„Neloudej se, Sirie,“ vyštěkla matka. „Chci se dostat na nástupiště a z dosahu těch nechutných mudlů tak rychle, jak jen to půjde. Musí všichni tak zírat?“
Poslední věta patřila její švagrové Io, která také doprovázela své děti k Bradavickému expresu. Její nejmladší dcera, Bellatrix, nastupovala stejně jako Sirius do prvního ročníku. Prostřední, Narcissa, byla v šestém. O nejstarší Andromedě, která ze školy už vyšla, se v rodině prakticky nemluvilo.
„Vždycky zírají. Ministerstvo by vážně mělo přemístit nástupiště někam stranou od nich,“ odpověděla Io.
„Nezírali by, kdybychom si oblékli mudlovské šaty,“ už zase upozornil Sirius.
„Tak to by stačilo,“ řekla jeho matka. „Celé dopoledne jenom otravuješ, nic jiného. Vážně nevím, z čeho mám větší radost. Jestli z naděje, že se ve své koleji vzpamatuje, nebo z toho, že už nebude doma kazit Regula.“
I když jméno koleje nepadlo, bylo jasné, že to znamená Zmijozel. Všichni Blackové chodili do Zmijozelu. Byla to rodinná tradice. Když se Sirius říznul, vždycky se trochu divil, že nekrvácí zeleně. Těch pár výjimek z pravidla „Black rovná se Zmijozel“ navštěvovalo Havraspár. Sirius upřímně doufal, že by se mohl projevit jako další výjimka, ale nechtěl se k té naději příliš upínat. Regulus se přimotal k Siriovi trochu moc blízko a dostal loktem do žeber.
„Vím přesně, jak se cítíš, drahá,“ ujišťovala Io chápavě švagrovou. „Byla jsem celá bez sebe, když tamta odešla, ale teď jsem moc vděčná za to, že je pryč a nemůže ovlivňovat druhá dvě děvčata.“
„Ta pošahaná káča že by nás ovlivnila? Vážně, matko,“ vyštěkla Narcissa, „mohla bys nám věřit trochu víc.“ Hodila si plavé vlasy přes ramena a provezla svůj vozík bariérou.
Bellatrix ji bez zaváhání následovala. Konec konců, provázela svou starší sestru k Bradavickému expresu mnohokrát předtím. I když Sirius tu byl poprvé, prošel skrz stejně nenuceně. Už dávno se naučil neprojevovat slabost nebo strach před svou rodinou. Když plavete se žraloky, snažte se nekrvácet.
Vlak vypadal přesně tak, jak si ho představoval, přesně tak, jak ho popisoval strýček Alphard. Zářivě červený, vypouštějící páru a skoro jako živý. Siria odjakživa mudlovská technika fascinovala a magicky upravená mudlovská technika ještě víc. Nebyl si jistý, jestli je to „ona“ nebo „on“, ale Bradavický expres vyzařoval příliš mnoho osobnosti, než aby byl „to“.
„Pohněte sebou, spratci,“ zavrčela Narcissa na Bellatrix a Siria. „Támhle vidím své přátele. Nejspíš vám dneska musím dovolit, abyste seděli se mnou. Ale přísahám, jestli mě ztrapníte, udělám vám že života peklo.“
Rodiče Narcissu pověřili, aby ve vlaku na mladší sestřičku a bratránka dala pozor a Sirius měl nakázáno zůstat s Narcissou a s kýmkoliv, koho bude ona považovat za vhodného. „Nepřeji si, aby ses potuloval po vlaku a kamarádil se s mudlovskými šmejdy,“ varovala ho matka.
Sirius v skrytu duše doufal, že by mohl potkat aspoň jednoho studenta z mudlovské rodiny. Chtěl se zeptat zhruba tak na milion otázek ohledně mudlů. Manželka strýčka Alpharda, Tess, byla mudla a Sirius ji měl moc rád. Okamžiky, kdy vyklouznul z domu a přenesl se krbem k Alphardovi a Tess byly jeho jediným bližším kontaktem s mudlovskou kulturou. Jenže Tessina smrt a následující Alphardovo rozhodnutí odjet ze země ho odřízlo od dostupných mudlů – a taky od jediného místa na světě, kterému kdy chtěl říkat domov.
