Kapitola 2: Pomsta bude sladká!

Kočáry čekaly, až studenti dorazí z nádraží v Prasinkách. První ročníky už byly usazeny v loďkách a vyrážely na svoji první cestu do školy čar. Ostatní hledali své přátelé, aby se cestou mohli probrat zážitky z prázdnin.

Julia se opírala o nádražní budovu. Motala se jí hlava. Snažila se najít Narcissu, ale její přítelkyně byla někde v davu a hledala svoji sestru. Rozhodla se sednout si do jednoho z kočárů a počkat tam na ni. Naštěstí nestály příliš daleko. Chytila se prvního zábradlí a těžce se vysoukala dovnitř. Nedívala se, jestli někdo sedí vevnitř a ihned se sesunula na sedačku. Na chvíli omdlela.

„Malfoyová?“ zeptal se neznámý hlas.

Julia otočila hlavu ke dveřím. Nechtěla poslouchat nikoho, kdo by ji rušil, když si potřebovala odpočinout.

„ No tak, Malfoyová!“ ozval se znovu otravný hlas a zatřásl s Julií. Nic. Nereagovala.

Snažila se uklidnit. Vylítnout na někoho hned v kočáře se jí nechtělo, ale jestli jí nedá pokoj, tak bude muset.

„Malfoyová!!“ vykřikl neznámý.

Julia se rychle zvedla. „To mi nemůžete dát ani na chvíli pokoj?!“ křikla, jak nejhlasitěji mohla. Ucítila další vlnu vyčerpání. Netušila, jak může pouhý křik unavit. Raději se sesunula zpět na sedačku. Něco se jí však nezdálo. Zamyslela se. Po chvíli prudce otevřela oči. Čekala všechno, jen ne tohle. „Bože!“ promnula si oči, jestli dobře vidí.

„No konečně…“, promluvil Sirius Black sedící naproti ní. Na tváři mu hrál úšklebek. Pohrával si se svým hábitem a nohy měl opřené o protější sedadlo.

„Co…tady dělám…tedy spíš, co vy tady …?“ nemohla ze sebe překvapením dostat pořádnou větu. Rozhlédla se kolem. Vedle ní seděl James Potter. Druhé dva neznala.

„Co my tady?!“zasmál se Sirius. „ My jsme tu byli dřív než ty. Přišla jsi sem na poslední chvíli a hned si omdlela. Ani sis nevšimla, že jsme tady.“

Julia se na něj nedůvěřivě zadívala. Vždyť tu nikdo nebyl, když nastupovala, nebo ano? „Já…teda vy jste tady určitě nebyli!“ prohlásila rozhodně a uraženě zdvihla hlavu. Nemohla si nevšimnout, že Potter se vedle ní může utlouct smíchy. Ti druzí dva neprojevovali větší zájem, jako kdyby byla jen prach.

„ Ty si snad myslíš, že máš vždycky pravdu?!“ prohodil pobaveně Sirius. Hledal pohledem oporu ve svých přátelích, ale ti raději dělali, že se zrovna dívají jinam.

Julia mezitím sledovala výhled z okna. Ještě zdaleka se neblížili k Bradavicím. Nadávala sama sobě, že se nepodívala, kam si sedá, ale neměla chuť přiznat chybu před Blackem. Vždyť se mu stále ještě chtěla pomstít. Pořád ale nevěděla jak. Odpoutala se od okna a opatrně si ho prohlížela. Doufala, že si toho nevšimne. „ Nemyslím, mám pocit, že to dokonce vím! Mám dojem, že se to dědí, ale tebe dědictví nějak minulo, nemýlím se?!“ samolibě se usmála.

Sirius nevěřícně zakroutil hlavou. „ Jsi horší než Malfoy! Ještě drzejší a nafoukanější…“ řekl s takovou nechutí, že i James zabodl svůj pohled do Julie a čekal reakci.

„Neporovnávej mě s Luciusem, nemluv o něm!“ vstala opět Julia a vztekle švihla rukama. „Jdu pryč!“ odsekla již klidněji a začala otvírat kočárové dveře. Nestarala se o to, jestli jedou nebo stojí.

