Kapitola 1:Julia a Lucius, naposledy spolu!

Studenti, chystající se do Bradavické školy čar a kouzel se shromažďovali na nástupišti devět a tři čtvrtě. Hloučky dívek a chlapců se navzájem vítali po dvouměsíčním odloučení.  Bradavický expres zahoukal, oznamujíc brzký odjezd. Lucius Malfoy a Severus Snape nastupovali dovnitř.

„ Kde ta holka zase je?“ řekl nervózně Lucius a naposledy se rozhlédl po nástupišti.

Severus jen obrátil oči v sloup. Strčil Luciuse dovnitř a sám přivřel dveře.

,, Neboj, se ona se objeví. Vždyť víš, že snad ještě nikdy nepřišla včas?!“  snažil se ho uklidnit.

  Lucius sebou nervózně trhnul. ,, No právě, zase doběhne na poslední chvíli. Je nenapravitelná…“

  Severus se křivě usmál. Věděl, že Lucius a jeho sestra jsou oba prakticky nevyzpytatelní. Lucius byl pevný a držel se svých pravidel. Jako správný Malfoy neprojevoval své city a stranil se mudlovské společnosti.  Julia byla v základu stejná jako její bratr, ale své emoce projevovala občas až moc. Její reakce bývaly velkolepé. Potrpěla si na život kolem sebe.

   Lucius a Julia byli dvojvaječná dvojčata. Jejich vzhled je však nespojoval. Lucius měl blonďaté dlouhé vlasy a šedomodré chladné oči. Julia, ač tomu nikdo nevěřil, byla hnědovláska. Velké šedomodré oči se zdály být podobné těm Luciusovým, ale na rozdíl od něj, v sobě skrývaly život a nezkrotnou vášeň.

  Ačkoliv se často hádali, nechovali k sobě vyloženou nenávist. Spíše mezi nimi stála stěna neporozumění. Ani jeden z nich ji nedokázal prolomit.

,, Támhle je!“ ukázal Severus na poslední vagón. Julia křičela přes celé nástupiště na svoji přítelkyni Narcissu Blackovou.

Lucius nechal Severuse stát u okna a šel najít volné kupé. ,, Pojď dovnitř Severusi, nemůžu to vidět…“ Posadil se k oknu a urovnal si hábit.

  Severus se zašklebil nad perfekcionismem svého přítele a sedl si naproti němu. Otevřel svou oblíbenou knihu o černé magii a ihned se začetl do první stránky. Lucius  přivřel oči a uvolnil se. Konečně po dlouhé době si mohl odpočinout.

,, Cissy!!“ ozvalo se přes celé nástupiště. Julia stála na schůdkách bradavického expresu a zběsile mávala.

  Narcissa Blacková se otočila. Na tváři se jí objevil úsměv. Julia ji dokázala vždy překvapit. Tentokrát měla své dlouhé vlasy zapletené do tlustého copu, který u ní ještě neviděla. ,, Jdu za tebou!“

  Julia seskočila z vlaku a prodírala se davem směrem k Narcisse.

,, Dávej pozor!“ okřikl ji neznámý kluk. Zastavila se a rozzlobeně se obrátila.

  Tvrdě se na ni podíval. ,, Říkal jsem, ať dáváš pozor!“ odsekl a chtěl odejít.

Julia ho chytila za rukáv. ,,Kdo si myslíš, že jseš?!“ zeptala se povýšeně. ,, Nikdo mě nebude poučovat a když spěchám, tak máš uhnout!“

  Chvíli se za ní díval, jak mizela v davu. ,, Nafoukaná jako její bratr…“ zašeptal a věnoval se dále svým přátelům.

  Julia doběhla k Narcisse a objala ji. ,, Dlouho jsme se neviděly, strašně se mi stýskalo…“ hodnou chvíli s ní lomcovala. ,, Vypadáš báječně, Cisso!“ řekla upřímně a prohlížela si složitý drdol své přítelkyně.

  Narcissa se začervenala. ,, Opravdu?“ Oklepala si černé tričko, na kterém jí zůstaly chlupy Juliina kocoura. ,, Ten cop ti vážně sluší, krásně ti v něm vyniknou ty vlasy.“ Pochválila Juliin účes.

,, Díky, už mě nebavilo nechat si je rozpuštěné, to víš, vlasy do pasu…už několikrát se mi stalo, že jsem si na ně skoro sedla.“ Julia se rozesmála.

  Vlak zahoukal a pára se mu vyhrnula z komína. Posledních pár studentů rychle naskákalo dovnitř.