„Když potkám někoho z mudlovské rodiny,“ přemýšlel Sirius, „doufám, že všechno nezkazím tím, že řeknu nějakou hloupost.“ Jen dva dny předtím se přistihl, jak používá výraz „mudlovští šmejdi“, když mluvil s Bellatrix o bradavických studentech z mudlovských rodin. Ani si neuvědomil, že ta slova použil, dokud je nezopakoval podruhé. „Jak vysvětlím novému kamarádovi, když ho hned urazím? ´Promiň nemyslel jsem to zle. Pochop, mí fanatičtí rodiče mi to prostě nacpali do hlavy.´“
Když si Sirius uložil kufr, kam mu Narcissa ukázala, zase vystoupil z vlaku, aby se rozloučil s bratrem a matkou a dal jí povinný polibek na tvář. Věděl, že ona o něco takového nestojí o nic víc než on, ale zvyklosti to vyžadovaly.
Matka a teta byly hluboce ponořené do rozhovoru s Averyovými a Rosierovými, takže se Sirius odvážil užít si pár okamžiků svobody. Začal procházet kolem ostatních studentů a jejich rodin. Téměř všichni byli v mudlovském oblečení, ale Sirius věděl, že většina z nich jsou čarodějové a čarodějky v převlečení. Zajímalo by ho, jestli nejsou někteří z nich mudlové jako Tess. Jednoho čaroděje by mohl považovat za opravdového mudlu – kdyby neměl obuté boty z dračí kůže. Čarodějka s malým synem – asi další prvák – vypadala v obnošených džínách a tmavě modrém svetru naprosto věrohodně, ale hůlka zastrčená v zadní kapse ji prozradila.
„SIRIE!“ Matčin hlas projel nástupištěm jako šlehnutí biče a on s nechutí spěchal zpátky.
* * * * *
Sirius si vždycky myslel, že nemůže být nic horšího, než vězet mezi rodiči a jejich přáteli a poslouchat zapálené proslovy o čistotě krve. Mýlil se. Uváznout u Narcissy a jejích kamarádek a poslouchat „holčičí řeči“ kořeněné hrabivostí a fanatismem horší rozhodně bylo.
„A dokonce mi teď poslal dopis, jestli by vedle mě mohl sedět při Zařazování.“
„Cos řekla?“
„Poslala jsem mu zpátky sovu s lístkem, že o tom ještě popřemýšlím. Co si myslíte? Mám ho trochu povzbudit?“
„No, jeho rodina nemá moc peněz, ale on je chytrý a nejspíš to dotáhne daleko. Mohla bys dopadnout hůř.“
„Víš, že jeho prababička byla mudla, viď?“
„Ale to už je hrozně dávno. Všichni ostatní příbuzní jsou čistokrevní.“
„Já bych to nebrala. Když se vdáš za někoho s mudlovskými předky, riskuješ, že porodíš motáka. Víš, jak by to bylo trapné?“
Sirius usoudil, že má dvě možnosti. Buď mohl mlátit hlavou do stěny za sebou, dokud by neupadl do bezvědomí – a to by s polstrovaným obložením nějaký čas trvalo – nebo odejít z kupé a doufat, že Narcisse to bude jedno.
„S dovolením,“ zamumlal a zvedl se k odchodu. Narcissa se ho nepokusila zastavit, ani se ho nezeptala, kam jde. Stejně si byl jistý, že až bude psát domů, dá si záležet, aby se obě jejich matky dozvěděly, jak se Sirius potloukal po vlaku sám.