James zareagoval nejrychleji a vtáhl ji zpět. Zprvu se bránila, ale James měl větší sílu. „Jsi normální?! Vzpamatuj se!“ řekl vyčerpaně. Julie sebou stále škubala.

„Nech toho!“ vyštěkl Sirius. „Pusť ji Jamesi, snad se nezabije sama…“ stále pozoroval jemnou černovlásku, která se tak dokonale dokázala proměnit ve vzteklou saň.

Julia vrhla na Siriuse opovržlivý pohled a vytrhla se z Jamesova sevření. Opřela se o dveře a těžce vydechla. Hlava se jí zamotala. Vynadala si, že byla opět tak neopatrná.

„Slib nám, že už se nepokusíš vystoupit!“ řekl Sirius neoblomně.

Julia přikývla. „Dobře, ale nepromluvíš na mě!“ kladla si podmínku. Úsměv se jí zase vrátil na tvář. Pozorovala změnu Siriusova výrazu. Vypadal spíše šokovaně, než že by chtěl protestovat. V duchu se smála. ,Však já mu ještě ukážu, kdo je Julia Malfoyová!‘ Nechtěla se přeceňovat, ale toužila po tom shodit Blacka, jak nejvíce to půjde. Ostatně to samé si přála i u svého bratra. Naštval ji už kolikrát, ale tentokrát přesáhl veškeré hranice. Nedokázala mu jen odpustit. Musela mu ukázat, že se spletl, že ona není jen druhořadá Malfoyová, že je stejná nebo ještě lepší než on…

„Proč bych tě měl poslouchat? Tvůj bratr taky nemá žádný privilegia…“ Sirius se zamyslel nad oběma sourozenci. Nikdy s Julii ještě nemluvil. Neměli o čem. Ona jej neprovokovala a ostatně se mu po celá ta léta vyhýbala. Netušil, jak ji mohl tak dlouho přehlížet. Vždyť její temperament přesahoval všechno, co kdy zažil.

„Protože nejsem svůj bratr!“ dodala jednoduše Julia. Na chvíli zůstala zticha. V hlavě se jí rýsovaly další výmluvy. Nakonec je ale všechny zahnala. ,Na vás je ještě čas…‘ uklidňovala své emoce. „ A přestaň pořád mluvit jenom o Luciusovi nebo je to snad jediná osoba, kterou znáš?!“ alespoň jednu narážku si nemohla odpustit.

James spolu s ostatními pozorovali jejich rozhovor. Zaujal je. Vstřebávali do sebe každé slovo. I James musel uznat, že Julia je tvrdý oříšek.

„Dobře, nebudu o něm mluvit, můžeme se bavit třeba o tobě, ale pokud si dobře vzpomínám, nechtěla si, abych mluvil, tak proč se pořád na něco ptáš?!“ zašklebil se. Uvědomoval si, že ji konečně usadil.

Pár momentů bylo ticho. Julia přemýšlela a Sirius si vychutnával pocit vítězství. Ostatní netrpělivě čekali, co bude dál.

„Vždyť ty mě přece neposloucháš, tak jsem se s tím prostě smířila, ale tím pádem se můžu kdykoliv sebrat a vyskočit ven!“ na jejím hlase nebyl poznat sebemenší náznak nějakého vzrušení. Brala to jako holý fakt. Žádný žert, jen skutečnost.

Sirius se zasmál. „Dobrej vtip, Malfoyová!“ otočil se na ostatní, kteří své úsměvy také neskrývali. „Ale ty ještě pořád chceš skákat? Venku je bláto a navíc prší, tak ti to nedoporučuju…“ zatvářil se starostlivě.

