Další sobotu potom, co přišel dopis z Bradavic, se Hermiona a Nathan vydali na Příčnou ulici. Nathan tam nikdy předtím nebyl hlavně proto, že tam Hermiona nevkročila od té doby, co před jedenácti lety opustila Bradavice.

Ještě před výletem se Hermiona domluvila s Harrym a Ginny, ti dali vědět Ronovi a všichni měli sraz u Děravého kotle.

Když vstoupili do hostince, ucítila závan nostalgie. Děravý kotel se za tu dobu vůbec nezměnil. Ani by ji to nemělo překvapit - kouzelnický svět se nevyvíjel tak rychle jako ten mudlovský. Kromě jiného pořád používali brka a pergameny.

Pohledem vyhledala známé tváře u stolu úplně vzadu. Byli obklopeni dětmi, které se chtěli setkat se slavným brankářem Kudleyských Kanonýrů a chlapcem-který-přežil-aby-porazil-vy-víte-koho. Ron si zaujatě povídal se svými malými fanoušky, což Harryho štvalo. Ten měl pořád problémy se svou slávou i přes to, že trvala už jedenáct let.

Proto byl rád, když u vchodu zahlédl Hermionu a Nathana. „Mio! Nathane! Rád vás vidím,“ zavolal na ně.

„Ahoj Harry!“ odpověděla a zamířila k nim, aby ho objala. „Jak se máš Ginny? Kde je malá Lilly a Sirius?“ zeptala se, zatímco ji také objala.

„Jsou s Fredem a Georgem v jejich obchodě,“ odpověděla. „Ahoj Nathane! Jsi připraven na Bradavice?“ dodala a pohladila chlapce po vlasech.

„Jasně! Už o nich vím úplně všechno,“ odpověděl.

„Nech mě hádat. Hermiona ti půjčila svoje Dějiny Bradavic,“ řekl Harry a významně se na Hermionu podíval. „Tím jsi se v historii Bradavic stal druhým člověkem, který to četl,“ řekl a ušklíbl se.

„Přestaň provokovat, Harry,“ napomenula ho Hermiona a plácla ho přes ruku. „Vždyť víš, jak důležité informace jsme získali z té knihy. Měl sis ji taky přečíst.“

„To je pravda! Ale proč bychom se namáhali, když nám můžeš všechno důležité povědět ty,“ řekl Ron, který se konečně zbavil všech svých malých obdivovatelů. „A Nathane, jsi připraven si koupit své první koště?“ zeptal se a ignoroval Hermionin vražedný pohled.

„Já nevím. V tom dopisu bylo napsané, že prváci nesmějí mít košťata,“ zněla Nathanova odpověď.

„Ale no tak! Harry byl chytačem Nebelvíru už v prvním ročníku. Jasně, že potřebuješ koště,“ oponoval Ron.

„Žádný famfrpál v prvním ročníku, Rone. To je pravidlo! Harry byl výjimka,“ řekla Hermiona naštvaně.

„Tak jdeme už?“ zachraňoval Harry situaci.

Hermiona s Ronem spolu po skončení šestého ročníku asi půl roku chodili. Byla to ale katastrofa. Celou dobu se jen o něčem dohadovali, až se nakonec shodli na rozchodu. Uvědomili si, že kamarádství jim klapalo mnohem lépe. Ron se nikdy neoženil, ale nevypadal, že by mu to nějak vadilo. Největší strach měl (kromě pavouků) z toho, že by dopadl jako jeho otec.

„Jo, pojďme,“ řekl Nathan. „Dřív než se máma rozhodne použít svou hůlku na strýce Rona!“

A s tím vyšli z hostince na malý dvorek, který vedl k Příčné ulici. Harry poklepal na cihly svou hůlkou a vchod se rozevřel. Naskytl se jim pohled na přeplněnou ulici. Úplně stejně to vypadalo, když byli oni v prvním ročníku. Teď, když byl Voldemort pryč více jak deset let, kouzelnický svět se vrátil do starých kolejí. Lidé už se neměli čeho obávat a tak byla všechna zákoutí naplněna smíchem.

Nathan si všechno pozorně prohlížel svým zvídavým pohledem. Už mockrát slyšel o Příčné ulici, ale to, co viděl, dalece přesáhlo jeho představivost. Všichni ti lidé v barevných hábitech a nepřetržité jiskření magie. Zaujala ho vůně bylinek a něčeho, co nebyl schopen rozpoznat, když procházeli kolem lékárny.

