Za beta-readr chci mocinky poděkovat Frox.
***
Bylo pozdě večer a v Zobí ulici už skoro všichni spali. Tedy až na jednoho chlapce. Harry seděl za stolkem a dopisoval poslední řádky eseje do lektvarů. V poslední době s nimi neměl žádné problémy, proto ten úkol měl za chvilku hotový. Teď měl ale jiný problém. Zítra mu bude už 17 let a to znamená, že skončí krevní ochrana a bude muset odejít. Měl bydlet se Siriusem, který, jak doufal, pro něj hned ráno přijede. Mladý Potter se nemohl dočkat, až vypadne, proto se pustil do balení. Zrovna odbíjela půlnoc, když ho pohltil takový zvláštní pocit.
Voldemort seděl v křesle a přemýšlel o své manželce. Nechtěl si to přiznat, ale měl ji rád a udělal by pro ni všechno na světě. Ale pak, když od něj po té hádce odešla k Potterovi, ztratil jeho život smysl. I když to nebylo nic v porovnání s tím, jak se cítil, když zjistil, že se jeho Lily a Potterovi narodil syn. Mohl to být jeho syn, jeho dědic, jeho nástupce, jeho nový smysl života. Mohl, ale díky jeho chybě nebyl. Kdyby na ni tehdy tak nekřičel… Samé kdyby. Ne, nebyla to jeho chyba, to Lily si stála za svým nápadem. Taková blbost, kdo to kdy slyšel. Vždyť po něm chtěla, aby se z něj stal Tom Raddle.
No dobře, nebyla to jen její chyba. Neměl na ni tolik křičet. Teď s tím už ale nic neudělá. Vždyť ji zabil. Ale kdo mohl tušit, že si stoupne před toho malého spratka, když na něj poslal Avadu. On by jí přece nezkřivil ani vlásek. Ano, párkrát ji uhodil, ale měl k tomu důvod (A/N:Hmm… Voldemort zpytuje svědomí… u toho bych chtěla být). Dobře, dobře, není moc záminek k tomu, abychom uhodili ženu...
Zvony už odbíjely půlnoc a Voldemort se stále díval do plamenů a přemýšlel. Vyrušil ho až šum křídel. Otočil se a uviděl na pracovním stole fénixe. Kdyby to byl jen tak nějaký, tenhle byl jiný. Přesně takového od něj dostala Lily. Ihned se zvedl a zamířil k němu. Rozbušilo se mu srdce, když uviděl na dopise ve fénixově zobáku Lilyin rukopis. Už jen to jméno Tom Raddle, které bylo na obálce, značilo, že je to od ní. Tom, tak krásně to od ní znělo, zasnil se Voldemort. Ale hned, když si uvědomil, co má v ruce, dal se do čtení.
Můj nejdražší Tome,
Jestli čteš tento dopis, znamená to, že tvému synovi je právě 17 let a já jsem už mrtvá. Ano, čteš dobře, tvému synovi. Harry Potter není Jamesův, ale tvůj. Já bych tě nikdy nebyla schopná podvést. Vždyť jsi byl jediný, koho jsem milovala. Doufám, že si nevyčítáš tu hádku. I kdybys na mě nekřičel… stejně bych odešla. Měla jsem strach o naše dítě, věděla jsem, že bys na něj měl špatný vliv a udělal z něj nakonec svého nástupce - druhého Pána Zla. Hned jak jsem se dozvěděla, že jsem těhotná, přemýšlela jsem, jak to dítě dostat z tvého vlivu, a tohle byla jediná možnost. Proto jsem po té hádce hned odešla. Věděla jsem, že mi James pomůže, ne nadarmo je to můj bratranec. Všechno jsem mu vysvětlila a on souhlasil, že mi pomůže a že se o dítě postará jako o vlastní. Všem jsme namluvili, že je Jamesovo, ale Brumbál zná pravdu. Nechtěl nám to uvěřit, proto tě žádám ať si na něj dáš pozor. Mohl by Harryho použít proti tobě, není takový jak se zdá. Umí jít i přes mrtvoly.
Vím, že jsem ti tím moc ublížila, ale doufám, že mi odpustíš. Bylo to pro Harryho dobro. Když teď víš, že je to tvé dítě, tak se o něj prosím dobře postarej. Pokud možno ho hned vyzvedni u jeho opatrovníka. Nevím, u koho je, ale předpokládám, že u Siriuse. Podstrč mu tento dopis, měla by se mu tímto vrátit paměť. Zasvětila jsem ho totiž do mého plánu. Prosím udělej to . Už jen kvůli mně, když ne z lásky k Harrymu. A ještě něco: Nenuť ho do něčeho, co nechce, chci aby byl alespoň on trochu šťastný.
Ber to prosím jako mé poslední přání.
Chci, abys věděl, že tě pořád miluji, i přesto co jsi všechno udělal.
Prosím postarej se o našeho syna
Navždy tvá milující Lily.
Jsme domovem:
670 povídek
od 235 autorů
z 772 registrovaných.
Diskuse je na našich stránkách
Potter Web CZ