Informace
Jsme domovem:
670 povídek
od 235 autorů
z 770 registrovaných.

Diskuse je na našich stránkách Potter Web CZ

Pět let, co odešli od sir Thomas Stanley
[Komentáře - 4] Tisk
- Velikost písma +
Autorská poznámka:
Jasná sametová letní noc byla, když jsem šel domů po náročném dni na ministerstvu. Vál klasický letní vánek, který si pohrával se zelenou trávou. Město osvětlovalo typické mudlovské osvětlení a světla projíždějících aut. Jak typický mudlovský svět. Šel jsem po staré osamocené části města. Všichni už byli doma u svých krbů a já jsem tomu byl vděčný. Nechtělo se mi domů ani nikam jinam. Co bych tam dělal? Jen zase koukal do krbu a myslel na ně. Jen díky nim tu není on, nejmocnější černokněžník všech dob Lord Voldemort. Ale já jsem měl odejít místo ní, to ona měla vychovávat naši dceru, ne já. Ona měla přežít, ne já. Z chmurných myšlenek mě vyrušila sova, která přede mne pustila dopis. Zvedl jsem ho a podíval jsem se komu je určený. Zeleným inkoustem bylo na obálce napsáno: Ronald Weasley. Okamžitě jsem obálku otevřel a vytáhl dopis:

 

Milý Rone,
Nebudu chodit okolo horké kaše a vše ti hned napíšu. Chtěl jsem tě požádat, jestli by jsi nenastoupil na post učitele obrany proti černé magii. Jako nejlepší přítel Harryho Pottera a muž Hermiony Granderové-Weasleyové jsi tohoto postu hoden. Prosím zvaž mou nabídku a poté se ozvi. Budu čekat na tvou odpověď. O tvoji dceru bude postaráno, protože jsem jí dnes poslal pozvánku do Bradavic. Vím ,že ji ještě nebylo jedenáct let, ale má velké nadání a toho se musí využít. Doufám, že nebudeš odporovat. Vyřiď mé pozdravy tvé sestře a těším se na naše další shledání.
Albus Brumbál
Ředitel Školy čar a kouzel v Bradavicích

 

