Taneční parket byl celkem zaplněný a lidé neustále naráželi do Rona tančícího s Hermionou. Konečně ji dostal od Viktora Kruma. Jen si píšeme, říká. Ha!

Brumbál si myslel, že uspořádat novoroční ples k pozvednutí morálky v Bradavicích je dobrý nápad. Denní věštec vzal konečně na vědomí Voldemortův návrat z loňského června a od té doby se mnoho kouzelnických rodin nacházelo ve stavu zděšení.

S ročním zpožděním, ale aspoň už to vědí, pomyslel si Brumbál, když shlížel z bezpečí učitelského stolu, popíjel mošt a usmíval se. Občas prohodil pár slov se spolusedícími profesory. Jednou si zatancoval s Minervou McGonagallovou. Ta právě obcházela v hlavní chodbě. Studenti měli tancovat, ne se venku muchlovat, a profesoři se střídali v kontrolování párů, které se pokusily pravidlům vzdorovat  a najít si pro sebe trochu času v soukromí.

Učitelé také měli střídavě dohlížet na tanečníky, aby zabránili případným roztržkám. Vzhledem k velkému počtu Smrtijedů zatčených na Ministerstvu kouzel, nemálo studentů posílalo svým rodičům sovy do Azkabanu. Děti oněch uvězněných nepřetržitě vyhrožovaly šestici bradavických studentů, kteří tomu byli přítomni. Harry, Ron a Hermiona už na to byli zvyklí. Ginny Weasleyová a Neville Longbottom na tom byli hůř, ale Luna Lovegoodová doopravdy nevypadala, že by si toho všimla. Doposud se nic neobvyklého nestalo, dokonce i obvyklá přehlídka pohledů doprovázená sarkastickými poznámkami normálně probíhající mezi Potterovými a Malfoyovými přáteli dnes večer naštěstí chyběla.

Madam Hoochová seděla u zdi mírně zakaboněná. Profesor u protější stěny měl víc než zakaboněný obličej – Snape se mračil.

Byl víc než ochotný procházet se venku a strašit ty nešťastné dvojice, které se náhodou zatoulaly pro trochu soukromí během jeho hlídky. Dokonce ani sedět u stolu nebylo tak hrozné – Snape si mohl v duchu odškrtávat ze seznamu přísady do lektvarů, které ještě musel nahradit. Co mu drásalo nervy, bylo sezení blízko studentů a pohled na ně.

Minuta po půlnoci a odcházím. Ostatní, ke spolupráci ochotnější profesoři, mohou posloužit Brumbálovi a ohlídat tu masu potících se kroužících studentů po zbylou hodinu zábavy. Já jdu do postele.

Hudba se změnila: kapela trochu zvolnila. Ron Weasley prosil Hermionu Grangerovou – očividně to stačilo, aby ji přesvědčil, aby s ním zůstala ještě na jeden tanec a nevracela se k Viktoru Krumovi, který stál blízko tanečního parketu a povídal si s Potterem o famfrpálu. Cho Changová zarytě se nedívající na Pottera zatáhla svého spolužáka z Havraspáru Michaela Cornera do středu tanečníků, přitom strčila do Deana Thomase čnícího nad Ginny Weasleyovou, svou partnerkou. Dean se otočil, aby se podíval, kdo do něj vrazil, a ignoroval ji. Řekl něco Ginny a ta se zachichotala.

Pořád zbývá hodina .  Alespoň, že jeho hlídací směna bude brzy u konce.

Mrzimorský prefekt Ernie Macmillan poděkoval Padmě Patilové za tanec. Poodešla ke skupince studentů z různých kolejí, kteří spolu letos zřejmě trávili hodně času. Macmillan zamířil k židlím podél stěny. Stíny byly dost temné na to, aby se nevšiml černě oblečeného Snapea, dokud se neocitl přímo vedle něj.

„Ehm, promiňte, profesore Snape,“ řekl chlapec zdvořile, „neuvědomil jsem si, že, ehm, jsou tyhle židle obsazené.“ Snapeův ret se v odpověď mírně zkřivil a Macmillan se s úzkostí v očích stáhl. Následoval Padminu stopu.

Snape si nepatrně povzdechl. Jen jedna židle byla obsazená. Ne, že by snad chtěl s někým sedět, řekl si. Ale přece, jeden by si myslel, že aspoň někdo ze studentů jeho vlastní koleje vezme na vědomí jeho přítomnost. Ostatní ředitele kolejí studenti zdravili. Prýtová byla dokonce vyzvána k tanci – odmítla, samozřejmě – ale to na věci nic nemění.

