Dva chlapci běželi směrem k Prasinkám co jim síly stačily, ale nebylo to moc platné vzhledem k tomu, že se za nimi hnaly jakési stvůry nejasného druhu a pohlaví. Vypadaly asi jako kříženec tříhlavého prasete a mopse, který běhá po zadních. Možná by vypadaly i komicky, nebýt obrovských zubů, trčících jim v několika řadách z každé mordy a kvílivých zvuků, které vyluzovaly.
Vtom jeden z chlapců zakopl a ztratil rovnováhu. Rozplácl se na zemi, a přestože se rychle zvedal, nebylo to dost. Zrůdy ležícího člověka obklíčily a čekaly, kdo nějakým způsobem zahájí nezvratný děj.
„Harry, utíkej!“ Kdyby mu nebylo tak špatně, asi by se sarkasticky ušklíbl. Ron byl vždycky dobrý kamarád, ale na myšlení ho moc neužilo. ‚A jak asi, když ležím na zemi, Voldemortův zničený a v současné době rozbitý viteál mi rozřezává břicho a čekám, až mě roztrhaj potvory, který na mě mají výhodu dvou hlav navíc?!‘ Obraceč času, nacházející se zrovna někde v oblasti břicha Harryho Pottera, se dal do zvláštního pohybu. Točení a vibrování neustávalo a díky monotónnímu oddechování rozzuřených příšer okolo bylo vše až téměř uspávající. Bohužel střep z Obraceče vězel příliš hluboko, není se proto čemu divit, že Potter během chvilky začal vidět rudě a potom se mu zatmělo před očima.
×××
Nevzpomínal si, že by ležel na trávě, spíš na prašné cestě. Také si nemyslel, že umíral za šíleného ryku, který měl být nejspíš zpěv a že mu svítilo slunce zezadu do hlavy až se zdálo, že mu tam chce propálit díru. Bylo spíše pod mrakem a zima. Kdo by se divil, když je leden, že? Tohle asi leden není. Kde se tam ale vzal? Může za to Obraceč nebo smrt?
Konečně se odhodlal zvednout hlavu. Břicho ho nebolelo a bývalý viteál také někam zmizel. Před sebou viděl Bradavice, mohutně se tyčící hrad, i když vypadal trochu...jinak.
‚Asi jsem se dostal do budoucnosti, jak to tak vypadá.‘ moudře usoudil zjizvený mladík, když se zvedal ze země a spatřil podivně oblečené, tak trochu výstřední lidi (nejspíš studenty), jak se koupou v jezeře (‚Kde je Obří oliheň? Že by už taky nevydržela tenhle randál…‘), zamilovaně se k sobě tulí a podobně. Vypadalo to tam jako na koupališti, jak by mohl Harry podotknout, kdyby na nějakém někdy byl.
‚Tak tady mě nepřekvapí už nic.‘ nutno podotknout, že po přehlídce těch nejextravagantnějších lidí co kdy viděl a několika párů stejného pohlaví už člověka moc věcí ani překvapit nemůže. Ani Voldemort s piercingem tancující tango.
‚Dokonce by se sem celkem hodil.‘ byla poslední souvislá myšlenka, než jeho prohlídku těch individuí přerušilo něco zrzavého, potetovaného, opiercingovaného, zmalovaného a oblečeného v odrbaných hadrech, což bylo asi schválně. Jak jinak než černých. Černé oční linky, rudé rty, kožený náramek s cvočky a velké bubliny, pocházející ze žvýkajících úst, asi tak se dá krátce popsat tahle postavička. Shrnuto a podtrženo, nějaká bláznivá ženština asi v Harryho věku, procházející k jezeru davem lidí, mávající hůlkou a věšící tím do vzduchu Nebelvírské prváky, se k němu pomalu přibližovala. Když jí nakonec uviděl do tváře, vykulil oči a zalapal po dechu.
‚Něco je opravdu špatně.‘