Jejich první zastávka byla u Gringottových. Taky o kouzelnické bance už předtím slyšel. Potřebovali si vyměnit mudlovské peníze za jejich kouzelnickou obdobu. Nathan si pomyslel, že skřeti trochu nahánějí hrůzu, ale svou práci zvládají na výbornou. Vyměnili dostatek peněz na nákupy a vyšli ven.

Nathan se pokoušel vstřebat všechno najednou - obchody, lidi, předměty… Hermiona sledovala každou jeho reakci a smála se tomu. Věděla, jaké to je, být na tomto místě poprvé v životě.

„Takže, začneme u madame Malkinové a pak můžeme zajít do Krucánků a kaňourů pro učebnice,“ řekla Hermiona synovy a potichu si pro sebe dodala: „dřív než tě tihle dva zatáhnou do obchodu s věcmi na famfrpál nebo do Kratochvilných kejklů.“

Nathan byl ve svém živlu, když navštívili knihkupectví. Miloval knížky! Tuto zálibu zdědil po své matce. Mnoho večerů spolu tiše seděli, každý zaujatý svou vlastní knihou.

Zdálo se, že už jsou tam několik hodiny, a Hermiona si připadala jako doma. Všechno je víc než skvělé! byla její myšlenka, než zahlédla Nathana, jak s nějakým blonďatým klukem diskutují nad knihou. Nebylo pochyb, že je to Malfoy. Její podezření se potvrdilo, když se za chlapcem objevil Draco. 

Ve chvíli byla po boku svého syna, ochranitelsky položila ruku na Nathanovo rameno a snažila se do dostat pryč dřív, než si jich Draco všimne. „Pojď Nathane! Musíme před obědem stihnout ještě spoustu věcí.“ Její snaha byla ale marná.

„Grangerová? Ty ještě žiješ?“ bylo všechno, co ze sebe dostal. Byl překvapený, že ji po tolika letech znovu potkává.

„Malfoyi,“ odsekla.

„Takže Nathan, že?“ zeptal se chlapce. „Říkal jsi, že jdeš letos do Bradavic?“

„Ano, pane,“ odpověděl zdvořile.

„V tom případě budete ty a můj syn Devon ve stejném ročníku,“ dodal a ušklíbl se směrem k Hermioně.

„Jsem si jistá, že budou dobří kamaráda,“ odvětila vzdorovitě a otočila se na svého syna. „Jdeme Nathane, musíme ještě zajít do dalších obchodů a už je spoustu hodin.“

„Těší mě vidět tě živou a zdravou, Grangerová. Předpokládám, že jsi se vrátila k mudlům, když válka skončila?“ řekl jedovatě.

„Přesně tak. Snažila jsem se vyhnout lidem, jako jsi ty, Malfoyi!“ S tím popadla Nathana za ruku a odtáhla ho k pokladně, aby zaplatili vybrané učebnice. Chvilku na to byli zpátky na ulici.

„Mami, proč jsi byla tak hrubá na Devonova taťku?“ Nathan byl zvyklý na její divoký temperament a ostrý jazyk, ale jenom zřídka ji viděl takhle naštvanou bezdůvodně. A nedokázal si vybavit nic, co by pan Malfoy řekl špatně.

„Malfoyovi nejsou dobří lidé, Nathane. Draco, Devonův otec, nám způsobil spoustu nepříjemností, když jsme společně chodili do Bradavic. A nemyslím si, že by se změnil.“

„Takže se nemůžu kamarádit s Devonem? Zdál se mi docela prima.“

„Můžeš se kamarádit s kým chceš. Jen chci, abys byl opatrný, když se bude jednat o Malfoye.“

„Budu.“ Nathan věděl, že teď bude lepší se dál nevyptávat. Ale stejně, co je  na Malfoyových tak hrozného? Musím se zeptat strýce Harryho… pomyslel si.

Brzy měli všechny nákupy hotové a vydali se do Kratochvilných kouzelnických kejklů, obchodu s žertovným zbožím, který patřil Ronovým bratrům. Nathan se se všemi Weasleyovými setkal před pár lety, kdy trávili Vánoce v Doupěti. Užil si každou minutu, co tam strávil. Dvojčata byla zábavná a od té doby, co se jeho matka rozhodla navštívit tento týden Příčnou ulici, nemohl přestat myslet na jejich obchod.

