Informace
Jsme domovem:
670 povídek
od 235 autorů
z 770 registrovaných.

Diskuse je na našich stránkách Potter Web CZ

Na nejvyšších místech od sir Thomas Stanley
[Komentáře - 4] Tisk Kapitola nebo Povídka
- Velikost písma +
Autorská poznámka:

Toho dne během odpoledne a za časného večera došlo ke třem událostem, které spolu zdánlivě nesouvisely a navíc vzdálenost mezi nimi přesáhla několik mil. Za prvé šlo o rozhovor, v němž ministr kouzel Kornelius Popletal mluvil po dobře zabezpečené letaxové síti s lordem protektorem „Severního spojenectví“ sirem Thomasem Stanleym. Trval téměř hodinu a byl velmi střízlivý. Druhou událostí byla oficiální recepce, pořádaná v Carliste v rezidenci generálního zástupce ministerstva kouzel pro území „Severního spojenectví“. A konečně za třetí v Portsmouthu zakotvila loď.

 

První byl krbový rozhovor. Vedl z kanceláře ministra kouzel v Londýně a na druhém konci byl  lord protektor Stanley ve své pracovně ve Stanley´s Palace v Northcumberlandu na anglo-skotské hranici .

 

Pak tu také byla ta loď – Mastervick de Victory, výtlak 10 000 tun s britskou registrací . Sturgis  Sóderstróme, národností dán . Operace proběhla ve 3 hodiny v docích svaté Kateřiny a odbyla se dost uspěchaně.

Právě o 2 hodiny později v Carliste , kde díky dvou hodinovému časovému  posunu už byla už tma, se začali na recepci scházet první hosté. Byla to předvánoční recepce komorního rázu. Jeho excelence generální zástupce pozval členy státní rady „Severního spojenectví“ a jejich manželky. Jenom dva z účastníků této oslavy – lord protektor Stanley a jeho tajemník pro zahraniční politiku Reginald Pole – už věděli o rozhovoru s ministrem kouzel. Avšak ani jeden z přítomných nikdy neslyšel o lodi Mastervick de V., což se dalo očekávat. A přece těmto třem událostem bylo neodvolatelně souzeno prolínat se .

 

 

Noc v Carliste byla velmi chladná. Hlavní město Severního spojenectví – podle předpovědí expertů – se připravovalo na bílé vánoce. Na sedadle zlaceného kočáru, který řídil služební kočí , stiskla Margritt Stanleyová, manželka  lorda protektora, ruku svého manžela.

„Vypadáš unaveně.“ prohlásila .

Ctihodný sir Thomas Stanley, lord protektor Severního spojenectví, profesor kouzelnického práva a dějin čar a kouzel, nejvyšší soudce Severního spojenectví a člen státní rady, který svou čistou kouzelnickou krev datoval až do 6.století,  odpočíval se zavřenýma očima. Teď je však pomalu otevřel: „ Však to se ti jen zdá.“ Nikdy si nedovolil přiznat únavu. „ Jenom jsem trochu odpočíval, těch posledních 48 hodin bylo hrůzných.“  Ovládl se, narovnal a vykoukl z okna do kouzelnické čtvrti v Carliste, světlo z venku osvětlovalo ze vnitř tmavý kočár a na skle se odrážela částečná podoba sira Stanleyho s profilem dravce. Orlí nos a vystrčená brada.

 

Pomalu vjeli na pozemky paláce generálního zástupce, jemný štěrk a kamení zarachotili s vozem, zeleň parku, potlačená tmou, byla vidět z obou oken kočáru. V té chvíli si sir Stanley uvědomil jak hluboce se provinil vůči své ženě. Ona vždy přijímala jeho život politika loajálně s nadhledem, i když v politice nikdy nenašla takové zalíbený jako její manžel. Ale on moc dobře věděl jak dlouho už v naději čeká na to až odejde z politiky na odpočinek.