,, Julie, měli bychom pospíšit!“ poznamenala Narcissa a chytila se zábradlí. ,, Julie!“ zakřičela ještě jednou, když se vlak dal do pohybu. Julia se jen usmála a vyskočila na schůdky.

,, Tentokrát jsem nastoupila jako poslední…“ začala se ihned radovat. Vlak se rozjel a Juliiny vlasy vlály ve větru. Ráda riskovala a ještě raději překonávala nebezpečí. Její radost však vyprchala, když se na nástupišti objevily dvě postavy. Utíkaly směrem k vlaku a volaly na sebe. Julia jim nerozuměla. Přepadl ji nával vzteku. Nemohla se vyrovnat s tím, že jí to zase nevyšlo. Už několik let se snažila o nesmyslný pokus. Chtěla jako poslední nastoupit do vlaku. Vyžívala se ve sbírání prvenství.

,, To snad není možný, jedeme sem naposled a ani tentokrát se mi to nepovedlo. Zase nějaký imbecilové přišli později…“

  Narcissa se vyklonila ven. ,, To nejsou ,nějací‘ imbecilové, ale můj bratránek Sirius Black a jeho arogantní přítel James Potter.“ Obě jména vyslovila s nechutí. Podívala se na Julii. Byla vzteky bez sebe. Narcissy si ani nevšimla, vyběhla poslední dva schody a zabouchla za sebou dveře.

  Narcissa zůstala stát. Julia byla na rozdíl od svého bratra velmi výbušná a když měla vztek, nedalo se s ní vydržet. I přes to ji měla ráda.

  Julia prošla chodbičkou. Nejeden kluk se za ní ohlédl. Nebyla nijak krásná, ale její charisma uchvacovalo každého. Přetrpěli by její nálady jenom, aby se na ně podívala. Julia všechny odmítala. Nikdo jí nebyl dost dobrý. Mnozí se jí líbili, ale představa, že se jí za několik dní začnou bát a budou chtít ze vztahu vycouvat, ji odpuzovala.

  Nechápala, proč s ní nikdo nemůže vydržet. Ještě více jí však vadilo, že všichni kolem se tvářili, jako by to věděli.

,, Julie!“ zavolal někdo z kupé na konci chodby. Julia už chtěla přejít do dalšího vagónu, ale hlas ji zastavil. Konečně našla někoho, na kom by si mohla vybít svůj vztek. Otevřela přepážku. Lucius spolu se Severusem a několika dalšími zmijozelskými, pohodlně usazeni, ji sledovali.

,, Co je zase?!“ vyštěkla nepříjemně. Snažila se soustředit na to, co bude Lucius říkat, ale myšlenky jí stále utíkaly do neznáma. Cítila se poražená.

  Lucius se ušklíbl. „ Co ti zase přelítlo přes nos, drahá sestřičko?“ zeptal se uštěpačně. Věděl, že ji tím ještě více rozzlobí. Bavilo ho její rozčarování, i když jím pohrdal.

,, Jestli nemáš něco důležitého, tak tě nechám, abyste tu měli klid…“ po tváři jí přelétl úšklebek tak podobný Luciusovu. Opřela se o futra dveří a líně si zívla.

  Severus na chvíli vyhlédl zpoza knihy a podíval se na Julii. Byl znuděný z věčných hádek obou sourozenců. Nejraději by se schoval na delší dobu někam do kouta, aby je nemusel poslouchat.

,, Julie, začni se chovat jako Malfoyová. Tohle ti nikdo trpět nebude!“ promluvil Lucius. Snažil se, aby jeho hlas byl co nejvíce autoritativní. Chtěl, aby ho brala vážně.

,, Bratříčku, to je moje věc, jak se budu chovat, já ti taky nevyčítám tvoje románky, o kterých si povídá celá škola.“ Vykouzlila nevinný úsměv a netrpělivě čekala na odvetu.

  Lucius se zamračil. Neměl rád, když někdo zmiňoval jeho slabost pro krásu a už vůbec ne ona. „ Nech si toho nebo…“

 Julia ho přerušila. ,, Nebo co?“ odlepila se ode dveří a drobnými krůčky se přiblížila k Luciusovi. Její výraz vypadal hrozivě. Severus schoval raději hlavu zpět do knihy.

 Lucius se nenechal vyprovokovat. „ Nebo bych to taky mohl napsat rodičům, v lepším případě…“

„ Ale Luciusi, snad nechceš říct, že ten horší případ je, že si to se mnou vyřídíš sám?“ rozesmála se zvonivým smíchem.

