezáživnou, poradu. Probírali tam Smrtijedy."
„Otec týhle holky je Smrtijed!" kývl hlavou ke stoličce, na které seděla drobná černovlasá dívka.
„Ta s náma byla v kupé!" upozornila Hermiona.
„To snad bude ve Zmijozelu, ne?" zeptal se ještě Ron.
„Doufej!" odpověděl mu George. Všichni nyní věnovali pozornost klobouku. Trvalo mu dlouho než vykřikl svou odpověď.
„Nebelvír!" Dvojčata vrhla na Harryho otrávený pohled. Podle potlesku se zdálo, že dvojčata nejsou jediná, kteří vědí o otci této dívky. Trojice se otočila k dívce. Byla strašně bledá a vyděšená. Pomalu se vydala k jejich stolu, ale nedošla. Zhroutila se k zemi.
„Ona sebou normálně sekla! Ta ví, jak upoutat pozornost," rozesmál se Ron. Všiml si však Hermionina pohledu a raději toho nechal. Otočil se a sledoval, jak si madame Pomfreyová dívku přenáší na ošetřovnu. McGonagallová všechny uklidnila a pokračovala. Zařazování už netrvalo dlouho a poté, co byla zařazena "Zellerová Róza", profesorka odnesla stoličku s kloboukem. Pak povstal Brumbál, přivítal je a popřál jim dobrou chuť.
„Super, konečně něco užitečnýho!" pronesl Ron už s plnou pusou a dál si nakládal na talíř. Ginny, která seděla vedle Hermiony, na něj vrhla znechucený pohled a raději se odvrátila. Potichu se začala bavit s Hermionou. Harry se rozhlédl po Síni. Někteří se na něj koukali i při jídle. Jiní si i šeptali. Rozhodl se nevšímat si jich a přisunul se blíž k Fredovi a Georgovi.
„To asi není moc dobrý, že máme smrtijedovu dceru v koleji, co?"
„Moc ne. Navíc, když je smrtijedův potomek v koleji s tebou, kámo! Až se to dozví její rodina... mohla by bejt nebezpečná. Beztak bude špehovat."
„To potěší, radostné vyhlídky..." pokusil se o úsměv Harry. Pustil se ale radši do jídla.
Po půl hodině Brumbál znovu povstal. Připomněl jim školní řád a představil nové profesory. Byla mezi nimi i žena, která se účastnila jeho disciplinárního řízení a očividně byla pro jeho odsouzení - profesorka Umbridgeová.
„Hoši, nakonec si asi pár těch vašich vymožeností koupím," drcl do dvojčat.
* * *
„Slečno Jugsonová!" zatřásla s ní něčí ruka. Otevřela oči.
„Konečně. Posaďte se, máte tu večeři," usmála se na ni zdravotnice a zmizela v kanceláři. Fran pohlédla na noční stolek, kde ležel tam tác plný jídla a dýňová šťáva. Zakručelo jí v břiše. Popadla tác a pustila se do kaše a masa. Snažila se nemyslet na důvod, proč jí večeři na ošetřovně. Dojedla ve chvíli, kdy se dveře na ošetřovnu otevřely a vešla profesorka McGonagallová, ředitelka její koleje.
„Doufám, že jste v pořádku, slečno Jugsonová," zeptala se. Fran přikývla.
„Dobrá, v tom případě vás poprosím, aby jste mne následovala. Hostina už skončila a prefekti již zavedli první ročníky do společenských místností. Vás odvedu já." Vstala tedy a ustlala po sobě postel. Sbírala odvahu k položení otázky.
„Paní profesorko? Já... chtěla jsem se zeptat, jestli by nebylo možné, aby mne Moudrý klobouk..."
Profesorka na ni nevěřícně pohlédla, protože tohohle se ještě nikdo neodvážil. Nasadila přísný výraz a odpověděla.
„Obávám se, že ne, slečno! Rozhodnutí klobouku je konečné!"
„Ale můj otec... on..." zkusila zoufale protestovat.
„Váš otec nic nezmůže, stejně jako otec pana Malfoye. Nemusíte nám ho proto předhazovat. Vyhrožování zde netrpíme!" zvýšila hlas.
„On mě ale potrestá zato, že nejsem ve Zmijozelu. Ani by mne nenapadlo vyhrožovat..." hlesla Fran tiše. Už to tu nevydrží... rozplakala se. Minerva se zarazila, který rodič může dítě trestat za něco, za co nemůže? Uvědomila si, že pár takových případů zná.
„Ale no tak, bude to v pořádku, uvidíte. Pojďte, půjdete si lehnout. Omlouvám se, že jsem na vás křičela, slečno." Fran ale nevěnovala pozornost tomu, co říkala.
„Vy jeho ani matku neznáte! Už to určitě ví.... zítra tu bude!"
„Dobrá, odvedu vás nyní na kolej, poté si promluvím s ředitelem, ano? Jdeme." Fran kývla. Profesorka ji chytila kolem ramen, aby se nezhroutila a vedla ji k obrazu Buclaté dámy.
***
„Ano, o té dívce vím, Minervo. Znám i důvod, proč se tak bojí svých rodičů. Jsou to Smrtijedi, tedy alespoň otec. Naštěstí má moc hodnou babičku, které se podařilo přesvědčit její rodiče, aby ji poslali do Bradavic a ne do Kruvalu."
„Brumbále, to ale zcela mění situaci. Jestliže se rodičů bojí... bude je poslouchat na slovo. Co když využijí toho, že je s Potterem v koleji?!"
„Pochybuji, že by souhlasila a stala se otcovým zvědem. Necháme to chvíli uležet a počkáme, co se bude dít dát. Promluvím si také se samotnou Fran."
„Jak myslíte, prozatím dobrou noc," rozloučila se Minerva a opustila ředitelovu pracovnu.