 

Vůz se zastavil a mladý sluha otevřel dveře kočáru, když sir Stanley i s manželkou vystoupili sloužící zasalutoval, sir Stanley odpověděl s úsměvem a potřásl sloužícímu rukou. Takhle sir Stanley jednal vždy , nebo téměř vždy, s grácií a důstojností, téměř bez arogance, která byla tak podobná všem jeho příbuzným, ať to byly Poleové, Malfoyové, Blackové, Dukeové a nebo třeba Gordonové. Když vstoupil do paláce generálního zástupce, majordomus – stařičký kouzelník , v dlouhém hábitu – jim uctivě vyšel vstříc. Ve hábitu byl asi příliš natěsnán, muselo to být velice nepohodlné, problesklo siru Stanleymu hlavou.

 

Vedli je od vysokých sloupů haly vzhůru po mramorovém schodišti, pokryté červeným kobercem, pak širokou chodbou pokrytou prvními generálními zástupci na tomto území až do přijímacího pokoje, kde se obyčejně konaly recepce jako ta dnešní. Byl to velký sál, s vysokým stropem, plný skupinek židlí a křesel přímo zvoucích k posezení, vše v zelených barvách s kombinací se zlatem, všechny židle však byly prázdné a skupinka zhruba 60 hostů postávala a čekala na ostatní pozvané, vesměs zde byli členové ´senátu´ , zákonodárného shromáždění Severního spojenectví. Severní spojenectví založilo ve 12.století 5 čistokrevných kouzelnických rodin, byly to Stanleyové, Gordonové, Rohanové, Poleové a Dukeové, kvůli osobním sporům s anglickým ministrem kouzel, po pár letech se jim vláda zalíbila a založili si vlastní ministerstvo kouzel, prvním ministrem, takzvaným „protektorem“ na tomto novém ministerstvu se stal Alain I. Rohan , po něm následovalo dalších 25 protektorů až k dnešnímu 27. lordu protektorovi siru Thomasi Stanleymu, z předchozích 25 bylo 17 Stanleyů , 3 Dukeové , 3 Gordonové a 2 Rohanové ( 3 , počítáme-li Alaina I.Rohana ). Dnes kontroluje Severní spojenectví celkem 7 hrabství, 4 anglická na hranici se Skotskem ( Northcumberland , Cumberland  ,Durham a Westmoreland ), 2 skotská ( Galloway a Lothian ) také na hranici s Anglií a 1 ve Walesu ( Black Mirror ), původní rodinné pozemky Stanleyů. Majordomus ohlásil : „ Lord protektor s chotí“

 

Jeho excelence, ctihodný William Gordon, nositel merlinova řádu 3.třídy a Severního kříže , bystrozor ( ve výslužbě ), nyní generální zástupce ministerstva kouzel pro území severního spojenectví, se uklonil siru Stanleymu a podal mu ruku:  „ dobrý večer lorde protektore.“

„dobrý večer, vaše excelence.“ Odpověděl na pozdrav sir Stanley. společně prošli salonem a generální zástupce jako pozorný hostitel občas prohodil slova s někým z hostů.

„viděl jsem váš nový portrét od Eggenberka,“ řekl Messalině Teyrové, manželce Josepha Teye , tajemníka léčitelské politiky. „Podařil se a skoro přesně vystihuje vaší krásu.“ ( Adam Eggenberk byl přední malíř kouzelnických portrétů ). blízko nich stála Alžběta Hamiltonová , důstojně vyhlížející dáma, avšak málo dbalá na etiketu, mumlala: „Snažila jsem se přesvědčit svého muže, aby také seděl modelem Eggenberkovi, Vaše excelence, aspoň dokud Henrymu zbyly nějaké vlasy.“ John Henry Hamilton, zodpovědný za finance severního spojenectví, mezi přáteli i nepřáteli známý jako „usmívající se hamoun“ se dobrácky zazubil, generální zástupce zkoumavě hodnotil Hamiltonův řídnoucí skalp.

„Dejte na svou ženu, starý brachu. Opravdu už nezbývá mnoho času, věřte mi.“ Vlídný tón zbavil slova urážlivého nádechu, okolí zareagovalo zdvořilým smíchem.

 

Když se skupinka opět pohnula, sir Thomas Stanley se maličko zdržel. Zachytil pohled Reginalda Polea, tajemníka pro zahraniční politiku, který stál se svou ženou Josephine nedaleko. Nenápadně na sebe mrkli, Pole se své ženě omluvil a zamířil k němu. Pole měl malou postavu a věk přes padesát, jeho tajemný vzhled skrýval jeden z nejbystřejších mozků v oboru zahraniční politiky na světě.

