Bezprostředně po odchodu své manželky zůstal sir Thomas sám u krbu. Žhavá červeň a plameny už dávno vyhasly. Myšlenky se mu rozběhly k nezastavení. To, co řekl Margritt, byla pravda, povídání mu přinášelo úlevu, a něco z toho, co dnes říkal, pronesl nahlas vůbec poprvé. Ale teď si musel připravit plán, nejenom pro londýnské rozhovory, ale také pro další chvíle. Až se z nich vrátí do Skotska.

To nejpodstatnější bylo, samozřejmě, udržet si pozici. V tom spatřoval alfu a omegu. Ale uvidí to ostatní stejnýma očima jako on? Doufal, že ano, ale rád by v tom měl jistotu. Právě proto, a právě v této době musí nasadit v domácí politice střízlivý a opatrný postoj. Pro dobro všech. Vyhlídka na opětovné volební vítězství za několik málo měsíců se pro něj stala životabudičem.

Téměř s úlevou začal myslet na menší události s vrátil se tak k incidentu na recepci, který vyvolal Gabriel Rohan. Takové věci se už nesmějí opakovat. Musí si s Gabrielem promluvit. Pokud možno hned zítra. Jedno mu bylo naprosto jasné: Jeho vláda nesmí mít s přistěhovalectvím žádné problémy.

Sir Stanley šel pomalu ke stolu a cestou zvedl plátek, který vzbudil Margrittinu pozornost a vyvolal její poznámku.

Řekl své ženě naprostou pravdu. Pošty, co chodila do jeho úřadu, byla opravdu hromada, a tohle byl jen opravdu malý zlomek. Samozřejmě, mnoho dopisů či tiskovin se k němu vůbec nedostalo, pokud tam nebylo něco konkrétního. Již léta Dora Callaghanová poštu průběžně třídila. Snad ji o to nikdo nikdy ani nepožádal, ale neměla námitky. Také předpokládal, že Dora automaticky obnovuje předplatné.

Přirozeně je astrologie nesmysl, jeho rodina vždy věřila na poněkud „serióznější“ způsoby jako karty, křišťálové koule či věštecké sny. Pro sira Stanleyho bylo také velmi zajímavé sledovat, jak jsou ostatní důvěřiví. O to se zajímal, o nic jiného. Ale přesto se mu zdálo obtížné vysvětlit to Margritt.

Začalo to před lety v Ashburry, v době, kdy byl vyhnán od rodiny a musel se začít živit sám, zařídil se jako právník. Přijal tehdy případ, kdy za drobný obnos, jako v mnoha podobných případech, zastupoval starou, bělovlasou, mateřsky vyhlížející dámu, obviněnou z krádeže. Vina byla zcela prokazatelná a navíc měla záznam plný podobných přestupků. Zdálo se, že se nedá nic dělat než uznat fakta a vsadit na polehčující okolnosti. Ale stará paní Zoe Papriková, měla jiný názor. Její snahou bylo odložit proces o týden. Ptal se jí – proč?

Řekla mu to:

„Jednoduše proto, že mě pak neodsoudí.“

Když naléhal dále, vysvětlila.

„Já jsem se narodila ve znamení kozoroha, drahý pane. A příští týden bude pod velkým vlivem kozoroha, uvidíte.“

Doslova žasl, když žena, jejíž případ hájil, přelíčení přestála a později byla osvobozena. Nevycházel z údivu, proč úřad, jindy tak přísný, stáhl obvinění, i přes křehké postavení obhajoby.

Po tom přelíčení už paní Paprikovou nikdy neviděl, ale ještě dlouhá léta – až do své smrti - mu psala dopisy. Připomínala mu, že musí udělat velkou kariéru, protože je také narozen ve znamení kozoroha. Ty dopisy sice četl, ale měl je spíše pro zábavu. Jednou nebo dvakrát však užasl nad předpověďmi, které vypadaly velmi věrohodně. Později mu dokonce ta stará žena obstarala předplatné astrologického časopisu „Šumná obloha“ na jeho jméno. A  když pak dopisy přestaly chodit definitivně, časopis dostával dál.

Náhodně otevřel časopis na stránce, která nesla nadpis: Váš individuální horoskop na 15. až 30. prosince. Našel si horoskop pro kozoroha na tento týden a četl:

„Velmi důležitý den pro rozhodnutí a dobrá příležitost pro změnu událostí ve váš prospěch. Vaše schopnost přesvědčit jiné lidi bude v posledních dnech gradovat. Dosáhnete pokroku, který bude pokrčovat i později. V čase schůzky se ale mějte na pozoru před malým člunem, který není větší než dlaň.“

To je absurdní náhoda, pomyslel si Thomasů. Když se však na to podíval rozumně, došel k závěru, že ta slova by se dala aplikovat na jakoukoliv situaci. Ale on opravdu stál před důležitým rozhodnutím a opravdu ho čekala důležitá schůze. A to všechno už zítra. Spekuloval, co by mohlo být člunem, pravděpodobně by to mělo mít nějakou souvislost s Gabrielem Rohanem. Pak se zarazil, bylo to směšné. Složil časopis o odložil jej zpět na stůl.

Připomněl si jednu věc: Výbor deseti. Zítra, přestože je štědrý den. Oznámení z Londýna bude venku a on musí mít podporu mezi skotskou šlechtou. Musí přesvědčit ostatní o správnosti svého počínání. Myšlenky se mu rozběhly jako o závod…