Pro jeho kolej to byl špatný rok. Děti Smrtijedů poslaných do Azkabanu byly všechny ze Zmijozelu. Neukazoval jim víc soucitu než předtím,  i když věděl, že na žáky své vlastní koleje byl mnohem mírnější. To ovšem neznamenalo, že byl ve svých poznámkách míň zlomyslný nebo v zadávání úkolů míň krutý.  Je třeba dbát na dojem.

Hihňání skupinky v koutě se rozšířilo, aby pojalo předtím tancující Weasleyovi a jejich partnery, stejně jako mrzimorského famfrpálového hráče Zachariáše Smitha.

Děti - ohavné věci. Většina z nich ignorantská a arogantní.  

Pět minut uplynulo. Copak tohle mučení nikdy neskončí?  

xXx

„Je to pravda, taky jsem to viděla,“ říkala Susan Bonesová Ronovi.

„Tomu nevěřím,“ podíval se přes ni a zašilhal na zeď nad Snapeovou hlavou.

„Co je pravda?“ zeptal se Harry. Jeho dotaz vyvolal záchvat smíchu u několika dívek, které byly ve skupině obrany proti černé magii, kterou vedl minulý rok. Byl to opravdový úspěch a členové si zůstali blízcí i v novém školním roce. Jen famfrpálová rivalita zůstala stejná, jinak se studenti různých kolejí mísili zcela otevřeně.

„Tamhle na té zdi visí snítka jmelí,“ ukázal Macmillan, „přímo nad hlavou profesora Snapea. Několik metrů nad ním, opravdu.“

„Jaksetostalo?“ zeptal se Harry, překvapený.

Seamus Finnigan si odfrknul: „Kdyby tu pořád byli Ronovi bratři, byl bych si skoro jistý, že to byli oni.“

„Ale ti už tu nejsou, že?“ řekla Hermiona. Vypadala zamyšleně. „Zajímalo by mě, jak dlouho už tam je?“

„Museli ho tam dát, až když si sedl. Nevybral by si tu židli, kdyby věděl, že to tam je,“ uvažoval Harry.

„Viděl někdo Protivu?“

„Proč každý hned ze všeho obviňuje Protivu?“ zeptal se Ron, podivně ochranářsky. Od spěšného odchodu Protiva Freda a George je Protiva postrádal a rozhodl se věnovat extra pozornost zbývajícím Weasleyovým v naději, že je snad povzbudí k dalším neplechám. Většinou to bylo otravné, ale Ron rád poslouchal poltergeistovy historky o věcech, které během let připravil, a jak ohromený byl úrovní rošťáren dvojčat. O kousku s ohňostrojem básnil hodiny.

„Protože většinou v tom není nevinně, řekla bych,“ odpověděla Ginny na bratrovu otázku. „A neviděla jsem ho přes celý večer.“

„Já taky ne,“ řekl Neville Longbottom, „celkem zvláštní, ne?“

Souhlasili, že je divné, aby si legraci milující duch vybral zůstat stranou všeho hluku a světla.

„Kdo to tam tedy dal?“ zeptala se Parvati. Nikdo nevěděl.

„Dal co kam?“ Luna Lovegoodová prošla kolem. Její normálně rozcuchané vlasy byly na večer zkrocené a nahromaděné ve zvláštním spletitém uskupení na vršku její hlavy.

„Jmelí nad Snapeovou židlí,“ vysvětlila Ginny.

„Ach,“ Luna se rozhlédla po skupince. „No?“

„Nevíme, kdo to udělal, Luno,“ řekl Ron rozzlobeně.

„Ne tohle. Na tom v podstatě nezáleží, ne? Mám na mysli, kdo to udělá?“

„Udělá to? Udělá co?“ zeptal se Dean. Scházel se s Ginny od konce minulého roku a Ginny se s Lunou přátelila. Zdála se dostatečně zábavná, ale většinou bylo hodně složité vycházet s jejím podivným chováním.

„Kdo políbí profesora Snapea?“

„Bleee,“ zaznělo sborově několik hlasů.

„Co?“ zeptala se očividně zmatená Luna.

„Políbit profesora Snapea? To je odporné!“ vykřikla Katie Bellová se znechuceně pokrčeným nosem.

„To si nemyslím.“

„Ne?“ Dívky byly znejistělé a chlapci upřeně poslouchali. Co by dokonce Loony Lovegoodová mohla vidět na profesoru Snapeovi?

„Myslím, že inteligentní muži jsou přitažliví,“ vysvětlila Luna, netečná k úpění, které její slova vyvolala.

„Tak ho můžeš políbit ty,“ řekla Parvati.