  Lucius vstal. „ Nikdy nebudeš v kouzlení lepší než já, tak se moc nevychvaluj…“

Julia do něj strčila. „ Možná máš pravdu a možná taky ne. Jsem tvoje sestra Luciusi, znám tě líp než si myslíš..“ otočila se na podpatku a chtěla odejít. Na poslední chvíli se otočila.           ,, Luciusi, schovej tu hůlku, rvát se můžeme jindy!“ jemně zamávala a ladným krokem vyšla ven. Slyšela, jak její bratr zaklel. „ Malfoy ztratil trpělivost…“ pokrčila rameny a prošla do dalšího vagónu.

  Sama ještě neměla žádné místo a ani neočekávala, že zatím najde Narcissu. Rozhlížela se kolem. Dolehl na ni pocit uspokojení. Uvědomila si, že vztek, který cítila před tím, už vyprchal. Jedno však zůstalo. Chtěla se pomstít Blackovi. Sebral jí prvenství, které chtěla získat. Byla to sice malichernost, ale pro ni důležitá.

  Z předchozích let si Blacka moc nepamatovala. Věděla, že patří do Nebelvíru a že se kamarádí s  Potterem, kterého nenáviděl její bratr. Nikdy ji nijak nezajímal. Většinou neznala nikoho z cizí koleje. Ironií bylo, že všichni z ostatních kolejí znali ji.

  Často o ní kolovaly různé zvěsti, většinou o tom, že na někoho svévolně zaútočila nebo se pohádala se svým bratrem.

  Vzpomněla si , že ji Lucius vyprávěl, jak Black a Potter šikanují Snapea. Musela se zasmát. Neviděla v tom nic špatného. Snapea neměla v lásce. Byl pro ni příliš málo charismatický, hádky s ním hraničily s nudou a jeho argumenty nestály za nic.

  Došla až do části vlaku, kde sedávali nebelvírští a havraspárští. Ani si nevšimla, že už je tak daleko. Studenti ji pozorovali s odtažitostí. Nevšímala si jich. Ignorovala jejich pohledy vyjadřující jedno, že tady nemá co dělat.

  Napadlo ji, že když už se zatoulala až sem, mohla by se podívat za těmi dvěma, co jí zkazili náladu. Nahlížela do kupé, ale po Blackovi ani Potterovi nebylo ani památky. Už to chtěla vzdát a vrátit se do zmijozelské části, když se na chodbě před ní vytvořil menší shluk lidí. Všichni se dívali jedním směrem a smáli se.

  Julia se ušklíbla. Tohle byl poslední vagón, takže Potter a Black musí být tady. Začala se prodírat davem. Nikdo ji moc ochotně nepouštěl, jejich opovržení na ni dotíralo ze všech stran. Po chvíli ale už stála v první řadě.

  Přemýšlela, který z těch dvou je Potter a který Black, pokud to jsou oni.Oba stáli čelem k četnému publiku a vyprávěli nějaký hrozně legrační zážitek z prázdnin. Nemohla si nevšimnout, že se týká jejího bratra. Jméno Malfoy se tam totiž mihlo nejmíň desetkrát.

,, Jamesi!“ přerušil ho vysoký vysmátý kluk vedle Julie.

  Julia se usmála, konečně rozeznala Blacka a Pottera. Ztuhl ji však jazyk. Co mu má říct? Že jí zkazil potěšení, z toho nastoupit poslední? Všechny nápady se jí zdály trapné. Kousla se do rtu. Co mám dělat? Ptala se sama sebe, ale nepomáhalo to. Nepřišla žádná odpověď. Chtěla se otočit a rychle odejít, ale bylo pozdě. Potter ji oslovil; nechtěla utéct.

,, Ááá, Malfoyová osobně. Copak? Přišla sis poslechnout, jak jsme se celé léto bavili pozorováním tvého bratra…“

  Julia si vzpomněla, že Lucius byl na několik týdnů u jedněch rodinných známých, kteří bydleli blízko Potterových.

„ Ne, já se o bratra nezajímám…“ odsekla a nafoukaně pohodila hlavou.

Sirius ji napodobil.,, Já se o bratra nezajímám…“ snažil se napodobit její hlas. Všichni se rozesmáli.

  Julia na něj vrhla naštvaný pohled. „ Nebudeš mě napodobovat!“ odsekla a otočila se k odchodu. Nechtěla vyvolat žádnou rvačku. Jejich přístup se jí sice nelíbil, ale snažila se nevybuchnout tak brzo.