„Dobrý večer, sire.“ řekl Reginald Pole, aniž by změnil tón, ztišil hlas: „všechno je na spadnutí.“

„Mluvil jste s Angrym?“zeptal se sir Stanley. Jeho excelence Phillip Baynes Argyll, pro přátele Angry ( angry = zlostný pozn.autora), byl zástupce mezinárodního sdružení kouzelníků v Severním spojenectví. Pole přikývl a pak tiše promluvil: „Vaše schůzka s Popletalem je stanovena na 2.ledna, přirozeně v Londýně. Máme tedy ještě 10 dní.“

„Ty budeme potřebovat.“ Odvětil sir Stanley

Připojil se k nim Harold Silver, tajemník v oboru poštovních zpráv, jediný člen senátu , který nemohl své čistokrevné kouzelnické předky vystopovat dále než do18století. „Mě už k smrti bolí nohy.“ Prohlásil hned na úvod. „Mohl byste ztratit slovo u jeho excelence, abychom si už mohli sednout.“

„Nikdy bych neřekl, že právě vy byste potřeboval odpočinek, Harolde.“ zazubil se Reginald Pole „Při vašich projevech by to vůbec nevypadalo.“ Henry Hamilton stojící opodál to zaslechl. „ Proč máte unavené nohy, Harolde, roznášel jste snad sám vánoční pohlednice?“ řekl se smíchem. Idiotská zápletka, pomyslel si Stanley, jak ve vedlejší scéně z absurdního divadla. Ale možná by trochu odpočinku nebylo na škodu. Události, které se náhle valili a dotýkaly se přímo další existence Severního spojenectví, byly samy o sobě dost závažné. Copak nikdo v tomto salónu kromě něho a Polea neměl ani tušení … skupinka se rozešla.

 

Reginald Pole tiše řekl: „Mluvil jsem s Angrym ohledně oznámení schůzky. On pak ještě volal ministerský departament. Dozvěděl se, že Popletal zatím nechce nic zveřejnit, dokud se toho tak málo ví o brumbálově nótě, kde mohou být zřejmě nějaké náznaky.“

„ Nemyslím  si , že by to mohlo uškodit,“ řekl Stanley, jeho orlí profil vypadal zamyšleně. „Musí se to oznámit brzy. Ale jestli to tak chce …“

Kolem nich šuměla konverzace a skleničky cinkaly .

„… Zhubl jsem o 7 kilo. Ale když jsem objevil ty báječné kotlové koláčky , už je mám zase zpátky …“

„… Říkal jsem to pro denního věstce , tyhle odchylky mohou být zajímavé …“

„…Opravdu , lidé na Black Mirror jsou nesnesitelní , z jejich nekulturnosti se mi zvedá žaludek …“

„…. A tak jsem mu řek , že jestli chceme stupidní zákon o používání hůlek , je to naše věc . Mimochodem , vždy , když mluvím s Londýnem ….“

„….nevšimli jste si , že kouzelnické firmy nyní zasílají  zprávy o hospodaření rychleji ? Předtím jste mohli počítat s dvoutýdenním prodlením …“

„… měli jsme zastavit Riddleho na Obrtlé a Brumbála před vstupem do Bradavic …“

„ Když dáme sdělení tisku ,“ promluvil tiše Pole , „ naznačíme , že se jedná o obchodní jednání .“

„Ano, to bude nejlepší,“ odpověděl Stanley,„kdy to ohlásíme senátu ?“

„Myslím, sire , že nejlepší bude , když to nejprve oznámíme výboru pro obranu. Každopádně ta myšlenka se bude prosazovat pomalu.“

 

Sir Stanley se přistihl jak se sám sebe ptá, jestli se ještě dlouho udrží v Severním spojenectví, ona moc šlechticů, šlechtičen a lidí s titulem. Nakonec, ovšem se země odtrhne od šlechtických tradic úplně, jako se před lety zbavila vlivu britského ministerstva kouzel. Šlechtické výsady, zvyklosti, protokol, pozlacené kočáry, sloužíc , zlaté příbory a servisy – to vše kontrastovalo s duchem doby, zvlášť zde v Severní Anglii. Značná část ceremoniálu spojená s trůnem a šlechtici, již vypadala dost legračně, jako dobře pořádaná šaráda. Až přijde ten den, kdy se lidé začnou smát nahlas, projeví se úpadek naplno. Anebo ještě dříve propuknou skandály a rozpad přijde bleskově jak v Anglii, tak v Severním spojenectví.