První kupé, které minul, bylo plné kluků, co znal, stejně starých nebo o něco starších, ale stejně neměl chuť jít dovnitř. „Jejich řečí si za příštích sedm let užiju až až. Proč spěchat?“ Loudal se dál. Některá kupé byla plná, v některých sedělo jen pár lidí, ale všechna byla zjevně obsazená lidmi, kteří už se spolu přátelili. Došel už téměř na konec vlaku, když nahlédl do jednoho kupé a zastavil u něj. Vevnitř byli jen tři lidé a každý z nich se zdál ponořený do svého vlastního světa. Patnáctiletá nebo šestnáctiletá dívka byla tak silně zabraná do knížky, že si žvýkala konec pramínku vlasů. Chlapec, podle věku to mohl být prvák, se díval z okna. Druhá dívka, které mohlo být třináct nebo čtrnáct, seděla na zemi, vypracovávala esej a sedadlo přitom používala jako stolek. „Tak tady sedí outsideři,“ pomyslel si a otevřel dveře.
„Můžu si přisednout?“
Všichni tři vzhlédli. „Jasně,“ řeklo děvče, co psalo esej, „pokud tedy neočekáváš nějakou konverzaci.“ Jeden po druhém se vrátili ke své tiché práci. Protože „čtenářka“ si hověla s nohama položenýma na vedlejším sedadle a „esejistka“ zabrala další dvě knihami a změtí pomuchlaných listů pergamenu, jediné volné místo zůstalo přímo naproti chlapci.
„Ahoj,“ ozval se Sirius a sednul si. Zjistil, že je to stejný kluk, kterého viděl s čarodějkou, co vypadala skoro jako mudla.
„Ahoj,“ odpověděl kluk s mírným úsměvem. Přejel pohledem dívky a pak Siria jako by chtěl říct „Promiň, teď vážně nemůžu mluvit,“ a dál se díval z okna. Sirius usoudil, že „čtenářka“ měla dobrý nápad a vytáhnul z kapsy hábitu knížku, kterou měl zrovna rozečtenou, Lov na rudého draka.
* * * * *
Na nástupišti se prváci snažili následovat velice rozložitého a velice zarostlého muže a všichni ostatní studenti se hrnuli opačným směrem. V tom shonu a zmatku Sirius ztratil z dohledu chlapce, který s ním seděl ve vlaku. Ne, že by se z nich přímo stali přátelé; ani se navzájem nepředstavili. Sirius by jen rád věděl, jestli nastupuje do školy ještě někdo stejně osamělý, jako on. „Možná ani není v prvním ročníku. Mohl to být i druhák.“
Když se přiblížili k loďkám, zjistil Sirius, že se ocitl uprostřed skupinky, kde každý toužil po zařazení do Zmijozelu. Sám většinu z nich už někdy urazil tím, že řekl, co si myslí. Nedával si tím pádem velkou šanci, že se dostane se přes jezero, aniž by musel aspoň kus uplavat. Rychle učinil strategické rozhodnutí sednout si do stejného člunu s Bellatrix. Rodinná soudržnost má své meze – jasně omezené a vymezené meze – ale existuje. Jeho naděje, že zůstane suchý byla větší, pokud byl blízko ní.
Jedna z Bellatrixiných kamarádek – „Célie? Cínie? Souviselo to s botanikou,“ – seděla s nimi, stejně jako chlapec, se kterým se Sirius už párkrát potkal. „Nervózní?“ zeptal se Sirius, když ho viděl, jak pevně svírá bok lodi a sedačku, až mu zbělely klouby na rukou.
„Ne,“ odseknul chlapec.
„Hm, no jasně, že ne. A klouby máš tak bílé, protože by ses jinak neudržel a skočil by sis zaplavat.“ Sirius nevěděl přesně, proč toho kluka popichuje, – „Severus Snape se jmenuje“ – aby připustil, že je nervózní. Možná potřeboval ujistit, že v tom není sám. Jenže Sirius věděl, že on by také nikdy nepřiznal, jak moc je vyděšený.
„Nervózní bys měl být ty, Sirie,“ ozvala se Bellatrix a napůl se na svém místě otočila. „Kdo ví, do které koleje tě zařadí, ty šašku počmáranej. A nechtěla bych být na tvém místě, když to nebude Zmijozel. Tvá matka říkala-“
„Sklapni, Blektalix.“
„Ach, promluvil velký a rozumný chlapec,“ ušklíbla se druhá dívka.
„Ty taky, Celerie.“
Cosi zavrčela a s kyselým výrazem se obrátila dopředu. Zbytek cesty proběhl mlčky.