„ Stůj!“ zavolal Black. Jeho hlas byl nezlomný.

  Julia se zastavila, aniž by chtěla. Uvědomila si, že udělala přesně to, co chtěl. V duchu zaklela. Neměla sem chodit. Neskončí to dobře… Stín pochybnosti ji začal pronásledovat.

Zrychlila krok, aby byla co nejrychleji pryč. Skupina se rozestoupila, aby ji uvolnila cestu.

  Najednou ucítila něčí ruku na svém rameni. Prudce se otočila. Sirius Black stál za ní.

„ Co chceš?!“obořila se na něj.

  Sirius se zasmál. „ Snad nechceš dělat stejnou chybu, jako tvůj bratr.“ Obrátil se ke svým přátelům, kteří se ihned začali opět smát.

„ Je mi jedno, co dělá můj bratr, ale já říkám, pusť mě, ty nechutnej tlustočerve!“ vykřikla a snažila se sundat jeho ruku ze svého ramene.

  Sirius se pozastavil.  Udivilo ho, že mu ta drobná holka klidně nadává. „ Pustím tě, když mi řekneš, proč jsi přišla.“

  Julia se zamyslela. ,Co mu mám říct?‘ Přivřela oči, aby se uklidnila. „ Chtěla jsem se podívat ven, ale když jsem slyšela, že se bavíte o Luciusovi, tak jsem chtěla vědět, čím se zase vyznamenal, stačí ti to?“  zabodla se do Siriuse pohledem. „Teď už by si mě mohl pustit, ne?“

  Sirius váhal. Celé mu to přišlo divné. Nikdy ji neviděl, že by se za celých sedm let dostala až sem, tak proč najednou se jde podívat ven?! Nemohl ji však nařknout z toho, že nemluví pravdu. Pustil její rameno a posunkem ruky naznačil, že může jít.

  Julia ohrnula nos. „ Už víckrát na mě nesahej!“ a odešla na druhou stranu, směrem k lokomotivě.

„ Už se nechceš jít projít?“ otázal se zvědavě.

  Malfoyová se otočila. „ Ne, přešla mě chuť!“ řekla znechuceně a práskla za sebou dveřmi.

Sirius i ostatní zůstali opařeně stát.¨

,, Tichošlápku, ta ti to nandala!“ konstatoval James.

  Sirius vztekle bouchnul do zdi. „ S tou si to ještě vyřídím, ale teď mám chuť provokovat jejího bratra.“

 James se zasmál. ,, Ty dva měsíce, co jsem neviděl Srabuse, mám dojem, že se mi stýskalo.“  Zašel si do kupé pro hůlku a společně se Siriusem se šli bavit.

Julia prošla zpět přes celý vlak, než našla Narcissu. Seděla se s svou sestrou Bellatrix. Naproti nim líně zívala Cindy van der Tallenová. Julia nevyhledávala její společnost. Byla falešnější než všichni zmijozelští dohromady. Úlisnost, kterou často projevovala v poslední době, nahradila panovačnost a pocit nadřazenosti. Cindy pomlouvala Malfoyovy stejně jako Blackovy. Nikdo pro ni nebyl dost dobrý.

  Vedle Cindy spala Isabella  Sqeelová. Někdy se u ní projevovaly jasné rysy zmijozelské povahy, ale jindy zas byla výbornou společnicí.

  Julia se posadila ke dveřím. Pozdravila všechny přítomné a unaveně se opřela o stěnu.

Narcissa ji pozorovala. Čekala, že bude nadávat a kopat do věcí jako obvykle, ale nic z toho. Vypadala unaveně a vyčerpaně. ,, Stalo se ti něco?“ zeptala se opatrně, aby se nedostala na seznam lidí, kteří Julii naštvali.

  Julia se nadechla, jako by ji i to dělalo námahu a tiše promluvila. ,, Kromě toho, že jsem tvého nehorázně drzého bratránka a jeho přítele nejspíš hodně naštvala a že jsem se pohádala s Luciusem, se dnes strašně nudím!“

 Narcissa se již předem připravila na ironii, kterou její přítelkyně tak často používala. Julia ji však překvapila. Mluvila se Siriusem a vrátila se unavená. Začala pochybovat o tom, že Julii zná. Kde byl její vztek, její temperament, když se jednalo o hádky? ,, Netušila jsem, že se spolu bavíte? Myslela jsem, že bys ho ani nepoznala?!“

  Julia se podívala na Cindy. I když to nedávala najevo, poslouchala jejich rozmluvu a to se jí nelíbilo. Když to uslyší Cindy, tak si o tom bude brzy zase povídat celá škola. Už předem slyšela poznámky o Malfoyové a Blackovi. Znechuceně se otočila zpět na Narcissu. ,, Já jsem ho taky nepoznala. Potkala jsem ho cestou. Chtěla jsem se jít projít a on mě začal urážet.“ Julii nevadilo, že lže své přítelkyni. Několikrát přišla na to, že ji Narcissa taky lhala. Nechtěla říkat, že šla přímo za ním. Ona přece nebude vyhledávat nějakého ňoumu, který jí pokazil plány.