„Myslím, že ne,“ obhlédla Luna skupinku. „Ne, že bych to neudělala, ale je to profesor. Můj otec by nesouhlasil a on je jediný, koho mám.“

„Předpokládám, že musí existovat osoba, kvůli které je Luna ochotná chovat se normálně,“ zamumlal Ron.

Parvati a Padma jedna druhou pošťuchovaly, navzájem se vyzývaly k políbení Snapea.

„Ty jsi prefektka,“ řekla Parvati, „takže to můžeš udělat.“

„Ti odvážní jsou v Nebelvíru, správně?“ kontrovala Padma. „Takže to můžeš udělat ty!“

Přerušilo je znechucené odfrknutí. Draco Malfoy, obklopený svými ochránci Crabbem a Goylem, se na kroužek šklebil.

„Z čeho jste taky vyděšení? Vsadím se, že bych se s tím vypořádal takhle,“ luskl prsty.

„Dva galeony na to, že ne,“ prohlásil hlasitě Ron.

„Ty nemáš dva galeony, Weasley. A beztak nepotřebuju peníze. Udělal bych to jen, abych vám ukázal.“

„Slibuješ?“ zeptal se Ernie Macmillan s neobvykle lstivým výrazem na tváři.

Najednou Malfoy působil trochu míň sebejistě. Ale jestli se to bál udělat Potter… stejně se musí nejdřív zeptat.

„Dám vám slib, když mi řeknete, co je to, o čem tvrdíte, že neudělám. A pak, až to udělám, si uvědomíte, jak jsem dokonalý.“

Hermiona popošla kupředu. „Vážně?“

 „Ach, tak tohle bude dobrý. Mudlovská šmejdka mě vyzývá.“

Celá skupina se naježila, Crabbe a Goyle vypadali vyděšeně. Přilepili se k Malfoyovi, aby jejich trojice zastrašila ostatní – za což byli Malfoyem placeni. Čelit skupině asi dvaceti lidí nebylo to, k čemu se zavázali.

„To není výzva, Draco,“ řekla hlasem, o kterém věděla, že je její nejpanovačnější a nejprotivnější. Sebrala se a začala s něčím, co podezřele znělo jako přednáška. „Je to úkol. A protože dokonce ani nevíš, o čem jsme mluvili, povím ti to. Nejdřív nás zajímalo, jak se ta větvička jmelí,“ zdůraznila poslední slovo, „ocitla nad židlí profesora Snapea a kdo ji tam dal. Přerušil jsi nás zrovna, když jsme diskutovali o tom, kdo ho půjde políbit. Tak to je ten úkol.“

Dracovi spadla čelist. „Vy chcete, abych políbil p… profesora Snapea?“

Hermiona přikývla.

„Řekls‘, že to uděláš,“ promluvil Harry a zašklebil se na chlapce, kterého nesnášel ještě dřív, než nastoupil do Bradavic.

„Jo, všichni jsme to slyšeli,“ křenil se Ron.

Malfoy se drobil jako ten příslovečný hrad z písku v přílivu. Ustoupil, a než se otočil a téměř utekl pryč, šlápl Crabbeovi na nohu. Když odcházel, podíval se přes rameno. Crabbe a Goyle pokrčili rameny a následovali ho. Malfoy proběhl kolem Pansy Parkinsonové, která nad tou urážkou zůstala stát s otevřenou pusou. Ignoroval ji skoro celý večer – teď už nebude! S nešikovným dusotem svých příliš vysokých podpatků pronásledovala Malfoyova vzdalující se záda.

„Vlastně to ještě neslíbil.“ Lunina slova nikdo nechtěl slyšet.

„To bylo sakra dobrý, Hermiono“ řekl Ron s respektem. „Ale je hrozná škoda, že to nejdřív neslíbil.“

„Jako kdyby v tom byl nějaký rozdíl,“ připomněl kamarádovi Harry. „Malfoyovi slovo má cenu pergamenu, na kterém je napsáno.“

„Pravda.“

Na okraji skupiny si mladá dívenka kousala dolní ret. No, někdo to udělat musel a proč by to nemohla být ona. Všichni by si jí všimli; doufala, že by jí to zároveň také nevyloučilo.

„Já políbím profesora Snapea,“ promluvil vysoký tichý hlásek.

Shluk studentů se podíval na světlovlasou dívku, která na ně mrkala. Otočila se a odhodlaně zamířila k nic netušícímu profesorovi.

„Kdo je to?“ zeptal se někdo.

„Je v Mrzimoru,“ řekl Ernie Macmillan. Otočil se k mrzimorské prefektce Hannah Abbotové. „Jak se jmenuje, Nina?“

„Nia,“ řekla Hannah. „Polyhymnia Podgorna, jedna z druhaček. Ve všem má dobré známky, ale je stydlivá.“

„Ach můj bože,“ zajíkla se Parvati – nebo to byla Padma?