Krámek byl přeplněný. Bylo tam v regálech tolik věcí, že bylo těžké se rozhodnout, co si prohlédnout první. V tom okamžiku přišla Lily, Harryho dcera, a vzala ho za ruku, aby mu všechno ukázala. Hermiona osaměla.

Využila času, aby si promluvila s Harrym. „Harry, co víš o Malfoyovi?“

Otázka Harryho překvapila. Nečekal, že by se Hermiona po všech těch letech zajímala zrovna o Draca.

„Proč se ptáš?“

„Právě jsem měla to ‚potěšení‘ se setkat s ním a jeho synem v knihkupectví. Chci vědět, jak by ten kluk mohl být nebezpečný. Taky letos začíná v Bradavicích a chci se ujisti, že se kvůli němu Nathan nedostane do problémů,“ vysvětlila.

„Nevěděl jsem, že ten Malfoyův spratek je tak starý jako Nathan!“ řekl s upřímným překvapením. „Ale nemyslím si, že by to byl nějaký velký problém, Mio. Malfoyové ztratili většinu své moci, když Voldemort padl.“ A po několika vteřinách ticha dodal: „Přesto bych s nima nechtěl mít nic společného. Pokusím se něco o tom klukovi zjistit a dám ti vědět. Ale pro jistotu by jsi mu měla říct, ať si na něj dá pozor.“

„Už jsem to udělala.“

Harry viděl, že si pořád dělá starosti, a tak ji ještě ujistil: „On bude v pořádku, Hermiono. Nathan je silný mladý muž. Jsem si jistý, že na něj si nikdo jen tak nepřijde. Je úplně stejný jako ty v jeho věku, možná ještě silnější.“

„Já vím, Harry. Já jen…“ odmlčela se, protože nechtěla vyslovit své obavy z Nathanova odjezdu do Bradavic. Nemohla Harrymu říct, jak se obávala jeho prvního setkání se svým otcem. A ještě k tomu tam teď bude i Malfoy. Bylo tu tolik věcí, které její syn nevěděl… kterým nerozuměl…

„Bude v pořádku,“ ujistil ji Harry ještě jednou. „Dokonce ani Snape ho nedonutí to vzdát, tak pusť Malfoye z hlavy,“ dodal věcně.

Snape… jak se bude k Nathanovi chovat? přemýšlela. Co když se k němu bude chovat hůř než k ostatním studentům, protože je to můj syn? On přece neví, že je to taky JEHO syn! Hermiona byla vytržena ze svého uvažování Nathanovým zavoláním z druhého konce obchodu.

„Mami! To musíš vidět! Vypadá to, jako obyčejné kuličky, ale když je zmáčkneš, tak vybuchnou! A mají různobarevný kouř a smrdí. Není to super?“ Nathan byl opravdu uchvácený všemi těmi kouzelnými hračkami. Hermiona se nikdy úplně nevzdala magie, ale nikdy neměla doma mnoho kouzelných artefaktů. Rozhodla se, že bude lepší vychovat Nathana v mudlovském světě, než mít dům plný magických předmětů.

O chvíli později opouštěli obchod s větším nákupem, než Hermiona považovala za vhodné pro prváka. Většina z toho ale stejně byly dárky od jeho ‚strýčků‘ a Hermiona jim to nemohla zakázat. Jejich poslední zastávka byla na poště, odkud odeslali do Bradavic sovu, potvrzující Nathanův nástup do školy. Jakmile byla sova na cestě, opustili společně Příčnou ulici a Děravý kotel a byli zpátky v mudlovském Londýně.

Zbývalo ještě víc než měsíc do prvního září, kdy Nathan opustí domov - a taky svou matku - a začne žít jako opravdový kouzelník. Bylo to dost času na to, aby ho Hermiona připravila na všechny nástrahy, které ho můžou potkat. První na jejím seznamu bylo varování ohledně jednoho učitele lektvarů. Musela udělat všechno proto, aby zabránila jejich vzájemné nenávisti, aniž by řekla celou pravdu. Nebyl to lehký úkol, ale na druhou stranu Hermiona nebyla slavná proto, že řešila snadné úkoly. Byla slavná pro své řešení problémů, které ostatní nazývali ‚beznadějné‘. A právě jeden takový měla před sebou.

Příště… Nathan přijíždí do Bradavic a upoutá pozornost jistého profesora lektvarů.