  Narcissa netoužila po podrobnostech. Zvedla se a otevřela dveře. ,, Jestli ti to nevadí, jdu na chvíli za tvým bratrem, potřebuju si s ním něco vyjasnit!“

  Julia jen pokrčila rameny. ,, Jen běž, já ho nechci zase delší dobu vidět, zůstanu tady.“ Narcissa zavřela přepážku a odešla.

  Julia přemýšlela nad tématem hovoru Narcissy a Luciuse. Již od loňska věděla, že mezi nimi něco je. Stále však nedokázala určit, co přesně. Určitě nebyli přátelé, ale ani spolu nechodili. Prostě záhada.

  Pohodlně se natáhla a nohy si opřela o sedadlo naproti. Prohlížela si špičky svých bot. Neviděla na té činnosti nic zajímavého, ale nechtělo se jí pozorovat své spolužačky. Začínala se nudit.

  Julia byla typ osoby, který potřeboval neustále nějaký nový přísun vzrušení. Když se chvíli nic nedělo, začínala být rozmrzelá a sama hledala zábavu ve zkoušení kleteb na jiných. Nejraději na svém bratrovi, ale ten si to nenechal nikdy líbit. Jednou ji dokonce zaklel v myš, kterou málem sežrala paní Norissová. Naštěstí ji včas vyprostili z jejího sevření, takže si jen ošklivě poranila ruku. Dodnes tam měla jizvu. Ani to ji však neodradilo od nových pokusů zakletí Luciuse.

  Začínala nudou usínat, když se kolem jejích kupé přehnalo několik lidí. Nadělali takový hluk, že skoro spadla na podlahu. V poslední chvíli se zachytila opěradla a přitáhla se zpět na sedačku.

  Isabella se jen přetočila, ale nenadálý hluk ji nevzbudil. Cindy vstala a skrze dveře se dívala, co se děje. Netroufala si vyjít ven. Nerada se zaplétala do soubojů nebo hádek. Raději všechno pozorovala z nějakého tichého kouta a potom podávala velmi zkreslené informace.

  Julii se ihned rozproudila krev, když zpozorovala jen nepatrnou možnost, že se něco děje. Odstrčila Cindy ode dveří a vyšla ven. Chvíli jen stála přede dveřmi, aby Cindy nic neviděla. Dělalo jí ohromné potěšení naštvat ji. Když začala Cindy netrpělivě ťukat na sklo, Julia uhnula. Nic se nesmí přehánět.

  Ohlédla se na obě strany, protože nevěděla, kterým směrem běželi, ale nakonec se rozhodla pro levou. Sáhla si do kapsy a zkontrolovala, jestli má hůlku. Když nahmatala mahagonové dřevo, uklidnila se a prošla na konec chodby, kde pokaždé zabíral kupé Lucius.

  Nahlédla dovnitř, ale ani Lucius ani Narcissa už vevnitř nebyli. Seděl tam jen Avery a Lestrange. Ani si nevšimli, že je Luciusova sestra vevnitř.

  Julia jen obrátila oči v sloup. Neměla ráda rozhovory s touhle dvojicí. „ Neviděli jste Luciuse?“

  Lestrange a Avery ještě chvíli probírali nějakou hloupost, než jí věnovali svou pozornost.

,, Jo, Lucius, Severus a Narcissa odešli před chvílí někam pryč!“  

Julia se nadechla. ,, Taky vidím že tu nejsou!“ vykřikla podrážděně a vyběhla ven.

„ Řekl jsem snad něco špatně?“ zeptal se Avery.

Lestrange pokrčil ramena. ,, Mě se neptej!“

  Julia přešla do dalšího vagónu. Dnes už toho cestování měla plné zuby, ale nemohla si nechat ujít žádnou akci. Nemusela chodit daleko. Hned ve výklenku stál Severus a stepoval. Kolem stálo několik mrzimorských, kteří se hlasitě smáli.

