„ Lidi, jdeme stěhovat,“ vpadla udýchaná Simone do společenské místnosti.

„ Bezvadné, jak jsi maminu ukecala? A jak dáme pokoje?“ Zajímal se Adam. Studenti se na sebe podívali, nad tímto problémem ještě nepřemýšleli.

„ Jsou tři pokoje a je nás šest. Takže budeme po dvou a o tom, kdo  s kým, bychom mohli losovat, ale aby to bylo spravedlivé, tak bude určitě kluk s holkou.“ Navrhl Tao.

„ To by šlo,“ připustila Rose. Přála si mít v ruce klobouk, kde by mohli vhodit své jména. Tak se stalo. V klobouku nyní byly jména všech dívek.

„ Takže kdo začne?“ Zajímala se Angela a vyzývavě se dívala na kluky naproti ní.

„ Třeba já,“ navrhl Adam a už nedočkavě strkal ruku do klobouka a vytáhl kousek pergamenu.

„ Angela,“ přečetl jméno a usmál se na dívku. Ta kývla a mírně se pousmála. Na řadě byl Harry. Bylo mu celkem jedno, jestli na něj padne Rose nebo Simone, obě byly moc hezké a fajn se s nimi povídalo.

„ Simone,“ přečetl jméno a podíval se na černovlasou dívku. Ta se tvářila celkem nadšeně, byla ráda,že Rose je s Taogem, viděla, že se jí chlapec líbí.

„ Takže Rose je s Taogem, ok? Pojďte, jdeme stěhovat.“ Usmála se Siomne a už vběhla k sobě do pokoje, kde si kouzlem sbalila věci a přenesla si je ke klukům. Harry se na ni usmíval z dveří úplně vlevo.

„ Tenhle pokoj je teď náš. Udělal jsem menší změny, neva? Jen se tady nevejdou dvě postele, protože jsem přidal ještě jednu skříň pro tebe a vyčaroval menší knihovnu, protože mám tady dost svých knih.“ Řekl a v očích mu jiskřilo.

„ V pohodě, ta postel je dost velká.“ Usmála se a ihned si vybalila.

„ Mám hifi věž a notebook upravený tak, aby jel i  u kouzelníků. Nevadí, když to hned zapojím?“ Zajímala se dívka.

„ Ne, klidně to zapoj. Nemáš tady taky nějaké filmy?“

„ hm… Něco málo jo, ale nevím, jestli tě budou bavit. Mám tady hlavně komedie, něco akčního, romantiku a taky pár historických. Celkem asi sto filmů, tak se pak můžeme podívat, pokud zavoláš i ostatní a seženeš ještě něco na jídlo a pití, tak můžeme udělat filmový mejdan.“ Zazubila se a prohrabovala se ve svém kufru, odkud vylovila malou krabičku. Když ji zvětšila a začala z ní vytahovat filmy, tak se rozesmál.

„ Hned pro ně jdu, zatím vyber ty nejlepší, pak se na něčem domluvíme,“ řekl a zmizel do jídelny.

„ Lidi, rychle si vybalte věci a polezte k nám do pokoje. Já jdu pro jídlo a pití,jo? Tao, polez se mnou,“ zařval a čekal, až  k němu jeho kamarád přijde a poté spolu vyrazili do kuchyně, kterou našli při obhlídce hradu. Byla ve sklepení a bylo tam asi dvacet domácích skřítků. Když vešli do místnosti, ihned se k ním seběhli a ptali se, co si budou přát, byli nadšení z jejich návštěvy, dlouho se na ně nikdo nepřišel podívat.

„ Máte ohnivou whisky?“ Zajímalo Taoga.

„ Ano, pane,“ přikývl nadšeně jeden skřítek a už pospíchal i s kamarádem pryč, aby se za chvíli vrátili se čtyřmi láhvemi whisky a ještě dvěma s máslovým ležákem.

„ A něco na jídlo?“ Zajímalo Haryho. Jiní dva skřítci ihned přinesli spoustu jídla a také vzali nějaké kouzelnické pamlsky. Harry vše zmenšil a schoval do kapsy, aby jim nikdo alkohol nezabavil, kdyby je potkali.

