Plamen.

Uprostřed místnosti stála lampa. Vrhala na stěny temné stíny. Do místnosti vedly pouze jedny dveře. Ty se právě v tuto chvíli otevřely. Vešel muž v kápi. Postavil se k lampě a díval se na plamen svíčky, která byla zdrojem stínohry na stěně. Přemýšlel. Před chvílí mu žena řekla novinku. Je těhotná. Je to vůbec možné? Stále studoval plamínek ohně. V tom plamínku byla jeho síla. Odrážela se v něm jeho nálada, city. Vlastně to bylo jeho druhé srdce.

Plamínek se mu zdál jasnější než předtím. Čím to bylo? Tím, že jeho přítelkyně je těhotná, nebo tím, že dnes vypálil další mudlovskou vesnici. Všichni o něm říkali, že nemá srdce. Prý se studený jako led a nerozehřeje ho ani láska, ta ho může pouze porazit.

Jenže co tedy cítí k dívce, jež čeká dítě? Chce vůbec, aby si ho nechala?

Přemítal o všem možném. Jaký cit choval k Tamaře? Když ji viděl, měl pocit, že mu dochází vzduch. Když se na něj usmála, zamotala se mu hlava. Když ho líbala, myslel si, že pokud ji ztratí, zemře. Jiné by nejraději povraždil, ale jí se bojí vytrhnou pouhý vlas. Bylo vůbec možné, aby cítil lásku?

Myslel na to dítě. Přál si, aby to byla dívka. Chtěl, aby se jí podobala. Ale kdyby se narodil chlapec, vychoval by z něho vynikajícího kouzelníka. Mohl by si s ním hrát na znepřátelené čaroděje. Vysílal by k němu neškodné světlušky.

Zjistil, že se těší na to malé až se narodí.

Přísahal si, že pokud ho to dítě bude mít rádo, přestane se snažit ovládnout svět. Protože získá výsadu králů. Bude mít ženu a dítě.

Tu noc usínal Lord Voldemort s úsměvem na rtech.

S ním usnula i naděje jednoho chlapce, porazit Toho-jehož-jméno-nesmíme-vyslovit.

Pán zla měl právě v rukou všechny zbraně. Nenávist i LÁSKU.