„Bellatrix má v jedné věci pravdu,“ Sirius si položil ruku na žaludek, ve kterém se mu svíjelo klubko hadů, „Jsem nervózní kvůli Zařazování.“ Věděl, že jeho rodiče a zbytek rodiny bude zuřit, když se nedostane do Zmijozelu, ale on pořád doufal, že připadne jinam.
Byly doby, kdy byli Blackovi hrdí na to, že pár z nich patří do Havraspáru, nebo že si tu a tam někoho z Havraspáru vzali. „Je příjemné vědět, že jsou v rodině chytré hlavy,“ prohlásil Andromedin otec, když byla Siriova sestřenice zařazena. A podle strýčka Alpharda na něj byli jeho dva starší bratři docela hrdí, když připadl do Havraspáru. „Pálí mu to, až si tím škodí. Je to tak chytrý Zmijozel, že ho museli zařadit do Havraspáru,“ chlubili se.
To kvůli Andromedě a Alphardovi změnili Blackovi postoj. Oba dva odmítli rodinné názory na čistokrevnost a přístup k mudlům. Alphard dokonce zašel tak daleko, že si vzal mudlu a šeptalo se, že Andromeda tajně provedla totéž. „Kdyby byli ve Zmijozelu, nebylo by se to stalo,“ soudila rodina. Jedna Siriova část se obávala, že měli pravdu. A ta část se děsila, jak se Sirius změní, pokud se dostane do Zmijozelu.
Konečně flotila loděk přistála. Když stoupali po schodech a vcházeli do školy, držel se Sirius poblíž Bellatrix, Célie a Severa – ne proto, že by po tom toužil, ale protože neměl důvod být jinde. Plně se soustředil na nadcházející událost - na událost, která určí průběh jeho školních let a nejspíš i zbytku života. Usměvavá čarodějka ve žlutém hábitu se představila jako profesorka Artemisiová, ředitelka mrzimorské koleje, a oznámila, že obřad Zařazování brzy začne. Co říkala potom, Sirius prostě neslyšel.
Když odešla z místnosti, Sirius se začal dívat po ostatních prvácích. Dívka se světlými copy nejistě přešlapovala z nohy na nohu a vypadala, že potřebuje na záchod. Jiná, o hlavu vyšší než všichni ostatní, držela ruce zkřížené na prsou, jako kdyby se pokoušela skrýt své předčasně vzedmuté tvary. Tichý chlapec z vlaku stál poblíž jejich skupinky, ale na to, aby se s ním Sirius mohl dát do řeči, byl moc daleko. Jak se Sirius rozhlížel, zaslechl opovržlivé zasyčení „Zmijozel“. Podíval se na toho, kdo promluvil. Měl černé vlasy a brýle a potichu rozmlouval - ale ne šeptem - s jinými dvěma chlapci. A se zjevnou nechutí se díval přímo na Siria. Ten mu pohled vyzývavě vrátil.
Když se prváci shromáždili ve Velké síni, Moudrý klobouk začal zpívat o „statečných Nebelvírech se lvími srdci“, „Havraspárech, které povznáší nové vědění“, „Zmijozelech hledajících jakoukoli cestu k úspěchu“ a „Mrzimorech, kteří usilují jen o správné věci“. Všem pak Klobouk slíbil, „Prohlédnu vaše sny a naděje. Však tajemství vám věrně uchovám.“ Siria trochu překvapilo, když zaslechl, že se někteří jeho novopečení spolužáci diví, jak Zařazování probíhá. Nemohl si vzpomenout, že by kdy nevěděl o Moudrém klobouku.
Když čarodějka zvolala „Ashworth, Adrian,“ Sirius se zhluboka nadechl. Být na začátku abecedy znamenalo hned dvojí výhodu. Nebude se muset moc dlouho nutit do nonšalantní pózy ani nebude mít moc času panikařit.
„HAVRASPÁR!“ vykřikl Moudrý klobouk a druhý stůl zleva vybuchl jásotem.
„Prosím, ach, prosím pěkně,“ tichounce žebronil Sirius.