Julie si trpce uvědomila, že jemu na tom nezáleží. Nezáleží mu na tom, jestli se zmáčí nebo se jí něco stane. Komu na mě vlastně záleží, pomyslela si. Přešel jí vztek i veškeré ostatní emoce. Padla na ni tvrdá nostalgie. Proč vlastně všechno prožívá, když to nemá žádný smysl. Nikdo ji oplakávat nebude, když umře, nikdo se s ní nebude radovat, když bude šťastná. Sklopila hlavu a snažila se zahnat chmurné myšlenky pryč. „Máš pravdu, teď už nikam nepůjdu. Zůstanu a počkám, až konečně dojedeme do Bradavic.“

Chvíle ticha byla naplněna jen stále se zpomalujícím dechem Julie. Chtěla se vrátit zpět na sedačku a v klidu přežít cestu. Zvedla se ze země. Náhlý pohyb ji zbavil veškeré energie. Tentokrát již nedokázala přejít točení hlavy ani podlamující se nohy. Přestala se tomu bránit a začala znovu klouzat k zemi. Těsně před tím, než dopadla, ji zachytil Sirius. Sesunula se rovnou do jeho rukou.

Oba dva Siriusovi společníci, jež Julia neznala, se podivili. Mysleli, že ji nechá spadnout na zem, jako by to udělal Luciusovi.

Sirius ji vyzdvihl zpět na sedačku vedle sebe a opřel její hlavu o opěrátko vedle něj. Julia se jen líbezně usmála a hlava jí klesla více na rameno.

„Musíme ji vzít na ošetřovnu, hned jak dorazíme na hrad!“ řekl Sirius a hodnotitelsky si ji prohlížel. Byla opravdu hezká, to musel uznat.

James vstal. Přešel ke dvířkům a zadíval se ven. „Siriusi, to nemyslíš vážně, je to Malfoyová. Nezachraňujeme Malfoye. Nikdy jsme je nezachraňovali a ani s tím nechci začínat.“

„James má pravdu, nech ji být. Snad ses do ní nezabouchnul?“ Promluvil nenápadný utahaný kluk, sedící vedle Jamese.

„To snad není možný…!“vykřikl druhý neznámý kluk a vrhl mírně znechucený pohled na Siriuse.

„Tak dost!“ odrazil jejich nesmyslené obavy. „Jste blázni! I s Newmanovou bych chodil raději než s ní!“

James si vzpomněl na Mary Newmanovou, mrzimorskou dívku, které se každý raději vyhnul. Vypadala opravdu otřesně. Celý obličej měla pokrytý vyrážkou a vlasy skoro mastnější než Snape. Nos podobající se zobáku zostřoval její výraz. Nebavila se s nikým kromě své sovy, která jí ale nikdy neodpověděla. Mary sice věřila, že sova dokáže mluvit, ale poslední dobou se zdálo, že i jí začíná docházet, že je to jen pták.

Podíval se na Siriuse pohledem, který naznačoval, že tohle už asi přehnal.

„No jo, tak s tou bych nechodil ani za nic, ale s Malfoyovou taky ne! Jasný!“ Sirius oponoval tak pevně, že ani jeho kamarádi nechtěli nic namítat. Sedl si zpět na sedačku a zadíval se opět na Julii. Rychle si však uvědomil, co dělá a pohled odvrátil zpět k oknu. Julia se mírně pohnula, ale neprobudila se.

„Siriusi “ oslovil jej James. Nevypadal, že by mu chtěl něco vyčítat. V jeho pohledu se zračila čistá starost. „Nech ji být, nevšímej si jí, je stejně falešná jako Malfoy. Je to jedno, jestli je to holka nebo kluk, prostě je Malfoyová, a to stačí, chápeš, Malfoyová!“ dokončil větu s neskrývanými obavami.

Sirius vzdychnul. „O mě si teda myslíš, že jsem taky stejný jako všichni ostatní?“ promluvil tiše. Cítil se zklamaný Jamesovým tvrzením. Tušil, že to nemyslel špatně, ale nebyl si jistý. Nesnášel nejistotu a v tomhle případě mu doba, kdy očekával Jamesovu reakci, přišla téměř nekonečná.