 

Mezitím co sir Stanley přemýšlel, vytvořila se fronta k bufetu. Armand LeBoeuf byl vynikající kuchař, jednou vznikl rozruch, když ho manželka předchozího ministra kouzel chtěla přetáhnout do Londýna, přestože rozruch velmi brzy utichl, měl všechny známky diplomatického incidentu. Ještě než sir Stanley došel k frontě uslyšel pronikavý hlas manželky generálního zástupce: „Proboha Williame došel koňak.“

„To není možné.“ odpověděl generální zástupce

„Je, nevím jak se to mohlo stát, ale stalo se.“

„Musíme požádat o výpomoc.“

„Robert už telefonoval do skladu, jsou prý už z něčím na cestě.“

„ Můj bože,“ v hlasu jeho excelence bylo slyšet zděšení. „ což nikdy nedokážeme udělat párty, kde by vše klapalo. Někoho za to potrestám obzvlášť ohavnou kletbou.“ z guvernérova hlasu byl nyní slyšet vztek .

„ Nech mě jednat.“ odpověděla jeho manželka

„ Nu dobrá.“ řekl generální zástupce rezignovaně.

„ No, to je něco. Hlas, který velel desítkám bystrozorů, nesmí teď nic vytknout tvrdohlavému děvčeti.“ Bylo to řečeno břitce a až příliš hlasitě. Stanley ztuhl. To totiž promluvil Gabriel Rohan, tajemník pro udílení občanství. Stanul teď vedle nich. Vysoká , obtloustlá postava s holou hlavou a hlasem dunivým jako hrom. Jeho výstup byl ze zvyku hlasitý– jakási úchylka z minulých let, než vstoupil do politiky, působil jako profesor čtení ze starodávných run na staré Academii Black Mirror. 

„ Pomalu Gabrieli,“ řekl Reginald Pole, „ jste na diplomatické půdě.“

„ Někdy ,“ odpověděl Gabriel tlumeně, „ se mi hnusí , když mi někdo připomíná neschopné smrtijedské hlavy.“

Nastalo tíživé , trapné ticho . Narážku všichni pochopili. Rohanův jediný syn zemřel „hrdinskou“ smrtí při boji proti Voldemortovi. Otcova hrdost na syna i zármutek, byly věčné.

 

Na jeho poznámku o neschopných hlavách, mohl leckdo odpovědět. Generální zástupce bojoval statečně proti Voldemortovi a merlinův řád se neuděluje zadarmo. Nejlépe bylo mlčet. 

„ Dobrá , obraťme list,“ řekl Reginald Pole jasně, „ lorde protektore , Rohane, omluvte mě.“ A odešel ke své ženě .

„ Čím to je, že některé otázky přivádějí určité lidi do rozpaků.“ řekl Rohan

„ Myslím, že je to především  věc místa a času.“ odpověděl sir Stanley  a nehodlal tu věc dál rozebírat. Kolikrát se už chtěl rozloučit s Gabrielem Rohanem jako členem senátu a vlády. Ale byly tu závažné důvody proč to nešlo.

 

Stanley se snažil změnit téma. Řekl: „ Gabrieli, chtěl jsem se zmínit o vašem odboru.“ Předpokládal , že Rohan nebude mít v úmyslu na společenském večírku řešit vysloveně pracovní záležitosti. Ale na stole mu ležela spousta problémů, které bylo třeba urychleně řešit. Jedním z nich byla imigrace.