  Julia se také zasmála. Přišlo jí to komické. Tančící Severus, to se nevidí často. Severus už z tradice odmítal tanec. Nenáviděl ho stejně jako Pottera. Naproti němu stál Potter, který ještě povzbuzoval diváky k většímu smíchu.

  Za výklenkem byl vidět Lucius a hůlku měl namířenou na Blacka. Mezi nimi stála Narcissa, která se nejspíše snažila situaci uklidnit. Vyvolávala spíše pravý opak. Black se snažil ji odstrčit, ale Narcissa se nechtěla nechat.

  Pak se všechno odehrálo tak rychle, že ani Julia nerozpoznala, kdo začal. Narcissa byla přitlačená ke zdi a Lucius s Blackem po sobě metali kletby. Proběhla davem až k Luciusovi.

  Viděla teď jedinečnou příležitost, jak na něj zaútočit, aby se nemohl bránit, ale kdyby ho takhle dostala, tak vyhraje Black. To nechtěla. Urazil ji a kdyby mu pomohla, i když neúmyslně, ne že by ji zabil Lucius, ale nejspíš by si sama něco udělala.

  V hlavě se jí vytvořil nápad. Neváhala. Sice byl podlý, ale ona byla zmijozelka a dalo se to od ní čekat. Tiše se schovala za Luciuse. Vyčkávala příhodného okamžiku, kdyby mohla zaútočit a spojit tak síly se svým bratrem. Ještě nikdy nebojovala po jeho boku. Vlastně spolu během roku moc nemluvili. Každý měl jiné známé, jiné způsoby. Jen když se dostala Julia do průšvihu, tak ji Lucius většinou pomohl. Ne však kvůli ní, ale kvůli sobě. Nechtěl, aby to vypadalo, že nějaký Malfoy je na dně.

  Lucius na něj poslal Expelliarmus. Julia využila jedinečné možnosti a připojila se. Black si nemohl všimnout, že paprsky se spojily a tak použil jen základní obranu. Silné kouzlo lehce prorazilo štít a odhodilo Blacka přes půl chodby.

  Julia se postavila vedle Luciuse. „ To se mi líbí?!“ projevila své uspokojení.

Lucius si jí se zájmem prohlížel. „ Proč si to udělala?“ zeptal se chladně. Jeho prvopočáteční zájem zmizel tak rychle, jak se objevil.

„Urazil mě a správný Malfoy se urážet nenechá!“ konstatovala pevně. Vzpomněla si na bratrovu výtku ohledně chování Malfoyů. 

  Lucius se ušklíbl. „ Aspoň jednou jsi mě poslouchala, ale příště nechci, abys zasahovala do jakéhokoliv mého souboje. Nenechám si pomáhat od holky!“

  Julia se zamračila. „ No jasně, teď už ti nejsem dost dobrá, ale když si jednou Blacka porazil, tak se ti hodilo, co!?“ předhodila mu tvrdou pravdu. Chvíli se dívala Luciusovi do očí, ale když se nic nedělo, jelikož na Julii bratrův pohled neplatil, začala sledovat, jak se Black sbírá ze země.

  Lucius ji ale vzápětí otočil k sobě. „ Je ti to jasný?!“ když neodpovídala, zvýšil tlak na její čelist.

  Julia supěla vzteky. Zase ji rozčílil k nepříčetnosti. Nesnášela, když si na ni dovoloval. To, že byl silnější, ji vadilo. Využíval toho, že nemá tolik fyzické síly, aby ji ukázal, že stále je to on, kdo je váženější Malfoy. „Jsi slaboch, Luciusi, slaboch, slyšíš!“ křičela hlasitě, že nikdo nemohl přeslechnout. Zbytek studentů, kteří stále sledovali stepujícího Snapea, se obrátil k Julii a Luciusovi.

  Sirius celou situaci pozoroval z povzdálí. Neměl chuť pomáhat Malfoyové, i když nadávala Luciusovi. Bavil se rozhádanou dvojicí. Nikdy si nevšiml, že Malfoyová má v sobě tolik energie. Nebála se ho. Líbilo se mu to.

  Lucius vybuchl. Pustil Julii tak prudce, že narazila do okna a sesunula se k zemi. Narcissa vykřikla a přiběhla k ní. Malfoy hodil znechucený pohled na Siriuse a odešel.

,, Malfoy, nechat se zachraňovat od holky, klesl jsi hluboko…“ zavolal na něj výsměšně Sirius, než Malfoy zmizel za dveřmi oddělujícími vagóny.

