Bylo před třetí hodinou v noci. V tiché spící vesničce jemně poprchávalo. Sem tam se zlověstně blýsklo.V dálce zakokrhal popletený kohout. Pouliční lampa, kolem které se třepotal malý netopýrek, házela skrz deštík oranžová prasátka na zmoklé kovové ploty. Netopýrek opsal kolem lampy nepravidelnou osmičku a náhle zamířil k otevřenému oknu v poschodí jednoho z domů. Jeho drápky tiše zaškrábaly o parapet. Jen co se zvíře ocitlo v pokoji, slétlo na podlahu a přeměnilo se ve štíhlou ženu v černém hábitu. Pokoj prosvítil blesk.

    Rebecca se opatrně rozhlédla kolem sebe. Jen co si její oči přivykly tmě, po špičkách se přiblížila k posteli, kde spal manželský pár. V duchu si přemítala hádky se svým mužem a neočekávanou náštěvnicí Bellatrix Lestrangeovou. Nakonec dospěli ke kompromisu – Bellatrix smí zůstat, ovšem musí respektovaat jisté podmínky, které Rebecca určila. Koneckonců, všechny podmínky byly lepší než Azkaban.

    Rebecca se skonila nad padesátiletou ženou a vytrhla jí pár vlasů. Žena ze spaní zabrumlala, ale to už Rebecca, vmžiku přeměněná v malého netopýra, vylétla z pokoje pryč.         

     Dorian, který odmítal setrvávat s Bellou ve stejné místnosti, seděl v kuchyni nad kotlíkem  a čekal, až mu Rebecca donese poslední a nejdůležitější přísadu do mnoholičného lektvaru.

     Venku řádila bouře doprovázena vichrem. Okenní skla se pod náporem větru třásla a vydávala praskavý zvuk. Bellatrix přecházela sem a tam po pokoji a snažila se vymyslet způsob, jak se spojit se Smrtijedy. Od útěku z Azkabanu uplynul už měsíc a ona pro svého Pána nemohla udělat nic! Jen se mile usmívat a čekat. Co jí také zbývá? Čekat.. Nepodařilo se jí ani poslat zprávu Malfoyovým. Rebecca ji nenápadně špehovala každou minutu. Bohužel, celou tu dobu bylo špehování úspěšné.

     Zhluboka se nadechla. Za pár hodin už snad pořídí novou hůlku a také konečně nahlédne do veřejného kouzelnického života. Přistoupila k zrcadlu. Snažila si vybavit, jak vypadala před čtrnácti lety… Ušklíbla se na sebe. Byla velmi nervózní. Vždyť zase začíná žít!

     Někdo zaťukal na dveře.

„Ano?“zvolala Bellatrix a rozešla se ke dveřím. Teď zase musí hrát hodnou…

„Je čas,“ ozval se Rebečin hlas. Bellatrix vyšla z pokoje a mlčky následovala svou na kost promoklou přítelkyni do kuchyně.

„Děkuju,“začala Bella.

„Ještě neděkuj, ještě není za co,“podotkla Rebecca s trpitelským tónem, který uměla jen ona, „jen dodrž, co jsi mi slíbila.“

      Na stole stál kotlík s hotovým mnoholičným lektvarem. Kvůli přidaným mudlovským vlasům byl čirý jako voda. Bellatrix polil studený pot z nervozity. Natáhla ruku po naběračce, ale Rebecca ji zadržela: „Půjdu samozřejmě s tebou. Nepokoušej se něco vyvést, budu tě hlídat. Jen si vyřídíš Ollivandera a vrátíme se zpět. Beztak nebudeme mít moc času.“ Odmlčela se. „Dorian vzal děti a odjel, kdyby se..náhodou…něco zvrtlo.“

Obě ženy se začaly připravovat na cestu do Příčné ulice.