„Avery, Martin.“
Moudrý klobouk se rozhodoval jen chvilku, než ohlásil „ZMIJOZEL!“
„Není divu,“ pomyslel si Sirius.
„Blacková, Bellatrix.“
„Vypadá to, že letos jsou v módě aliterace,“ prohodil tiše drobný blonďatý chlapec vedle Siria, když Bellatrix vykročila. „Myslíš, že další jméno bude začínat na dvě C?“
„ZMIJOZEL!“
„Ne, teď jsem na řadě já,“ řekl Sirius chlapci.
„Black, Sirius.“
Minuli se a Bellatrix na něj vrhla vítězný pohled. Když mu klobouk spadnul přes oči, napadlo ho, jestli mu pomůže myslet na svou vytouženou kolej.
„Velice inteligentní, jak vidím,“ ozval se hlas v jeho hlavě.
„Zatraceně mi to pálí. Doufám, že mě dá do Havraspáru,“ pomyslel si Sirius.
„A nijak zvlášť skromný.“
„Ty mě slyšíš?“
„Aha, s tou inteligencí to asi nebude tak slavné. I Zmijozel by byla dobrá volba. Při tom, jak ti to ‚pálí‘, a se svým vrozeným nadáním se můžeš dostat vysoko. Potřebuješ pouze správné prostředí, kde by ses mohl rozvinout a naplnit tak rodinné dispozice.“
„Kašli na rodinné dispozice. Ve kterékoli koleji budu radši než ve Zmijozelu.“
„Tvá rodina se na tebe bude velice zlobit, když se nedostaneš do Zmijozelu.“
„V pohodě. Taky se na ně vykašli.“
„NEBELVÍR!“
„Neb- to si děláš srandu, ne?“ pomyslel si Sirius, ale Moudrý klobouk neodpověděl. Když klobouk sundal, uvědomil si, že místo nadšeného aplausu, jaký sklízeli prváci před ním, se od nebelvírského stolu ozvalo jen pár rozpačitých tlesknutí. Ve chvíli, kdy se tím směrem ohlédnul, zvuk utichnul. „Nechtějí mě,“ uvědomil si. „Kdo by jim to mohl vyčítat?“
„Prosím, sedněte si ke své koleji,“ vybídla ho profesorka Artemisiová.
Sirius němě přikývnul a vydal se ke stolu úplně vlevo. Stále držel hlavu vztyčenou. Jeho kolej ho nenávidí. Jeho rodina ho zabije – možná doslova. Ale Sirius se nechystal dát najevo strach. „Když plaveš se žraloky, snaž se nekrvácet.“ Posadil se k tomu konci stolu, který byl blíž učitelskému, zády ke zmijozelským. Někteří Nebelvíři na něj zírali, někteří ho ignorovali, ale žádný z nich se s ním nezačal bavit. Matně si uvědomoval, že byli zařazeni tři nebo čtyři další studenti, a náhle Nebelvír vybuchnul divokým potleskem. Vítali prvního „opravdového“ nového spolužáka. Tmavovlasá dívka na Siria pohlédla, když ho míjela, a šla si sednout o kus dál. Náhle Nebelvírští znovu zajásali. Sirius se obrátil, aby viděl zrzavé děvče, které k nim přicházelo. Usmála se na něj a on se ze všech sil snažil úsměv vrátit. Sedla si na protější lavici, zhruba do poloviny vzdálenosti mezi Siria a studenty, kteří se od něj odtahovali.
Stěží se stihli pozdravit, když se dívce začal představovat prefekt. Pak jí něco zašeptal do ucha. Naslouchala a přitom sledovala Siria koutkem oka. Sirius se odvrátil k Zařazování.
Zaznělo další aliterační jméno, „Greenboughová, Gwendolyn.“ Sirius zkusil zachytit pohled drobného blonďáčka, ale ten se ztrácel mezi vyššími studenty. Další dívka, „Keddleová, Euridika,“ se dostala do Nebelvíru a „Lestrange, Rodolphus“ i „Liegeardová, Sarah“ do Zmijozelu. Ukázalo se, že „Lupin, Remus“ je chlapec, se kterým seděl Sirius ve vlaku. Sirius zatleskal s ostatními, když Moudrý klobouk vykřikl „NEBELVÍR!“
„Zase se potkáváme,“ řekl Remus s úsměvem a posadil se přímo naproti Siriovi.