Rychle zase pospíchali k sobě na pokoje. Slyšeli z jídelny hovor, který zněl dost vážně, ale neposlouchali, bylo by to neslušné a pokud dospělí budou chtít, tak jim to poví později, vždyť času je dost..

„ No kde jste,“ přivítala je Rose.

„ A kde je to jídlo?“ Zajímala se zase Angela, která byla pohodlně rozvalena na posteli. Černovlasý mladík rychle všechno vylovil z kapsy a zvětšil. Zrušil bublinu, kterou použil aby nedošlo k poškození jídla a poté sám přivolal skleničky a všem nalil whisky.

„ Na nás, budoucí tajné agenty,“ připil a ostatní po něm pozvedli skleničku.

„ Na lásku,“ doplnila Simone a při tom se dívala do chlapcových zelených očí.

„ Na mír,“ připila Rose.

„ Na rodinu,“ připil Adam.

„ Na přátelství,“ napadlo Taoga.

„ Na pravdu,“ připila poslední Angela. Teprve poté všichni upili. Připíjeli na hodnoty, které pro ně byly důležité a ve které věřili.

„ Takže na co budeme dívat?“ Zajímalo Taoga.

„ Tady jsou nejlepší filmy, které jsme našla. Osobně jsem pro Underworld.“ Přiznala Simone.

„ To by šlo.“ přikývl chlapec a také se posadil na postel k dívkám a Adamovi. Harry se tam také vecpal. Simone pustila film a Angela ještě zvětšila obrazovku, protože notebook byl od postele dost daleko a nešlo pořádně nic vidět. Popíjeli máslový ležák a nebo whisky a skvěle se bavili. Nikdo se nezajímal o to, že nemá napsaný úkol, že existuje nějaký Voldemort a nebo, že zítra musí brzo vstávat.. Toto sezení v dosti podnapilém stavu ukončili až něco po třetí ráno. Byli veselí a rádi, že se konečně pořádně seznámili. Nikdo se neptal na minulost, už si všimli, že ne všichni ji měli asi veselou, zvláště když jim dnes Will oznámil, že si přečetl jejich složky, třeba Angela svou minulost nenáviděla…

Ráno se Harry probudil  s bolehlavem, hlava mu třeštila a byl nevyspaný.

„ Už nikdy nebudu pít,“ slíbil si, ale bylo mu jasné, že toto předsevzetí stejně brzo poruší, s těmi okolo to ani jinak nešlo. Unaveně zaklapl budík, který řval jako na lesy, určitě probudil i ty spáče ve vedlejších místnostech. Poté se podíval, jak je na tom Simone. Ta ještě spala, budík ignorovala a nenechala se prostě ničím rušit. Je tak krásná, uvědomil si mladík, který ji nyní sledoval. Byla asi o hlavu nižší než on sám a vlasy dlouhé po pás byly nyní rozprostřené po polštáři. Jemně se usmívala, ale se jí zdálo něco pěkného. Vůbec se mu ji nechtělo rušit, ale kdyby ji nechal spát, tak by ho potom zabila, až by se vzpamatovala.

„ Simone, musíš vstávat.“ Pokusil se jí chlapec jemně vzbudit.

„ Hm…,“ zabručela jen a překulila se na druhý bok, takže nyní k němu ležela zády.

„ No tak, vstávej, přece nepřijdeš o snídani. Pojď, jinak přijdeme pozdě.“ Zkoušel to znova. Nereagovala a tak si povzdychl a vytáhl hůlku, sice to, co chtěl udělat, bylo kruté, ale nedala mu jinou možnost . Mávl hůlkou a proud studené vody ji probudil. Vyletěla s křikem z postele, ale neječela dlouho, křik se změnil na nadávky, zvláště po tom, co se zamotala do deky a spadla na zem. K tomu všemu jí hrozně bolela hlava, včera to přeci jen asi trošku přehnala s pitím.