„Tak jsem to nemyslel Siriusi, promiň. Ty jsi jiný než oni, ale ona ne. Je také ve Zmijozelu a už si určitě slyšel, co se o ní říká….“ James se snažil vyžehlit si svou nechtěně vyřčenou frázi.

Sirius zůstal chvíli tiše. Přemýšlel nad tím, co řekl James. Věděl, že má pravdu. Julia nebyla jiná než Lucius. Vlastně mu to ani nevadilo. Nezajímala ho, ale nedokázal se k ní chovat jako k jejímu bratrovi. Přece jen to byla holka. Nemohl ji dělat to, co jemu. „Neboj se Jamesi, nic si s ní nebudu začínat. Je to Malfoyová!“ domluvil tiše a nechal Jamese na pochybách.

„ Dobře, upozorňoval jsem tě na to, takže si nechoď stěžovat, jasný..“ usmál se James. I Sirius však věděl, že ten úsměv byl vynucený.

„Jo, neboj se, nehodlám se spálit.“ Konstatoval suše Sirius a pozoroval Jamesovo chování. Zaujal ho jeho herecký postoj.
„Vždycky, když si hraješ s ohněm, je možnost, že se spálíš. Někdy větší, jindy menší…“ odpověděl James a otočil se na svého souseda. Už o tom nechtěl mluvit. Nechal Siriuse přemýšlet o všem, co mu řekl. Sám také myslel na Malfoye a jeho sestru. V dobrém to však nebylo. Vymýšlel další žertík, který by je oba mohl potopit. Tentokrát si chtěl nechat záležet, aby si to pořádně užil. Po chvíli se na jeho tváři usídlil úšklebek, dostal nápad.

Sirius po zbytek cesty nepromluvil. Přemýšlel o té zvláštní holce. Postupem času se stále více dostával k výsledku, že James měl pravdu. Nevěděl, proč si chvíli myslel, že je jiná. Vynadal si za to. Jak mohl být tak hloupý? Považoval za štěstí, že tu Jamese byl s ním a stačil ho včas upozornit.. Ne, že by mu vadilo chodit s Malfoyovou, ale už viděl, jak by se všichni tvářili.U té myšlenky se zastavil. Jak vlastně by se tvářili? Ta otázka mu stále zněla v hlavě.

Kočár najednou zastavil. Bradavice se před nimi objevily v plné kráse. Zámek byl zastřen zapadajícím sluncem. Sirius musel přivřít oči, aby lépe viděl.Usmál se, když uviděl zámek. Vůbec se nezměnil. Po celých sedm let, kdy přijížděl, pokaždé se na něj zadíval a pokaždé viděl to samé. Uklidňovalo ho vidět, že se v jeho životě alespoň něco nezměnilo.

Zastrčil hlavu zpět do kočáru . Jeho pohled padl na dívku v bezvědomí. Rozhodoval se, zda ji tam má nechat nebo ji vzít sebou. Nakonec přece jen vybral druhou možnost.Vzal ji do náručí a otevřel dveře. James a ostatní už vyšli druhou stranou.

Studenti začali vycházet z kočárů a sledovali tiše Siriuse, jak vynáší Julii z kočáru. Bezvládně mu ležela v náručí. Sirius sledoval reakce ostatních. Rozhlížel se kolem. Dívky si tiše šeptaly něco, co neměl šanci slyšet. Kluci se jen usmívali nebo pokukovali po Julii.

„Siriusi, jdeme rovnou na večeři, tak přijď, až ji odneseš.“ James se už otočil k odchodu, ale na poslední chvíli na Siriuse ještě zakřičel. „Něco jsem vymyslel, to si musíš poslechnout,až teda skončíš s tím divadlem, co tady předvádíš.

Sirius se jen zašklebil. „Neboj Jamesi, já jsem díky tobě taky na něco přišel…nech se překvapit!“ řekl tajemně a zmizel na schodech do hradu.

Rychlými kroky prošel několik liduprázdných chodeb. Až v té poslední, před ošetřovnou, postávalo několik studentů převážně ze starších ročníků. Většina měla zmijozelské hábity, ale podařilo se mu najít i dva nebelvírské.