Dívka vypadala moc malá a růžová, jak se přibližovala k profesoru Snapeovi.

Právě se díval přes sál a přemýšlel, co se k čertu děje s panem Malfoyem a slečnou Parkinsonovou. Ta dívka na sobě měla přezdobené červené šaty, na které byla příliš mladá. A taky příliš mohutná, byly to jedny z těch šatů, které mohly úspěšně nosit jen jako tyčky štíhlé ženy; ostatní to zkusily a těžce neuspěly. Opravu ubohé. Malfoy se od ní snažil dostat pryč, zatímco ho ozobávala jako harpyje.

„Profesore Snape?“ upoutal jeho pozornost jemný hlas. V mozku pátral po jménu dívky, která před ním stála. Byla to docela malá prvačka, ne, druhačka. Mrzimor, ne úplně neschopná v lektvarech. Antické jméno…

„Polyhymnia Podgorna, profesore. Říkají mi Nia.“ Začervenala se, když mu v očích problesklo poznání.

„Ano. Potřebujete něco, slečno Podgorna?“ I přes řvoucí muziku nemluvil hlasitěji než obvykle. Pokud dávala pozor, slyšela ho, a ona vypadala, že pozor dává.

„No, ano, profesore. Vidíte…,“ kývla hlavou nahoru a on sledoval její pohled, se zorničkami rozšiřujícími se ve tmě.  Jmelí.

Sotva rozpoznal, co to je, než na tváři ucítil rychlý letmý polibek.

„Šťastný nový rok, profesore Snape,“ řekla Nia, než zrudla a odešla.

Snape ji nepronásledoval. Nekřičel na ni, dokonce se ani nezvedl. Byl úplně bez dechu. Seděl a zmateně mrkal, dokud před ním nestála profesorka Sinisterová a neříkala, že se může vrátit k učitelskému stolu, že jeho dohlížení na studenty je u konce.

V koutě asi dvacet studentů s rozšířenýma očima sledovalo, jak drobné děvčátko tiše přišlo a políbilo nejobávanějšího profesore ve škole – na tvář. Ale byl to POLIBEK.

„Hej, kam to jde?“ podivil se Dean nahlas.

„Rychle, chyťte ji, než nám uteče.“

Nia se nevracela k jejich skupince, ale kráčela opačným směrem.

„Nebuď tak nápadný, Rone,“ sykla Hermiona.

„Jo, co když si Snape bude myslet, že jsme ji k tomu navedli?“ zeptal se Harry.

Mezitím se Ginny Weasleyová toulala na opačný konec sálu, aby zadržela Niu.

„Hej ty,“ zavolala na malou druhačku.

„Udělala jsem to, jak jsem řekla.“

Ginny se usmála. „Ano. To jsem viděla. Všichni jsme to viděli. Ale… no, víš, jaký profesor Snape je, že se ho většina studentů bojí. Myslím, máš z něj taky strach?“

„Trochu,“ přiznala Nia.

„Nebylo to poznat. Proč jsi to udělala? Určitě jsi nás slyšela, jak o tom mluvíme; co tě k tomu vedlo?“

„Nejsem si jistá,“ našpulila Nia pusu. Než se podívala na Ginny, prohlédla si své boty. „Samozřejmě vím, kdo vy všichni jste a taky Draco Malfoy,“ Nia udělala obličej, který málem způsobil, že Ginny vybuchla smíchy. „Ale neudělala jsem to, abych vás zaujala nebo tak něco. Asi proto, že jsou prázdniny a profesor vypadal tak smutně. Myslím, že vždycky vypadá smutně.“

Podle Ginny vypadal profesor Snape většinou spíš rozzuřený, nebo aspoň podrážděný, a také to řekla.

„Možná. Ale podle mě vypadá smutný.“ Její výraz Ginny řekl, že slečna Podgorna skončila. Prozradila jí svůj důvod a Ginny ho mohla přijmout nebo odmítnout.

Nia se otočila a ztratila se ve skupince procházejících studentů, nechala Ginny, aby odkráčela zpátky do rohu a předala informace.

xXxXx

O několik pater výš se vznášely čtyři přízračné postavy.

„Kdybych to na vlastní oči neviděl, nevěřil bych tomu,“ řekl sir Nicholas svým druhům, dalším třem kolejním duchům.

Krvavý baron se usmál. „Jenom proto, že jsi prohrál. Nebyla z Nebelvíru.“

„Ano, ale Mrzimor?“ Nick potřásl hlavou, takže se nejistě rozhoupala.