Sirius se zakřenil. „A teď si můžem povídat. Mimochodem, dej si bacha. Když se mnou budeš mluvit, nejspíš se z tebe stane kolejní vyvrhel.“
Zaznělo další jméno začínající stejnými písmeny, „McKnightová, Margaret,“ a Remus pokrčil rameny: „No a co?“
Stůl vybuchl potleskem, když Klobouk opět vykřikl „NEBELVÍR!“ Margaret si sedla poblíž té zrzky, ale od Siria ji oddělovali dva starší studenti a prázdné místo. Neznal její příjmení, takže nejspíš nebyla čistokrevná. Ale jestli věděla, že si na něj má dát pozor, tak buď pocházela ze smíšené rodiny, nebo se narodila mudlům a varovala ji šeptanda mezi nezařazenými prváky.
Vyslechli zařazení tří dalších studentů, než čarodějka řekla „Pettigrew, Petr,“ a Sirius viděl, jak ke stoličce přistupuje plavovlasý chlapec.
Sirius se neubránil úsměvu. „Tak proto si všímal aliteračních jmen.“ Zazubil se na nového známého, když si Petr sedal vedle něj za stůl. „Měl jsi pravdu. Aliterační jména jsou letos dost oblíbená.“ Petr se na něj také usmál.
„Potter, James,“ zvolala čarodějka. To Siria zaujalo a ohlédl se na Zařazování. Potter byl ten kluk s brýlemi, který už předtím projevoval vůči potenciálnímu Zmijozelovi odpor. Siria to nepřekvapilo. Slýchal o Potterových jako o čistokrevné rodině s velmi vstřícným postojem k mudlům a čarodějům mudlovského původu.
Za pár okamžiků zvolal klobouk „NEBELVÍR!“ a kolej opět zajásala. Sirius tleskal s ostatními. Ale když James dorazil ke stolu a sednul si mezi Rema a rezavou dívku, jeho šťastný úsměv patřil všem kromě Siria. Když se setkali pohledy, dal by se jeho výraz popsat v nejlepším případě jako „výzva“. James dobře věděl, co jsou Blackovi zač. Siriem už teď opovrhoval a s chutí by ho totálně zdeptal. Siriovi blesklo hlavou, za jak dlouho přesvědčí Petra a Remuse, aby ho taky začali nenávidět.
Sirius se začal znovu soustředit na Zařazování ve chvíli, kdy Evan Rosier mířil ke Zmijozelu a vyvolávali Shackleboltovou, Isabel“. Sirius přejel pohledem zbývající studenty.
„NEBELVÍR!“ Isabel se rozzářeně usmívala a honem si spěchala sednout k dívce, která připadla do Nebelvíru jako první.
„Sinistrová, Sofie.“
„HAVRASPÁR!“
„Petře, poslouchej,“ ozval se Sirius tak nahlas, aby ho bylo přes potlesk slyšet. „Teď přijde další aliterační jméno.“
„Snape, Severus,“ řekla čarodějka jako by slyšela narážku. Petr se na Siria zasmál, zjevně potěšený, že si takových věcí někdo všímá s ním.
„Tys jeho jméno znal, že ano?“ pronesl James protivně. „Vsadím se, že vaše rodiny jsou všechny propletené dohromady. Copak provádějí zmijí klany, když se sejdou?“
„ZMIJOZEL!“
„Vaříte jedy? Mučíte bezbranné mudly?“
„Odpal, Pottere,“ vyštěkl Sirius. „Vůbec nic o mně nevíš.“
„Vím, že sis z Petra utahoval kvůli jeho jménu. ‚Petře, poslouchej. Teď přijde další aliterační jméno, ‘“ šaškoval James.
Sirius se rychle obrátil na Petra. Ublížený výraz na jeho tváři až příliš jasně ukazoval, že Petr Jamesovi uvěřil.