Proč zrovna já bych měl učit obranu proti černé magii? Já se tam nemohu vrátit, vše mi je tam bude připomínat. Jak jsme šli pro kámen mudrců, jak jsem objevili vstup do tajemné komnaty, jak jsem se dozvěděli pravdu o Siriusovi, jak Voldemort získal zpátky sílu, jak jsme založili BA … Já tam nemohu, všude je tam uvidím. Nemohu se dívat do očí těch bláhových dětí, kteří jsou stejní jako jsme bývali mi tři. Nemohu se dívat na nějaké ty rošťáky, kteří mi budou připomínat moje braty Freda a George. Já nechci. Nechci, aby se mi vrátili všechny vzpomínky. Začaly mi téct po tvářích slzy. Nesmím brečet, je tomu už pět let, musím se tomu postavit, musím se postavit minulosti. Musím se s tím smířit, už tady nejsou a já je svým smutněním nepřivolám zpátky.
Zamířil jsem k malému domku, kde bydlela má sestra. Ona jediná spolu se mnou přežila s naší rodiny. Ginny seděla před krbem a četla si nějakou knihu. Okamžitě mi připomněla Hermionu, jak skoro každý večer seděla a četla si. Její dcera je na tom velmi podobně. Posadil jsem se k ní.
„Kdes byl?“
„Na ministerstvu. Šel jsem pěšky, pozdravuje tě Brumbál.“
„Kde jsi potkal Brumbála? Vždyť má být teď v Bradavicích. A málem bych zapomněla Cille přišel dopis z Bradavic. Není to nějak brzo, vždyť jí ještě nebylo jedenáct.“
„Já jsem ho nepotkal, poslal mi sovu, a o té pozvánce vím.“
„A proč?“
„Prý má velké nadání a toho je třeba využít.“
„A to ti psal kvůli tomu?“
„Ne, chce, abych se stal učitelem obrany proti černé magii.“
„A vezmeš to?“
„Ještě nevím.“
„A spíš ano nebo ne? Jednou se tím vyrovnat musíš.“
„Já vím, ale tam to bude hrozné, všude je tam uvidím.“
„Alespoň si rychleji zvykneš.“
„Asi máš pravdu, ale ještě si to promyslím. Cilla už spí?“
„Ano, zase si četla a usnula. Ta snad zná nazpaměť všechny učebnice třetího ročníku.“
„Jako její matka.“ řekl jsem smutně.
„Nechceš jít zítra s námi na příčnou ulici. Já si Potřebuji si koupit novou učebnici přeměňování.“
„Proč?“ zeptal jsem se dost nechápavě .
„Ty asi nevíš, že před měsícem zemřela Minerva McGonagallová?“
„Vážně, co se jí stalo ?“
„Dostala infarkt a Brumbálů mě požádal, abych jí nahradila jako učitelka přeměňování. O Cillu se stejně starat nemusím, takže jsem to vzala.“
„Gratuluji ti sestřičko. chudák Cilla, já bych nechtěl, aby mě učila teta a taťka.“
„Takže ty bereš to místo do profesorského sboru?“
„Ano.“ rozhodl jsem se.
Další den jsem odepsal Brumbálovi a čekal ne jeho odpověď.Vzpomněl jsem si na krabici, kde byli moje staré knihy. Mezi nimi jsem našel i Hermionini výpisky na všechny zkoušky, ani jsem netušil, že jsem je celou dobu měl. Pergameny byly zmačkané, ale Hermionino úhledné písmo šlo stále přečíst. Jen díky ní a Harrymu mi Obran proti černé magii tak šla. To oni mi pomáhaly, Hermiona s teorií, Harry s kouzly. Byli jsme nejznámější trojka v Bradavicích. Nikdo by nás nerozdělil, tedy alespoň jsme si to v tu dobu  mysleli.
Do Bradavic jsem přijel čtrnáct dní před začátkem školního roku, ale ještě jsem tam nebydlel, protože jsem nechtěl, aby Cilla uviděla Bradavice dřív než prvního září. Cilla pořád hrozně mluvila O Bradavicích, tak hrozně se tam těšila. Vzpomněl jsem si jak já jsem se těšil a musel jsem se usmát, protože jsem vyváděl jako ona. Doprovodil jsem jí na nádraží, když vlak odjel, přemístil jsem se k Bradavicím. Vše vypadalo stejně jako před třinácti lety. Došel jsem k hlavní bráně, kde na mě čekal nový učitel péče o kouzelné tvory McCarman, hned jak jsem ho uviděl, vzpomněl jsem si na první hodinu s Hagridem. Musel jsem se usmát. Možná to tu nebude tak hrozné, jak jsem se obával. učitelský sbor se od doby, kdy jsem tu studoval příliš nezměnil. Jen bylinkářství učil můj spolužák Neville, který se stal ředitelem Nebelvíru, přeměňování učila má sestra Ginny, a já jsem byl na prokletém místě učitele proti černé magii. Lektvary stále učil Severu Snape, nyní již téměř šedesátiletý šedivý stařec, ale pořád stejný. Probodával mě nenávistivým pohledem a já jsem se zdálky usmíval, protože právě Snape mi na Bradavicích chyběl nejvíce.
Večer se konal slavnost. Já jsem jen čekal až Ginny, která převzala od profesorky McGonagallové čtení nových žáků, přečte jméno mojí dcery .
„Priscilla Weasleyová“ zavolala Ginny Cillu k moudrému klobouku.
Cilla si sedla na stoličku a nasadila si klobouk, chvíli bylo ticho, ale potom moudrý klobouk vykřikl: „Nebelvír!“. Cilla se zářivě usmála a posadila se k Nebelvírskému stolu. Jen jsem zvedl palec a usmál se na ní. Brumbál nejprve představil Ginny a potom mě. Studenti nás pozdravili potleskem, který byl hlavně od Nebelvírského stolu.
Učil jsem a dokonce mě to i bavilo. Bavili jsem se o bubácích, o kletbách, které se nepromíjejí a samozřejmě i o Voldemertovi, o Harrym a samozřejmě také o Hermioně. Když jsem jim vyprávěl o těchto lidech nikdo ani nešpitl. Dívali se na mě s obdivem, ale já věděl, že ten obdiv nepatřil tolik mě jako, ale mému mrtvému nejlepšímu příteli a mé mrtvé ženě. Malá Cilla byla hrdá, že je dcera své matky, ale nikdy se na nikoho nevytahovala. Přesně tak by se zachovala její matka. Hermiona tu pořád je a žije v Cille.
Všichni budou vzpomínat na Hermionu  Granderovou a na Harryho Pottera jako na hrdiny. Jen já na ně budu myslet jako na nejlepší přátele a mou jedinou lásku. Jako každý učitel Obrany proti černé magii jsem po roce odešel. Dali mi něco nového a proto jsem na ně v životě nezapomněl a nezapomněl jsem ani na to co jsem vedle nich prožil.




Do okénka povinně napište číslicemi třista šedesát pět
Okénko 

Poznámka: Můžete zaslat hodnocení, komentář nebo obojí. Nezapomeňte na okénko.