„ Chrisi, Paule jste v pohodě?“ zeptal se hned. Když oba přikývli, otevřel si jednou rukou dveře a v duchu se vysmíval Crabbovi a Goylovi, nejsměšnějšími postavám Zmijozelu. Byli zakletí a vypadali velmi úchvatně.

Vevnitř již na rozestlaných postelích leželo také pár studentů. Madame Pomfreyová pobíhala kolem dokola a mluvila cosi o nezodpovědnosti.

„Paní profesorko“, oslovil ji dost nahlas, aby to slyšela.

Léčitelka se ani nezastavila a dále obskakovala ostatní postele. „Položte ji támhle…“ řekla najednou.

Sirius se lekl. Vždyť se ani neotočila. Nemohla vidět, že ji drží v náručí…Zůstal nehnutě stát.

„Pane Blacku, tak položíte ji tady nebo budete stát a čekat na konec světa?“

Sirius vytřeštil oči. Tohle byla rána pod pás. Rychle položil Julii na postel. „Bouchla se do hlavy…“ řekl tiše.

„Díky vám?“ vyptávala se dál. Konečně se také otočila k němu a podívala se na Julii. Jemně se dotkla jejího čela. „ Dermatologická kouzla zvládá dobře. Vůbec bych nepoznala, že tam má tak obrovskou modřinu.“

Sirius se rychle vzpamatoval. „Ne, to Malfoy, ten do ní strčil.“

Pomfreyová pokývala hlavou. „Každý rok se tady několikrát oba objeví, ale většinou jsou to kouzelné problémy. To byste nevěřil, ale oni se navzájem snaží zaklít. Když jsou proti sobě Nebelvír a Zmijozel, tak to chápu, ale oni dva… Tentokrát ale Pan Malfoy zašel příliš daleko. Má otřes mozku.“ Konstatovala nakonec Pomfreyová.

Sirius se poškrábal za krkem. „Aha a kdy se uzdraví?“ zeptal se nenápadně.

„Nevím, ale za týden by mohla být úplně zdravá. Nevěděla jsem, že vás to zajímá…“ dokončila sladkým tónem.

Sirius obrátil oči v sloup. „Jenom tak, chtěl jsem vědět, jak je to vážné…“ bránil se jejím narážkám.

Léčitelka si však nedala pokoj. „No, já se o to nebudu zajímat, je to vaše soukromí, ale teď už jděte, pane Blacku, tedy pokud vám nic není, hostina za chvíli začne.“ Otočila se a zašla do své kanceláře.

Sirius se naposled podíval na Julii a vyšel ven. Přemýšlel o svém plánu. Chvíli mu připadalo, že není správný. Jako by měl rysy zmijozelské povahy, kterou se tak snažil v sobě zapudit. Během momentu se zase vše změnilo a přišlo mu to jako výborný žert. Mohl by se tak pomstít oběma sourozencům naráz. Nakonec se mu přece jen povedlo zahnat chmurné obavy do kouta a rozhodnout se, že svůj plán zrealizuje.

Velká síň již byla zaplněná, když Sirius vešel dovnitř. Pohledem hledal své přátele, Jamese, Remuse a Petra. Nemusel se rozhlížet dlouho. Trojice seděla u nebelvírského stolu a konverzovala se skupinou dívek v čele s vysokou rusovláskou.

„A jeje, Lily Evansová, to bude zase James řádit…“zašeptal si pro sebe a vydal se k nim. Cestou pár dívek zavzdychalo, když ho viděly. Jedna mu dokonce věnovala přímo grandiózní úsměv. Dnes na to neměl náladu, ale nechtěl ztratit reputaci. Na pár z nich se usmál a některé pozdravil. Jiné jen přešel, protože na ně již zapomněl.

„Siriusi, pojď si k nám sednout!“ vykřikl Remus, unaveně vypadající chlapec, jehož Julie neznala.