  James vyšel z výklenku a díval se, co se stalo. Julie stále ležela na zemi a všichni okolo jen zírali na ni. Nikdo ji nešel pomoci. Byla to přece Malfoyová, pomoci jí by bylo jako pomoci Malfoyovi. A Malfoyovi by nikdo z nich nepomohl. Vždyť jim nadával do mudlovských šmejdů.

  Narcissa ji opřela o zeď. Stále se neprobouzela. ,, Julie!“ volala zoufale. Nejdříve se nic nedělo, ale po chvíli se přece jen Julia pohnula. Pomalu začala otevírat oči. Uviděla skupinu lidí, která ji pozorovala.

„ Na co tady všichni čekáte. Nic se dít nebude, takže si zase můžete zalézt do těch kupé a nezírat tady na mě!“

  Většina se hned sebrala a opravdu odešla. Nikdo z nich nečekal, že se hned, jak se probudí vrhne na ně. Na chodbě zůstalo jen pár zvědavců včetně Siriuse a Jamese.

  Julia vrhla po Blackovi vražedný pohled. Vytáhla se na nohy a prohmatala čelo, jestli jí na něm nezůstala boule. Na jednom místě se jí obličej křivil bolestí. Musela uznat, že to byla pořádná rána.

 „ Cissy, jdeme, tady už nemáme co dělat!“ stále zírala na Blacka a přitom táhla Narcissu pryč.

„ Už jdu!“ vydechla Narcissa a začala se soustředit na cestu. Tak dobře se s Luciusem bavila, než se zase objevil Potter a Black. Tentokrát to zkazilo náladu i jí. „ Ta modřina vypadá hrozivě!“ upozornila Julii.

,, Cítím to. Takhle se mi už dlouho nemotala hlava. Dokážeš to vyléčit sama nebo musím jít za Pomfreyovou?“

  Narcissa pokrčila rameny. „ Nevím, uvidíme, ale snad jo!“

Julia bouchla pěstí  do okna. Sklo se zachvělo. „Tohle mi zaplatí!“ slibovala s nesčetnou dávkou kleteb. „ Jestli jsem byla naštvaná na Blacka, tak teď už nevím jak mám vyjádřit, co cítím vůči Luciusovi!“

  Narcissa v klidu vyslechla všechny nadávky na Juliina bratra a neodvážila se něco říct. Julia byla v náladě, kdy mohla být velice nebezpečná. Nevěděla, co je horší, jestli Lucius, který své city brilantně skrýval a své výhružky promítal pomocí pohledů nebo Julia, která by dokázala vyhodit do povětří celý vlak, kdyby tak měla projevit své city. Brala to jako neřešitelnou úlohu.  

  Došli do svého kupé. Julia se celou cestu vyhýbala pohledu svého bratra, který ji přes sklo sledoval. Nechtěla mu dát najevo, že jí ublížil a už vůbec mu nechtěla ukazovat rozlévající se modřinu na svém čele.

  Cindy na ně zírala jako kdyby byly duchové. ,, Julie, ty…“ nemohla ze sebe dostat kloudnou větu. Isabella se otočila a otevřela oči. Svým unaveným pohledem projela celou místnost až sklouzla k Julii. Obočí jí vylétlo až vysoko k čelu. Otázka v jejím gestu byla patrná.

  Julia je nebrala na vědomí. Zatáhla závěsy, aby nikdo neviděl dovnitř a sedla si. Po rychlém dosedu se jí opět zamotala hlava. Všechno kolem ní se rozmazalo. Snažila se rozeznat jednotlivé postavy, ale bylo to marné. Raději zavřela oči, nechtěla se namáhat.

  Cítila, jak ji Narcissina ruka přejíždí po čele. „ Julie, zkusím ti to vyléčit, ale nic ti neslibuju…“  

  Julia přikývla a nechala Narcissu, aby s ní hýbala jak chce. Sama sobě nadávala, že si vůbec začínala. Neměla chodit za Blackem a už vůbec neměla pomáhat Luciusovi. Uvědomila si, že se zase nechala unést. Zklamalo jí to. Proč občas nemohla být jako její bratr, který nikdy nebyl tak výbušný. Na druhou stranu nesnášela jeho chování.  Začínala z toho šílet.

,, Julie?“ zašeptala nejistě Narcissa.

  Těžce otevřela oči.,, Hmm..“

Narcissa vytáhla z kapsy malé zrcátko. ,, Na, podívej se, vypadá to docela dobře…“

  Julia zalapala po dechu. Usmála se a opatrně se dotkla zraněného čela. Bolest však nezmizela. ,, Cissy, co jsi to udělala?“ zeptala se naléhavě.