„ Chcete mě chválit nebo obviňovat?“ Otázka Gabriela Rohana měla nádech bojovnosti . Sklenice vodky, kterou svíral v ruce jistojistě nebyla poslední a už vůbec ne první. Stanley si připomněl rozhovor před několika dny , kdy vedoucí jeho kanceláře, Lloyd Woolsack , hovořil o aktuálních problémech. Woolsack řek : „ Odbor udílení občanství nám začíná dělat starosti. Je to jeden z mála problémů jemuž většina kouzelníků rozumí. S celními tarify a kursy na těžbu dřeva pro hůlky můžete řádit jak chcete, na hlasech veřejnosti se to nepozná . Ale, když denní věštec nebo Vizionář ( místní kouzelnické noviny ) uveřejní jen jeden obrázek, jak jsme odmítli přijmout matku s dítětem - jako se to stalo minulý měsíc– to už senát tvrdě pocítí.“ Stanley si uvědomoval, že Severní spojenectví ( a Anglie obecně ) je bohužel stále zemí zaslíbenou pro mnohé kouzelníky. Každý nový senát a protektor obecně Severního spojenectví, proto musel velmi opatrně zacházet s kohoutky, regulujícím příliv kouzelnického obyvatelstva na toto území .

 

Rozhodl se, že bude mluvit otevřeně: „ Váš odbor se dostal pod tlak, Gabrieli a já myslím, že za to do značné míry mohou vaše chyby. Chci, abyste více přitáhl uzdu a nenechával svým úředníkům tolik volnosti. Několik jich nahraďte, pokud to uznáte za vhodné, třeba i špičky . Nemůžete vyházet všechny, ale je spoustu míst, kde pro ně najdeme práci. A především proboha, k takovým srdceryvným případům nepouštějte noviny. Třeba zrovna před měsícem – ta žena s dítětem …“

„Ta žena utekla z nemocnice v Hongkongu“ řekl Gabriel Rohan, „ A navíc měla dračí spalničky.“

„Asi to nebyl dobrý příklad. Ale našly by se spoustu jiných. Když vám uniknou takové citlivé případy, způsobí to, že celá vláda vypadá jako nějaký bezcitní lidožrout. To nám moc škodí.“ Protektor mluvil klidně, ale velmi důrazně, pevným pohledem sledoval muže stojícího proti sobě.

„Zřejmě,“ řekl Rohan, „odpověď na svou otázku jsem dostal. Chválit se dnes nebude.“

Sir Thomas Stanley řekl ostře: „To není otázka chvály nebo výtek, ale správného politického cítění.“

„A váš politický cit byl vždy lepší než můj, že? Je to tak Tome?“ Rohan pohlédl Stanleymu do očí. „Jinak bych třeba mohl být Lordem Protektorem já.“

Stanley neodpovídal , bylo jasné , že muži naproti němu radí alkohol. Nyní promluvil opět Gabriel Rohan: „Co dělají moji úředníci? Postupují podlé zákonů tak, jak mají . Odvádějí dobrou práci. Když se vám to nelíbí, proč si nesedneme a nesepíšeme nový zákon o udílení občanství?“

Udělal jsem chybu , když jsem zvolil toto místo a tuhle chvíli k rozmluvě. Pomyslel si Stanley. Aby tento dialog ukončil, řekl: „To nemůžeme, mám teď na programu spoustu jiných věcí.“

 

„Blbost!“

Bylo to jako šlehnutí biče. Pak následovala vteřina ticha, Stanley viděl jak se generální zástupce ohlédl a podíval se jejich směrem. Konverzace se opět rozběhla, ale Stanley vycítil , že se ostatní nenápadně dívají jejich směrem.

„ Vy se bojíte imigrace. My všichni se jí bojíme. Stejně jako každá vláda před námi. Kde je ale důvod proč si to částečně nepřiznáme, třeba jen mezi sebou.“ Henry Hamilton , který před chvílí dokončil náročné přeměňování kapky rumu na hada a zpět, se k nim blížil tak, aby to vypadal docela nenuceně.

 

„ Gabrieli,“ promluvil tajemník financí bodře, „ děláš ze sebe blázna .“

„ Vemte si na starost Hamiltone.“ prohlásil lord Protektor. Cítil jak v něm narůstá hněv a proto se rozhodl vyhledat Margritt a její skupinku hostů. Neušel však ani pár kroků a uslyšel jak se Gabriel Rohan rozjel znovu, tentokrát mluvil na Hamiltona .

„ Pokud jde o imigraci, řeknu ti, my seveřané jsem banda pokrytců. Naše přistěhovalecká politika, kterou mám na starosti, navenek něco hlásá a něco jiného si myslí.