Oslovený na nic nečekal a sedl si vedle Lily, která na Jamese zrovna spustila proud nadávek. James se jen díval a nic neříkal. Lily se zdvihla a odešla. Hned za ní vstalo i několik dalších dívek a hrdě ji následovalo.

„Tak jsem to zase zvoral!“ vzdechnul smutně James. Pak se na jeho tváři opět objevil úsměv. Jako by zahodil všechny svoje problémy někam do prázdna a začal znova. „Musím ti říct, co jsem vymyslel, doufám, že s tím budeš souhlasit, protože by mohla být sranda…“

Sirius se ušklíbl. Naklonil se blíže k Jamesovi a začal povídat. „Než začneš cokoliv říkat, já jsem taky něco vymyslel. Dlouho jsem se rozhodoval, ale nakonec mi to nepřijde jako špatný nápad. Jak říkáš, bude sranda. Naštvu Malfoye, jeho sestru a ještě jim udělám pořádnou ostudu a přitom neporuším ani jeden bod školního řádu.“

„To zní zajímavě!“ přerušil ho James.

Sirius jen přikývl a pokračoval. „Sbalím Malfoyovou…“ nadechoval se, že bude pokračovat, když jej James opět přerušil.

„Cože??!!“ vykřikl. Několik lidí v bezprostřední blízkosti se otočilo.

Sirius chytil Jamese za rameno. „Počkej kamaráde, není to tak, jak si myslíš. Nech mě domluvit.“

James se uklidnil a poposedl si. „Poslouchám!“

„Sbalím Malfoyovou, ale jen tak na oko. Prostě, aby si myslela, že s ní chci chodit. Pak nás spolu uvidí její bratr Lucius. Pukne vzteky. A ona? Až se Malfoy vyřádí, tak ji prostě pustím k vodě. Nejlépe někde na veřejném místě, aby udělala scénu a Malfoyové budou úplně odrovnaní. Tak co říkáš?“

James zíral na Siriuse a neměl slov. „To myslíš vážně?“ zeptal se po chvíli.

Sirius přikývl. „Jo to myslím, nelíbí se ti na tom něco?“

„Něco?!“ zvýšil hlas James. „Siriusi, tohle je trochu moc, nezdá se ti?“

Sirius se odsunul od Jamese a zamyslel se.Opravdu to tak přehnal? Nezdálo se mu to tak kruté. Uznával, že zrovna dobré to nebude, ale přežitelné ano. „Hele Jamesi, konečně máme příležitost ukázat Malfoyovi, že jsme mnohem silnější než on a tohle je báječná příležitost. Viděls, jak na nás všichni koukali. Víš, jak rychle se to roznese, už vidím Malfoye, jak se tváří.“

„Ale tím, že s ní nezačneš chodit normálně, jsem nemyslel, že ji využiješ k něčemu takovýmu. Dennodenně vidím, jak si hraješ s city druhých, ale jen pro zábavu, ale tohle je už moc. Ty chceš rozpoutat válku mezi Blackovými a Mylfoyovými!“ James byl viditelně rozladěn z toho, co všechno slyšel. Ani Sirius to nemohl přehlédnout.

„Tak bude válka, no! Malfoyová je nejlepší cesta, jak porazit Malfoye!“ Sirius stále přesvědčoval Jamese.

„ A to si myslíš, že se potom nespojej proti nám? Společně mohou být těžší soupeři než celej Zmijozel a navíc je bude pohánět vztek.“

Sirius se smutně podíval. Viděl, že naděje, že mu James pomůže, slábne, a tak hodlal využít veškerých prostředků, aby ho přesvědčil. „Tohle na mě nezkoušej, já nejsem žádná holka, jasný!?“ James začínal být mírně naštvaný, při pohledu na Siriuse, který se neustále snažil udělat co nejsmutnější pohled , raději svolil. „Jo, jdu do toho s tebou a promluvím i s Remusem a Petrem, ale jednu podmínku: S Malfoyovou to skončíš včas, aby z toho nebyl velkej malér, jo!“

Sirius přikývl. „Pro tebe všechno Jamesi!“ zaradoval se a kousnul do čerstvého kuřete.

