VYTVÁŘENÍ NOVÉHO FIKTIVNÍHO SVĚTA – NAČÍTÁM NOVÁ DATA
Jednoho slunečního dne Lord Voldemort zapřemýšlel: „Jak si ještě více omotat Smrtijedů kolem prstu? Co myslíš, Červíčku?“
„No, pane, má teta Filoména pěstovala kytičky a než zemřela, zanechala mi barák narvanej konopím, což mě přivádí k myšlence, že za služby Smrtijedů byste mohl dávat joity a pokud budete jediným dodavatelem a oni si vypěstují závislost, budete je mít v hrsti!“
„Áno, Červíčku, konečně poprvé v životě jsi použil svůj mozek!“
Aneb Voldemort souhlasil.
Červíček dostal za úkol přinést veškeré své rostlinstvo na hlavní štáb a nastrkat je do Voldemortova pokoje – do skříní, pod postel, na lustr, do polštáře místo slámy…
*o*o*
Po několika schůzích a týdnech…
Vypadalo to jako mlha – ten bělavý dým nad sídlem Malfoyových –, ale nebyla to mlha. Byl to důkaz o tom, že doupě Smrtijedů žilo vlastním životem. Tvářili se jako feťácké doupě, vlastně proč jak…
V přízemí se povalovaly nedopalky od joitů, rozbité láhve od bong, prázdné sáčky plné zlatavého skafu. Ano, uhodli jste. Z bandy Smrtijedských chlápků se stali závisláci na THC. Nejhůře – vlastně nejlépe – na tom byl sám Voldemort. Jeho Bongo Smrti nacpané tím nejlepším modelem bublalo každý den nepřetržitě už půl roku, zamiloval si ho natolik, že do něj vložil část své duše. Ale kam? Do kotlíku? Či snad do obří bílé lebky, která se táhla přes celou trubku? Nevěděl ani sám, ten den si totiž nepamatoval. Nevycházel už ani z pokoje a o své černokněžnické záležitosti se nezajímal. Za ten půlrok ho spatřil jen Červíček a to vždy jen s náručí plnou cigaret a kostkami ledu do bonga.
Jenomže dnes: „Můj pane, chceme něco nového, tráva už je stereotyp!“ zakňoural.
„Stereotyp? Tato přírodní laskomina? Ta božská vůně! Ta barva jarní zeleně! Sypaný chléb národa našeho?! Jak to je můžeš říct?“ Voldemort se však zamyslel. „Inu, dobrá tedy – nechám to na tobě a v tvém vlastním zájmu bych to udělal, co nejdříve!“
„Jistě pane, oni chtěj jen chemii…“
*o*o*
„Ne, Červe, my zůstanem jen u trávy…“ kroutili hlavou Smrtijedi.
„Víš co? Naval to sem!“ vykřikla odvážná Belatrix a vytrhla mu pytel. Otevřela jej a strčila do něj hlavu.
„Ty huso, tahle se to nedělá!“ okřiknul ji okradený.
Belatrix vyndala hlavu, která nyní vypadalo, jako by navštívila sáček s moukou. „A jak tedy?“
„Zrcátko, žiletka, rulička – stáčí ji udělat z tvé stodolarovky.“
*o*o*
Jedna čára, další čára, všude plno čar. Smrtijedi se přeorientovali na pervitin. Všichni byli spokojení, všichni totiž brali – tedy až na Narcisu. Její naštvání pramenilo z poznání toho, že dříve kultivovaná a neškodná zábava (jako třeba mučení mudlů) se zvrhla v drogové orgie. Muž fetuje, syn hulí ostošest. Copak je to normální? Ano, zde už ano. Co mohla sama chudinka mezi takovými feťáky dělat? Sama brát drogy nechtěla – ne, to opravdu ne! – proto otevřela katalog na prostřední straně a objednala si osm sudů vína, pět litrů silné medoviny Madame Rosmerty a pět tisíc sáčků na zvracení. Ačkoliv u nich doma o sáčky nouze nebyla, ale…
*o*o*
„Červíčku, kams to dal?“ vyhrkl Lucius.
„Kdybych věděl, kde to je, tak už to mám dávno v sobě!“
„Severusi, nemáš dávku?“ zeptal se Malfoy s nadějí v hlase.
„Já ne!“ vyhýbavě uhnul očima, popotáhl a urychleně se vzdálil.
Jenomže Červíček, který z drogového prostředí všechno zná, pochopil. Kývl na Luciuse, aby ho následoval a společně se vydali za Snapeem.
„Tak to vybal,“ udeřil Pettigrew, „kams to schoval?“
„Já nic nikam neschoval!“ bránil se Severus.
„Ach ta chamtivost! Tak to vybal a rozděl se s námi! Nikoho víc do toho zatahovat nebudeme!“
„Ale já vážně nic nemám!“
„Snape!“ to už se rozzuřil i Lucius. „Když Červíček říká, že to máš, musíš to mít! Nezapomeň, že má s hamy-pamy šuňupito práškem zkušenosti!“
„Hej, já to vážně nemám, já jsem to prodal, abych měl prachy!“
„Bože, Severusi, to seš vážně takový hovado!“ zapištěl Pettigrew. „Co teď budeme dělat?“ začal si rvát vlasy a běhat dokola, jako by si honil vlastní ocásek…
„Na co potřebuješ peníze?“ otázal se Malfoy, kterému zřejmě ještě nedošlo, že v celém baráku není ani gram šňupita.
„Na ještě lepší dávku, myslím, že by vyšla přesně pro nás tři…“
Pettigrew se zastavil. „Cos to povídal?“ zazářil. „A kde ji máš?“
„Podvedli mě!“ zavyl Severus a svezl se na podlahu.
„Jak to? Kde jsou? Jdeme si to s nimi vyřídit!“ zavelel Petr a namířil si to ke dveřím místnosti.
„To nejde,“ zamumlal Snape a tím zastavil Červíčka, „nevim, jak vypadaj, prostě si to nepamatuju.“
„Co budeme dělat? Co budeme dělat? Pán mě zabije, protože nebude mít co dát Smrtijedům… jsem mrtvola, jsem mrtvola…“
„Uklidni se,“ pravil stále klidný Lucius. „Něco mě právě napadlo…“
PŘERUŠENÍ PROGRAMU VYTVÁŘENÍ ZESMĚŠŇUJÍCH A KOMICKÝCH SITUACÍ NA FIKTIVNÍCH POSTAVÁCH VYTVOŘENÝCH V 20. A 21. STOLETÍ – ULOŽIT/VYMYZAT – ULOŽIT
Aneb pokračování příště
Jsme domovem:
670 povídek
od 235 autorů
z 772 registrovaných.
Diskuse je na našich stránkách
Potter Web CZ