„ Řekneš mi to později.“ řekl Hamilton, stále se pokoušejíc o úsměv, i když se mu to už moc nedařilo.

„ Já ti to řeknu hned !“ Gabriel Rohan chytil strážce pokladny pevně za rukáv hábitu. „ Tahle země potřebuje dvě věci pokud se má déle vzmáhat– a každý v této místnosti to ví– Jedna je velké množství nezaměstnaných kouzelníků, z nichž si může obchod vybírat a druhá – převaha čistokrevné většiny. Ale přiznáme si to někdy? Ne !“

Tajemník pro udílení občanství se odmlčel, rozhlédl se kolem sebe a rozjel se nanovo.

„ Obě tyto věci potřebují dokonale vyváženou politiku. Musíme přijímat vystěhovalce,aby se mohli rozšiřovat naše obchodní možnosti. Pracovní síla musí být pohotová a čekat. Ne za týden, ne za měsíc, ale teď, ve chvíli, kdy obchodníci potřebují lidi. Ale když se brány Severního spojenectví otevřou moc dokořán nebo příliš často, nebo případně obojí– co se stane? Rovnováha obyvatelstva je pryč. A nebude trvat víc než pár generací a v senátě budou zasedat mudlovští šmejdi a generálním zástupcem bude Španěl.“

 

Tentokrát odporovalo několik dalších hostů , k nímž dolehl Rohanův hlučný hlas. Navíc generální zástupce zřetelně zaslechl poslední poznámku a protektor ho viděl jak pokynul pobočníkovi  Dr. Joseph Teyr, tajemník pro zdravotní politiku a bývalý školní šampión v soubojnickém klubu se poblíž Rohana zlostně vztyčil a zašeptla: „ Proboha , skonči to.“ A postavil se vedle Hamiltona po Rohanově boku. Gabriel Rohan si nic ani v nejmenším nepřipouštěl a pokračoval dál:

„ Když mluvíme o imigraci , řeknu vám co chce veřejnost, sentiment, ne fakta . Lidé rádi vidí jak jejich zem pomáhá chudým a trpícím, dává jim to nóbl pocit. Jediné na čem jim záleží je, aby chudí a trpící zůstali daleko od jejich domovů  a navíc věří, že o vše se má postarat vláda, takže vlastně nic neriskují. Tak může každý být spravedlivý a současně v bezpečí.“ Stanley v koutku duše chápal,že všechno co Rohan řekl znělo smysluplně, leč neuskutečnitelně.

„ Proč to vlastně všechno začalo?“ zeptala se jedna z přítomných dam .

Gabriel Rohan zaslechl poznámku a řekl:

„ Začalo to, protože mi řekli, abych řídil svůj odbor jinak. Ale chtěl bych připomenout, že jen uplatňuji přistěhovalecký zákon. Zákon – tedy právo. A já ho budu uplatňovat tak dlouho, dokud se, vy bastardi, neodhodláte zákon změnit.“

Někdo řekl: „ Možná, že zítra už odbor mít nebude, příteli.“

 

Jeden ze sloužících se objevil po Hamiltonově boku. Klidně oznámil: „ Jeho excelence mě požádala, abych vám oznámil, že recepce skončila.“

Sir Thomas Stanley se podíval směrem k východu. Generální zástupce s úsměvem potřásal rukou několika hostům. Protektor se vydal k němu,  s Margritt po boku. Ostatní jim dělali cestu.

„ Doufám, že vám nebude vadit, když to ukončíme trochu dřív,“ řekl generální zástupce . „Já i moje žena jsem unaveni.“

„ Já se omlouvám …“ začal Stanley

„ Není třeba drahý příteli, nejlepší bude, když už nic neuvidím.“ Generální zástupce se mile usmál. „ Přeji vám překrásné vánoce, a vám také drahá Margritt .“

Jeho excelence odcházela klidně a důstojně. Pánové se ukláněly , jejich manželky s ženským půvabem rovněž. Recepce skončila …   





Do okénka povinně napište číslicemi třista šedesát pět
Okénko 

Poznámka: Můžete zaslat hodnocení, komentář nebo obojí. Nezapomeňte na okénko.