James se mírně usmál. „Uvidíme, jak to dopadne…“

Dále už neprobírali Malfoyovy, ale nedávné prázdniny. James a Sirius, kteří je trávili společně, vyprávěli Petrovi a Remusovi všechny prožité zážitky. Poslouchali i ostatní nebelvírští a smáli se. James litoval, že tam s nimi není Lily.

Julia se probudila s bolestí hlavy. Převalila se na posteli. Obličej zabořila do měkkého polštáře. Snažila se nemyslet na bolest a soustředit se jen na to, aby usnula. Najednou ji všechno začalo docházet. Co dělá v posteli, když jela do Bradavic? Otevřela oči. Poznala ošetřovnu. Unaveně vydechla a začala se rozhlížet kolem. Několik postelí bylo obsazeno zmijozelskými, které znala, a dvě postele obývali nebelvírští.

Posadila se. „Hej Crabbe, jak jsem se sem dostala?“ zeptala se podrážděně. Hovor s Crabbem ji působil zvedání žaludku. Většího hňupa neviděla.

Mohutný kluk se otočil k ní. „Julia?“

„Samozřejmě, že jsem to já! Kdo asi!“ odsekla a přitom přemýšlela, jestli je na světě někdo blbější.

„Pokud si dobře vzpomínám, tak tě sem donesl Sirius Black.“

Julia vyskočila z postele. „Cože?!“

„Opravdu!“potvrdil Crabbovo tvrzení Goyle.

Dívka začala nervózně přecházet po místnosti. Chodila ode zdi ke zdi a nadávala. Všechno, co souviselo s Blackem, se jí začalo vymykat z rukou. Od té doby, co jej potkala, se hromadily akorát problémy. Sama sobě dávala vinu za všechno, co se stalo.

„Slečno Malfoyová, rychle se vraťte do postele nebo se vám udělá špatně.“, okřikla ji Pomfreyová.

„Já…, už je mi dobře, mohla bych jít na hostinu?“ zeptala se prosebně.

Léčitelka dala ruce v bok. „Máte silný otřes mozku, nemůžete jen tak odejít. Zůstanete tady několik dní. A neopovažte se zmizet.“ Její hlas zněl pevně a nekompromisně, ale pro Julii byl stále slabý. Nehodlala poslouchat její rady. Už předem byla rozhodnutá, že hned, jak ošetřovatelka odejde, uteče.

„Ano, slibuju, jdu si lehnout!“ odpověděla Julia. V duhu se ušklíbla. Pořád něco slibovala a nic neplnila. Nemrzelo jí to. Nelitovala toho. Občas si připadala jako Lucius. I když myšlenky tohoto typu ihned zavrhovala, nemohla se jim ubránit. Nechtěla být nelítostná, ale litovat neměla šanci se naučit. Nikdo, koho znala, nic takového nedělal.

Pomfreyová ji odvedla k lůžku a odešla do kanceláře. Julia si lehla a čekala na vhodnou příležitost k útěku. Plánovala, že se ještě vrátí, ale chtěla jít za Blackem. Musela se zeptat, proč to udělal, proč ji donesl až sem. Nechtěla čekat.

Najednou se otevřely dveře. Julia jen vydechla. Už chtěla odejít, ale příchod další osoby jí to znemožnil.

„Julie?!“ ozvalo se ze stínu dveří. Tmavá postava se vynořila.

Julia si oddechla. „Cissy?!“

Nově příchozí dívka přikývla. „Jak ti je?“ zeptala se a spěchala k posteli.

Julia pokrčila rameny. „Moc dobrý to není, bolí mě hlava, ale dá se to přežít. Můžeš mi něco říct?!“ nečekala na žádné lítostivé projevy své přítelkyně, hned šla k věci. Nechtěla se zdržovat. Jediné, co ji momentálně zajímalo, byl Sirius a Lucius.

„Na co se chceš zeptat?!“ začala opatrně Narcissa.

