Informace
Jsme domovem:
670 povídek
od 235 autorů
z 770 registrovaných.

Diskuse je na našich stránkách Potter Web CZ

První noc od Birute
[Komentáře - 3] Tisk
- Velikost písma +
Autorská poznámka:
Milostná povídka, která se zvrtla v pohádku, která se zvrtla v horor.
Rodiče byli pryč deset minut. Když za sebou zavírali dveře, Katce se prudce rozbušilo srdce a žaludek se jí sevřel, a když nastupovali do auta připadalo jí, že pukne. Buď celá, nebo po kouscích. Nebylo to přímo zlé, jenom moc napínavé, takže se mohla usmívat a tvářit se spokojeně, když se loučili. Držela ho pevně za ruku. Táta Katce ve vlasech udělal pořádné vrabčí hnízdo a mamka se na ni povzbudivě usmála.

Potom táta vážně podal ruku jemu a řekl: „Dávej tu na ni pozor.“

„Jasně, že dá,“ přikývla Katka.

Pak spolu vyběhli na balkón, dívali se, jak Katčini rodiče odjíždějí.

„Tak a jsme sami,“ obrátila se k němu. Na to se celkem nedalo nic říct. A on to taky udělal. Teda vlastně neudělal. Katka si nervózně nakrucovala pramínek vlasů kolem prstu. Celý dům teď musel připomínat přerostlou lampu. V kuchyni, v obýváku, na chodbě, v koupelně a v jejím pokoji se svítilo. Trochu jí to pomohlo a trochu ji z toho zamrazilo ve špičkách nohou, protože si nedokázala představit, co se bude dít, až zhasne a bude tma, jen měsíční světlo a jeho obdélníky na podlaze. Jen ona a on. Napadlo ji, že ji ta noc možná změní a že z ní najednou bude Kateřina. Sedla si k němu. Drželi se a Katka zahlédla svůj odraz v jeho očích. Dvojnásobná miniaturní podobizna. Řekla mu to, protože mu mohla říkat takové bláznivé věci. „Dvakrát já.“ „Dvakrát ty.“ Kývla moudře a políbila ho na nos. Pak ho její vousy zašimraly na tváři. S úsměvem zabořil jí nos do toho hebkého místa mezi ramenem a krkem. Dotýkala se prsty jeho zad a jemných chloupků vzadu na krku.

„Počkej,“ vstala prudce. Zůstal sedět a díval se na ni. Pak se naklonil a jeho pohled sjel k zemi.

„Musím zhasnout,“ zašeptala a vydala se do kuchyně.

Stísněný pocit Katku neopouštěl a natrvalo se jí usadil v žaludku. Její nohy v chlupatých modrých nazouváních rozpačitě tepaly po linoleu jako zpomalený metronom. Zpocená chodidla lepkavě dosedala na plsť a modré chlupy ji šimraly mezi prsty. Když procházela obývákem, vybrala si červené květy a přeskákala po nich jako po ostrůvcích v moři. První světlo bylo to tam. Kuchyň se ponořila do tmy. Nadechla se. Otočila se zpátky. Další krok bude těžký. Upřeně zírala před sebe do rozzářeného obýváku. Tentokrát ji čekala cesta z bílých skvrn. Pokoj jí najednou připadal větší. „Možná se zmenšuju já,“ řekla si a moc ji to nenadchlo. Natáhla se k vypínači. Cvak podruhé. Rychle prošla kolem okna na chodbě, kde visela tátova mokrá bunda. Katka se celou dobu upřeně dívala na pruhy na koberci, které ji vedly k pokoji, protože bunda vůbec nepřipomínala ducha a už vůbec ne oběšence. Katce se za zády táhla tma a stěhovala se do celého domu. Katka nakoukla zpoza dveří do pokoje a slíbila mu, že za chvilku půjdou spát., že si jen vezme košilku a umyje si zuby. Pak se na něj usmála a nosík se jí nakrčil. On byl trpělivý a uměl čekat, vyčkávat a někdy i číhat. Nespouštěl ji z očí a na tváři mu pohrával úsměv.

Pasta jí spadla z kartáčku a rozmázla se v umyvadle. Říkala si, že to nic nebude a že to zvládne a pár dalších že. Teď se bála. Nabrala pastu na prst a nakreslila barevného hada, který s neslyšným zasyčením sklouzl do odtoku. Katka si čistila zuby pomalu a důkladně. Byla to její předposlední místnost. Pak bude tma v celém domě a opravdu budou sami. Vyplivla pěnu, která se rozběhla za pastovým hádkem. Proud vody vyrazil prudčeji, než čekala. Takže mokré triko vyměnila za noční košili docela ráda. Měla strašně studené ruce oproti teplému tělu. Předposlední cvaknutí vypínače.

Seděl na posteli a nespouštěl ji z očí. Katka stála ve dveřích a sbírala odvahu. Zavřela dveře a pak světlo zmizelo a bílá postavička se rozběhla přes pokoj a skočila k němu do postele. Prudce se k němu přitiskla a strhla ho k sobě tak silně, jak to jen šlo. Zachumlali se pod peřinu až po uši a najednou to všechno nebylo tak strašné.

Katka spokojeně spala a něco se jí zdálo. Pak to přišlo. Nepatrný šramot v koutě. Katka se zavrtěla. Medvěd se opatrně vysmýkl z jejího objetí a tiše seskočil na zem. Našlapoval plyšovými tlapami směrem k šatní skříni. Dveře skříně se pootevřely. Objevila se černá kostnatá ruka s dlouhými nehty. Nehty zacvakaly na dveřích, pak se vynořil zbytek černočerné hnáty. Stvoření ve skříni zavětřilo. Bylo to krvelačné a chystalo se to velitelce skočit za krk, přesně jak se obávala. Medvěd se tomu zahryzl do pařáty a aby to nekřičelo, udělal tomu přesně to, co to chtělo provést jeho velitelce. Zápas byl dlouhý, zákeřný a přízračně tichý. Holčička spala dál. Jen se jí na tváři objevila malá ustaraná vráska. Medvěd se odkolébal zpět k posteli. S námahou se vyšplhal k velitelčinu teplému tělu. S tím napěchovaným břichem to šlo špatně. Nakonec se jí ale zavrtal čenichem ke krku a malá vráska se ztratila.





Do okénka povinně napište číslicemi třista šedesát pět
Okénko 

Poznámka: Můžete zaslat hodnocení, komentář nebo obojí. Nezapomeňte na okénko.