„Super. Ještě neskončilo zařazování a už proti mně poštval Petra. Než dovečeříme, zařídí, aby mě nesnášel i Remus, to se vsadím.“
Když byli zařazeni i poslední studenti, Moudrý klobouk a stoličku někdo odklidil, čarodějka si sedla vedle ředitele a ředitel zahájil proslov.
„Od chvíle, kdy jsem se minulou zimu stal ředitelem naší úžasné milé školy, nesmírně jsem se těšil na tento první obřad Zařazování, kdy dostanu možnost nudit vás k smrti dlouhými proslovy, zatímco byste se raději najedli, a budu moci říct ‚Dejte si do nosu! ‘“ Bez dalších okolků se posadil a studenti i členové sboru propukli v krátký, ale srdečný jásot.
Sirius se obrátil ke stolu a uviděl, že po celé délce jsou uprostřed vyrovnané zlaté podnosy naplněné po okraj jídlem. Musel uznat, že pokrmy byly velice dobré. Poctivé, pořádné jídlo, určené k tomu, aby připomínalo domácí kuchyni studentům, kteří jsou poprvé pryč z domova a trochu se jim stýská. Zrovna jeho případ to tedy nebyl. Nejrůznější podnosy a servírovací mísy kolovaly, dokud si všichni nenabrali plné talíře. Naštěstí všechno putovalo proti směru hodinových ručiček, takže Siriovi podával jídlo Remus. Letmo ho napadlo, jestli by vůbec něco dostal, kdyby se musel spolehnout na Pottera nebo na starší studenty.
Halou se rozléhal veselý bzukot rozhovorů. Siria by zajímalo, jestli jsou někteří jeho noví spolužáci z mudlovských rodin. Rád by se zeptal, ale bylo mu jasné, že se mu to nepodaří, aniž by James důvod jeho zájmu nepřekroutil. Vzpomněl si, že Pettigrew a Lupin jsou čarodějnická příjmení, ale o jejich rodinách moc nevěděl. Z dívek seděla nejblíž ta zrzka, ale nepochytil její jméno. Než mohl vymyslet nějakou přijatelnou otázku, začalo se mluvit o přípravkách. Petr, Ivy a Isabel chodili do Britské národní školy pro mágy, státem podporované školy pro mladé čarodějky a čaroděje, a dívky byly dobré kamarádky. Margaret – Maisie, přestože byla Skotka, chodila do irské obdoby Britské národní. James a Euridika - James jí říkal „Euro“ - chodili na Emrys Hall. Sirius věděl, že Emrys je stejně drahá jako přípravka, kam chodil on - možná dražší - ale narozdíl od té jeho nevyžadovala, aby žáci byli čistokrevní.
„Takže jsem jediná, kdo chodil do mudlovské školy?“ zeptala se zrzka.
„Ne, já taky,“ ozval se Remus. "Jsem Remus. A ty?“
„Lily," usmála se. „Ty jsi taky z mudlovské rodiny, Reme?“
Sirius se zájmem poslouchal a během řeči těkal pohledem z jednoho na druhého. James, který seděl proti němu, ho probodával pohledem a čekal, až promluví.
„Já ne, ale moje máma,“ odpověděl Remus.
Sirius se zazubil a sklopil oči na své jídlo.
„Co se ušklíbáš, Blacku?“ zeptal se James.
„Jen jsem si říkal, že to vysvětluje, proč se dneska ráno na Kings Cross dařilo Remově matce vypadat jako mudla líp než většině ostatních.“
„Všimnul jsem si, že tvá rodina se o to ani nepokusila,“ odseknul James. „Je obléct se jako mudla pod jejich úroveň?“
Sirius se otočil na Rema a uviděl, jak se velmi soustředěně dívá do svého talíře. Nevypadal rozzlobeně nebo uraženě, ale naprostý nedostatek výrazu napovídal, že své pocity skrývá. Sirius sjel očima zpátky na Jamesův vítězný úsměv a na okamžik na něm utkvěl pohledem. Dojedli v naprostém tichu.
(to be continued)