Julia vstala z postele. Opřela se o zeď. „Slyšela jsem, že mě sem donesl Black.“ Na chvíli se odmlčela. Hledala slova, jak by mohla pokračovat. Co jí měla říct? Že jí zajímá, jak se na ni tvářil nebo proč to udělal? Pak si uvědomila, že to musela vidět spousta lidí. „Cissy, kolik to vidělo lidí?“

Narcissa sklopila pohled. Julia cítila, že odpověď pro ní nebude nijak dobrá. „No, myslím, že si o tom povídá celá škola.“

Julia bouchla pěstí do zdi. „To snad není možný! Měla jsem ho nechat na pokoji…“ přešla k oknu a zadívala se ven. Slunce už dávno zapadlo a krajina začínala mít nádech černé barvy. Uvědomovala si, že tohle byl pro všechny nezapomenutelný zážitek. Malfoyová a Black. Přehrávala si události dnešního dne. Došla k závěru, že za všechno může Lucius. Toužila se mu za to všechno pomstít a tentokrát tvrdě.

„Julie, zapomene se na to, chce to jen čas!“ uklidňovala ji Narcissa. Sama tomu však moc nevěřila.

„Já ale nechci, aby se na to zapomnělo!“ prohlásila Julia.

Narcissa se zamračila. „Teď tě asi nechápu!“ upozornila Julii, která se začala záhadně usmívat. „Děsíš mě, Julie!“

„Nemusíš se bát, jenom mě chvíli poslouchej. Tohle musím Luciusovi oplatit. Chci, aby viděl, že se mnou není sranda. A taky Black, naštval mě a zaplatí za to.“ Z jejího hlasu zněla nenávist a opovržení.

„Jak to myslíš, že ti za to zaplatí!?“ Narcissa si urovnala sukni a podívala se na hodinky. „Už je asi po zařazování.“

„Uvidíš, nech se překvapit, bude to bomba! Lepší plán jsem ještě nikdy nevymyslela, ale jestli varuješ Luciuse, že něco chystám, tak pro tebe vymyslím něco extra, jasný?!“

Narcissa přikývla. „Slibuju ti, že se Lucius nic nedozví a opravdu mi neřekneš, co chystáš?!“

Julia zavrtěla hlavou. „Ne, neřeknu, uvidíš, jen doufám, že to vyjde!“ srolovala polštář a vycpala jím peřinu. Urovnala všechno kolem, aby to vypadalo, že spí.

„Ty někam chceš jít?“ Narcissa vstala z nově ustlané postele.

Julia přes sebe přehodila zmijozelský hábit, který ležel na židli. „Jo, začít se mstít. Ať všichni vidí, co dokáže Julia Malfoyová…“ zamyslela se naposled nad správností svého činu a pokračovala. „ Pojď se mnou, jdeme na hostinu!“ ani se nepodívala, co na to říká Narcissa a tiše se proplížila ke dveřím.

Narcissa raději nic nenamítala a následovala svoji přítelkyni.

Julia se začínala soustředit. Promýšlela všechny možné možnosti, k čemu povede její pomsta. Tušila, že to neskončí dobře a že nakonec ona z toho bude mít nejvíc problémů, ale nechtěla se toho vzdát. Záleželo ji na tom více než na čemkoliv jiném. Dříve Luciuse neměla v lásce, ale nikdy k němu necítila vyloženou nenávist. Teď měla dva nepřátele.Luciuse, kvůli tomu, že ji způsobil otřes mozku a vůbec mu nevadilo, že se ani neprobudila a Blacka, který ji nejprve pokazil malicherné přání, ale potom viděl tu scénu s Luciusem. Styděla se za to. Stále mu nemohla odpustit, že z ní udělal nejpomlouvanější osobu ve škole. Jemu to nejspíše nevadilo, protože byl zvyklý, že se kolem něj neustále někdo motal, ale tohle ona nikdy nechtěla.

Vykouzlila na tváři ten nejlepší a nejupřímnější úsměv, který dokázala, a spolu s Narcissou scházely do Velké síně.