Pociťoval čím dál větší vztek k té špinavé trosce, která se k němu s pomocí Rebeccy přibližovala.

„ Doriane, prosím, dones z lékárničky nějaké lektvary, vždyť krvácí!“ volala z dálky Rebecca.

Dorian se neochotně otočil a vkráčel do domu. Ledabyle se začal přehrabovat mezi lahvičkami. Krvácí… Rebecce pohled na lidskou krev odjakživa nedělal dobře. Cheche, jen ať ta zrůda dostane lekci! Pak si ale vzpomněl, že obě jeho děti jsou venku na verandě a zvláště pak chlapec by neměl vidět, co jeho maminka vyvádí, když vidí, tedy cítí lidskou krev. Svižným krokem se vrátil ven s potřebným náčiním.

„Tak z tebe je mamička?“ zaslechl chladný hlas.

Bellatrix, skácená na židli, se na Doriana neupřímně usmála. Dorian se neobtěžoval nějakými gesty a podal jí dvě lahvičky lektvaru.

„ Titto!“ volala mezitím Rebecca na domácího skřítka, „ odveď děti do pokoje a připrav pokoj pro hosty. A my bychom měli jít dovnitř. Snad nás nikdo neviděl,“řekla s obavami.

Po hodině sešla Bellatrix, čistá a v nových šatech, do obývacího pokoje, kde mlčky seděli Rebecca a Dorian. Rebecca měla ve tváři utrápený výraz, který Bella dobře znala.

„Asi se mě budete chtít na něco zeptat, že?“ nadhodila Bellatrix jízlivým tónem. Ale ne, musí se snažit mluvit vážně a předvědčivě…Chce-li, aby její plány vyšly.

„Poslyšte-“

„Ne, ty poslyš!“ vyjel na Bellatrix rozzuřený Dorian, „Jsi vražedkyně! Máš hnít ve vězení, tam patříš! Uvědomuješ si, do jaké situace jsi nás právě dostala? Jak sis mohla myslet, že budeme krýt tvůj útěk? Kde bereš tu drzost, Smrtijedko?! Co kdybych hned teď zavolal bystrozory, hm?“

Bellatrix s ledovým klidem poslouchala Dorianovy výčitky. ‚Idiot,‘ pomyslela si. Nenechá se od něj vytočit. Musí hlavně zapůsobit na Rebeccu.

„Jenže já neutekla úmyslně,“ chytila Rebeccu za ruku a snažila se nahodit ten nejzoufalejší tón, „Smrtijedi zaútočili na Azkaban a vysvobodili nás. Byla jsem v tu chvíli stejně překvapená jako strážci. Přežila jsem ..tam.. čtrnáct let, neumíš si představit, jaké to je. Becky, omlovám se, že jsem tě dostala do maléru, ale jsi moje jediná záchrana. Nemám hůlku, nemám peníze, nemůžu se vrátit domů a netuším, jestli se Rodolphus vůbec dostal ven. Když mě teď chytí, dostanu mozkomorův polibek! Jsi to jediné, to mám. Máš v rukou můj osud… můj život.“

Odmlčela se. Na okamžik se podivila, kde se v ní takové nechutně citlivé řeči berou. Měla však Rebeccu přečtenou jako knihu, a tak dobře věděla, co na ni platí. Becky ji přece nikdy nenechala ve štychu. Bezpochyby jí vyhoví i tentokrát.

 Jenže ouha…

„Dorian má pravdu,“ řekla Rebecca, aniž by se na Bellu podívala.

´Bídák všivej! Zabiju ho!‘ zavrčela Bellatrix v duchu. Trochu se ovšem zalekla.

„Můžeš nás dostat do Azkabanu. Je příliš nebezpečné tě tu schovávat,“ pokračovala Rebecca.

 Dorian se zvedl ze židle a chystal se Smrtijedku vyvést z domu.

Bellatrix znervózněla: „Počkejte! Becky, prosím tě, prosím! Neposílej mě zpátky. Něco ti teď povím, dobře?“

Rebecca na ni pozorně upřela nepřirozeně světlé oči.

 „Budu k tobě upřímná. Pán Zla se vrátil. Víš, co to pro tebe může znamenat, že? Ne, nech mě domluvit… Když ochráníš ty mě, ochráním já tebe, bude-li to potřeba. Sama nevím, co se bude dít a nechci tě strašit, ale popřemýšlej nad budoucností. Nastane spousta změn a ty jim nebudeš jen přihlížet. Pána Zla nebude zajímat, že jsi kříženec. Budou ho zajímat tvé schopnosti. Nebuď hloupá. Žádám snad moc?“