Věnováno Lithin.
Za mikro-betu děkuji Nifredil.
Zima v osmdesátém druhém byla obzvláště tuhá. Lidé se choulili do kabátů a nedůvěřivě se ohlíželi za skvěle naladěným pánem v klobouku. Měl k tomu věru důvod. Byl rok po Voldemortově smrti, pán byl v nejlepších letech, a nadto byl jmenován hlavou odboru pro mezinárodní kouzelnické vztahy.
Od prodavače v bekovce si koupil čerstvé pečivo a nejbližším veřejným krbem odjel do práce.
Mastný balíček odložil na stůl. V poledne si z něj připraví chutný sendvič. Jaký krásný den, zamnul si ruce.
Zběžně prošel nejdůležitější korespondenci – několik blahopřání, oběžníků a denní tisk, na kterém si později rozprostře svačinu. Po ní odsoudí svého syna.