„ Ty blbečku,“ zařvala na smějícího se Harryho a hledala svou hůlku, ale ta nebyla nikde v v její blízkosti a k tomu mladík už zmizel v koupelně.

„ No počkej, já se pomstím,“ křikla na něj tak, aby ji slyšel i přes tekoucí sprchu a dále hledala svou hůlku. Nakonec ji našla zapadlou pod postelí a s ní i blok, ve kterém byly zaznamenány všechny myšlenky a hlášky, které včera padly. Usmála se a v očích jí plály jiskřičky, pokud opravdu tyhle pastičky a vtípky uskuteční, tak jí bude možná agentů i líto

Harry na sebe nechával odpadat proud teplé vody a pořád se pro sebe usmíval. Voda ho probrala, dokonce i bolest hlavy se nyní zdála být snesitelnější.

„ Pottere, vylez, taky bych se ráda umyla,“ bušila mu po chvíli na dveře jeho nová spolubydlící.

„ No jo,“ zahuhlal a otráveně zastavil vodu. Oblékl se a vyčistil si zuby, při této příležitosti se podíval na sebe do zrcadla. Změnil se, nejen fyzicky, ale také psychicky. Je tady druhý den a už zapomněl, že nějaký Voldy je, prostě si užíval, dokud měl tu šanci. Vlasy, které měl delší než je u něj zvykem, mu dosahovaly až k ramenům, proto si je svázal černou stužkou, která téměř nešla vidět. Teprve poté vyšel z koupelny.

„ Konečně,“ zavrčela nespokojeně Simone a ihned ho ve sprše vystřídala. Chlapec, který přežil se ale jen spokojeně usmál a odešel do vedlejší místnosti, kde čekal na ostatní. Chvíli po něm se objevil bledý Adam, který měl černé kruhy pod očima a jeho vždy pečlivě upravené vlasy byly  nyní rozčepýřené, Harry pochyboval, že se vůbec česal.

„ Zdar,“ svalil se Adam vedle něj na pohovku a hodil si nohy na stolek.

„ Jak je po flámu?“ Ptal se pobaveně Harry, kterému už bylo lépe.

„ Už nikdy nebudu tolik pít,“ zaskučel jeho spolužák. „ Vyváděl jsem moc? Pamatuji si jen konec filmu a pak mi to  nějak splývá.“

„ Já jsme na tom lépe, pamatuji si i tu flašku, co jsme hráli po tom.“

„ Fakt? Škoda, že si to nepamatuji. Vyváděl jsme moc?“

„ Ani ne, jen jsi vymyslel skvěl úkol, že má Angela vyznat Alexovi lásku. V jednu ráno jsme šli k němu do pokoje, ale bohužel jsem se cestou nějak připil máslovým ležákem, takže si nepamatuji, jak to dopadlo.“ Ušklíbl se.

„ Ale já jo,“ vylezla z pokoje Rose, která vypadala celkem v pohodě.

„ Vypakoval nás spát, ať se vyspíme z té kocoviny a prý nám dá pořádně do těla, abychom se mu tady nudou neukousali a nedělali blbiny.“ Ušklíbla se nevesele.

„ Ne, to nemůže myslet vážně.“ Vyčaroval si hnědovlasý kluk obklad na čelo. Rose se pobaveně usmála, měla štěstí, protože si vzala lektvar proti kocovině.

„  A co ty? vypadáš nějak dobře,“ ukázal se ve dveřích Tao, která byl tak trošku zelený, pochyboval, že dneska vůbec něco sní, žaludek měla jako na vodě.

„ Měla jsme ještě z domů lektvar proti kocovině,“ ušklíbla se pobaveně.

„ Nemáš ještě trošku?“ Zajímalo Simone, která jí zaslechla.

„ Bohužel, ale myslím, že budeme muset uvařit, pokud budeme takhle pařit denně.“

„ Hm… a můžeme vytvořit i další lektvary,“ hodila po nich Simone sešit s nápady, které včera vytvořili.

„ Co takhle to udělat hned dneska? Budeme mít sice dost úkolů, protože jsme se na to včera vykašlali, ale myslím, že lepší to nebude.“ Usoudil Harry.