  „ Něco není  v pořádku?“ Narcissa vypadala vystrašeně.

,, Něco?“ vykřikla Julia. ,, Boule je sice pryč, ale vyléčila si mě jen zvenčí, bolí mě to úplně stejně jako předtím! Bože, co mám dělat?!“ chytila se za hlavu a složila ji do klína.

  Narcissa ji lítostivě objala. „ Neboj, hned jak přijedeme do Bradavic zajdeme za Pomfreyovou, jo!?“

  Julia přikývla. Rozzlobeně kopla do kufru, který stál vedle ní. Narcissa ji pustila a sedla si vedle naproti.

„ Kdo myslíte, že se stane primusem a primuskou?!“ změnila téma Isabella, aby v kupé nebylo tak dusno.

 Julia s překvapením vzhlédla. Neměla zrovna chuť probírat věci podobného rázu, ale přizpůsobila se. „ Určitě zase někdo z Nebelvíru, skoro vždycky jsou to oni.“

„ To máš pravdu, slyšela jsem Siriuse, jak říkal, že by Potter mohla být primusem a primuskou Evansová, je to mudla, věděly jste to?“ přidala se Cindy.

  Julia obrátila oči v sloup. „ O Blackovi mi nemluv!“ odsekla.

Cindy se zamračila. „ Hele, nech Siriuse na pokoji, vždyť je nádhernej!“ Obdařila celé své okolí zasněným výrazem.

„ Snad ti zase nepopletl hlavu?“ zahihňala se Isabella.

Narcissa se zatvářila znechuceně. „ Sirius Black je největší blb, jakého jsem kdy viděla, nech ho na pokoji Cindy, radím ti dobře!“ snažila se ji přesvědčit.

  Cindy ji ani nevnímala. Dívala se z okna. Julia jí zatřásla. „ Vzpamatuj se!“ Cindy však apaticky zírala dále.

„ Lucius si myslí, že by se on mohl stát primusem, jako prefekt má docela šanci…“ konstatovala suše Narcissa.

„ Jestli se stane Lucius primusem, tak to nepřežiju!“ zapojila se Julia. „ Buse s ním k nevydržení. Dennodenně mi bude ukazovat odznak a říkat, jak jsem neschopná!“ Z té představy se jí dělalo zle.

  Narcissa pokrčila rameny. „ Je zvláštní, že ty nejsi alespoň prefekt, Severus se na to vůbec nehodí! Vždyť ty jsi pro to jako stvořená!“  Julia se zasmála. „ Brumbál by mě nikdy prefektku neudělal, ví že bych zbořila hrad. A navíc všichni by protestovali, tedy myslím Nebelvír a určitě i ty ostatní. Nikdo z nich mě nebere vážně, pohrdají mnou…“

„ To není pravda, byla bys dobrá prefektka…“ souhlasila s Narcissou Isabella.

 Julia vstala a protáhla se. Hlava se jí zamotala tak silně, že skoro spadla na zem. „ Stejně bych to odmítla. Souvisí s tím moc povinností a já nenávidím odpovědnost, je to moc zavazující.“

  Cindy se zasmála. „ Má pravdu, byla by tou nejhorší prefektkou za celou existenci školy!“ přestala se dívat z okna a znovu se zapojila do hovoru.

  Juliina nálada se trochu uvolnila. Těšila se už do školy. Nejen, že si bude moci zajít za Pomfreyovou, ale hlavně se bude moci pomstít Luciusovi. Přemýšlela nad druhem pomsty, ale nic ji nenapadalo. V hlavě měla prázdnou. Doufala, že je to jenom díky otřesu.

  Vlak začal zpomalovat. Julii se ulevilo, blížili se k nádraží v Prasinkách. Rychle vytáhla svůj zmijozelský hábit. Narcissa, Cindy a Isabella ji napodobily.

  Julia se převlékla do bílé košile a přehodila přes sebe tmavě zelený svetr. Přes to přehodila hábit se znakem a hada a zapnula velkou ozdobnou sponu. Dlouhý cop si zavázala tmavou mašlí.

  „Smokie, už tam budeme!“ utěšila mňoukajícího kocoura. ¨

  Smokie jí ladně obešel a uvelebil se na svém osobním polštáři. Vypadal neškodně, tak neškodně až to v Julii vyvolalo pocit pochybnosti, že má opět něco za lubem. Přemohla bolest, otevřela přepážku a vyšla ven.