„ Fajn, hlásí se někdo dobrovolně?“ Tázala se Rose. Všechny ruce zůstaly dole.

„ A co ty, Harry? Vymyslel jsi to.“

„ Jenže to bych nemohl být na lektvary takový lempl jako jsem. Leda by mi někdo pomohl a kontroloval.“

„ Tak jo, já tam půjdu.“ Ozval se Adam. „ Lektvary mi celkem jdou, nějak to vykutíme. A když tak vymyslíme něco nového a alespoň jim bude trvat déle než odstraní následky.“ Zasmál se.

„ Neměli bychom jít? Je už tři čtvrtě na sedm, když už nestihneme snídani, tak ať jsme alespoň na hodině včas, Alex už nás stejně za včerejšek dost prožene,“ Ptala se Rose.

„ Jo, jasně,“ zvedl se první Harry a sebral Adamovi obklad z čela a donutil ho vstát.

Vydali se před hrad, ale vůbec se jim tam nechtělo, vypadali jako chodící mrtvolky – hlavně to byly dost pomalé mrtvolky, scházení ze schodů byla taky katastrofa, Taogovi se opět udělalo špatně, naštěstí svůj žaludek udržel na svém místě. Přesně v sedm se doplazili před hrad, kde na ně už čekali. Dnešní rozcvičku opravdu vedl Alex, který si užíval pohled na jejich strhané tváře. Nikdo neprotestoval, že cvičí nějak moc a dlouho, bylo jim to úplně jedno…

Když přetrpěli rozcvičku,bílou magii a obranu proti ní, tak měli opravdu dost. Ještě štěstí, že byl oběd, takže měli hodinu čas než se zase budou muset učit.

„ Lidi, já umírám,“ prohlásila Angela a svalila se do jednoho křesla ve společenské místnosti.

„ Hm… Jdeme něco podniknout?“ Zajímalo Harryho.

„ A co? Máš něco určitého na mysli?“ Zbystřila Simone.

„ Jasně, že jo, právě mají oběd, takže máme hodinu na to, abychom vše připravili. Přemýšlel jsme nad tou neviditelnou pavučinou, do které se můžou zamotat.“

„ Hm… Není to nic moc, ale alespoň něco. Jdeme?“ Ptala se Simone.

„ Udělejte to sami, já nikam nejdu,“ odmítl Tao a ostatní byli stejného názoru, jen Rose se  k nim přidala. Takže nakonec ve třech odešli do chodby, která vedla k učitelským pokojům  a začali čarovat. nebylo to nic složitého, všechna kouzla si našli už včera a k tomu ještě zapnuli alarm, který se jim rozezvučí v hlavách, pokud se někdo chytí.

Už v první hodině zjistili, že jim někdo vletěl do pasti. Měli právě hodinu s May, která vypadla opravdu bledě a nevyspale, nepochybovali, že ji něco trápí…

Hned po vyučování se dali s chutí do večeře, za ten den se jim už udělalo lépe  a také jim vyhládlo. Pak si vzpomněli, že by měli asi toho určitého učitele z pavučiny vyprostit. Na večeři nepotkali nikoho z vyučujících, zajímalo je, kde všichni jsou. Když ale přišli do chodby, pochopili. Byli tam všichni učitelé v různých pozicích. Samozřejmě dělali překvapené, co se jim stalo, teprve po chvíli, kdy se nabažili toho pohledu, kouzlo zrušili a zdrhali do svých ložnic. Používali různé zkratky, které stačili objevit, naštěstí starší neměli potřebu je pronásledovat.

Mezitím dole:

„ Tak tímhle nás dostali, to se jim musí nechat,“ přiznal Alex pobaveně.

„ Jo, to jo. Vrátíme jim to?“ Usmála se Jane.

„ Jo, chtějí válku, mají ji mít.“ Řekl Erik a všichni se pobaveně usmáli, tohle bude teprve zábava… Jen jediná osoba se z toho neradovala, byla to May…