1.kapitola

( z pohledu Charlotte )

Charlotte seděla v kupé Bradavického vlaku a zírala ven z okna. Venku se zrovna spustil silný liják a tak toho moc nebylo vidět. Obloha měla barvu tmavé vody a nad zemí se snášela mlha. Každý by si hned pomyslel, že je ideální počasí pro mozkomory. A taky, že bylo. Vedle vlaku se jich vznášelo hned několik. Charlotte si jich ale nevšímala. Byla na ně zvyklá. Pochmurnou náladu měla poslední dobou pořád, takže ani nezaznamenala rozdíl. Spíš to ale také bylo tím, že u okna a dveří kupé popocházeli dva patroni. Jeden byl její, stříbřitý malý vlk, druhý byl Dracův, dlouhý, hubený had. Patroni zaručovali, že na ně smutek a mrtvolný chlad, který šířili mozkomoři, nepůsobil.

Zrovna, když Charlotte přemýšlela, jestli to je osud, aby se všichni z její rodiny dostávali do Zmijozelu, vyrušil jí hlasitý smích. Odvrátila hlavu od okna, hustého lijáku a mozkomorů a podívala se, co vyvolalo tak hlastý smích. Draco, Crabe a Goyle se skláněli nad nějakou fotografií. Byla z Věštce. Na fotce byl Potter, jak se usmívá na někoho, kdo nebyl vidět, pak se otáčí a schazuje podnos s porcelánovou sadou, která se tam znenadání objeví, jakoby jí tam někdo přičaroval. Na titulku stálo: Potter: Hrdina nebo obyčejný nešika? Charlotte se bez usmání otočila zpět k oknu. Potter byl to poslední, co potřebovala v tuhle chvíli vidět. Nikdy dřív jí nezajímal, drby a informace o něm se dozvídala jen díky Dracovi, který ho přímo nenáviděl. Jenže letošní rok se to změní. Šestý rok v Bradavicích nebude stejný jako nikdy předtím. Kdyby jí otec nezadal ten hrozný úkol … Věděla, že vzdorovat mu by byla ta největší hloupost v životě – a taky poslední. Cítila, jak se jí do očí derou slzy. Věděla, že to nedokáže. Vstala – nechtěla, aby jí Draco, Crabe nebo Goyle viděli a vyšla ven z kupé do úzké uličky.

,,Kam jdeš?!,“ křikl na ní překvapeně Draco. Charlottu jeho popuzený tón rozzuřil. Znělo to, jakoby jí hlídal. Tak že by měl otec spojence i tady? Prudce práskla dveřmi kupé, až se sklo v nich silně otřáslo. Zhluboka se nadechla a rychlým krokem zamířila ke konci chobičky na dívčí záchody. Zase o tom všem přemýšlela a slzy se draly na provrch samy. Charlotte je nedbale stírala, jakoby to byly protivné vosy. Nevnímala, co se děje kolem, ze zamyšlení jí probudil silný náraz.

,,Nemůžeš k sakru dávat větší pozor?!“ Zlostně se po viníkovi podívala. Tím nebyl nikdo jiný než Potter, samozřejmě. To bylo na Charlottu příliš. Slzy začaly proudit tryskem, akorát jí to všechno ještě víc přpomnělo. Rychle se od něj odvrátila a rozeběhla se k záchodkům, pořádně se vybrečet.

1.kapitola

( z pohledu Harryho )

Harry si právě s Ronem a Hermionou prohlížel v kupé spěšného vlaku do Bradavic nejnovější výtisk Denního věštce. Na fotografii byl on, v obchodě s žertovnými předměty Freda a George, jak se usmívá na Ginny, která se právě v obchodě objevila (na snímku naštěstí nebyla vidět). Otáčí se a schazuje podnos s porcelánovou sadou, které si vůbec předtím nevšiml, že by tam byla. Harry si povzdychl a opřel se o sedadlo. Podíval se z okna a to mu náladu moc nezlepšilo – venku poletovalo několik mozkomorů. Otřásl se a podíval se zpět na Hermionu a Rona. Hermiona mozkomory zpozorovala a vykouzlila patrona. Harry se na ní vděčně usmál a okamžitě pocítil, jak chlad ustupuje a zalévá ho příjemné teplo. Stříbřitá vydra nyní dováděla po kupé. Vzhledem k momentální situaci bylo dovoleno kouzlit mimo Bradavice. Bylo to však omezené – pár zaklínadel, naštěstí Expectro patronum patřilo k nim.

,,Nic si z toho nedělej Harry, spoustu lidí už někdy převrhlo podnos, “ uklidňoval ho Ron. Hermiona po něm střelila naštvaným pohledem.

,,Jo, ale nevyfotí je kvůli tomu hned na hlavní stránku Denního věštce,“ odpověděl naštvaně Harry. Podíval se znovu z okna. Jeden mozkomor se zrovna snažil dostat blíž k jejich oknu, ale díky svitu z Hermionina patrona se mu to nepodařilo.

,,Tak promiň, jen jsem se ti snažil pomoct, “ řekl Ron s lítostí v hlase.

,,Já vím, Rone.Ale … Prostě jsem naštvanej. Chápeš? V týhle chvíli tuhle fotku viděla určitě polovina studentů z Bradavic. Dokážu si představit Malfoye, jak se tomu chechtá společně s Crabem a Goylem, “ povzdychl si Harry.

,,Přece ti nezáleží na jejich názoru, Harry. Je to jenom banda tupců, co ti nesahají ani po kolena. A co se týče ostatních … Určitě nebudou tak hloupí a dojde jim, že to nemá vůbec žádný význam. A -“

,,Hermiono … Já vím, že se snažíte být milí, ale to je teď poslední, co potřebuju. Nejde o to, že se totálně ztrapním, ale jde o princip. Ministerstvo se mě prostě snaží zničit. Udělat ze mě nešiku a pitomce, aby mi lidi přestal věřit. Já - , “ Harry pokrčil s povzdychem bezradně rameny. ,,Půjdu se projít. Za chvíli přijdu.“ Vstal a zamířil ke dveřím kupé. Úplně cítil, jak si Hermiona s Ronem za jeho zády vyměnili starostlivé pohledy. Vyšel do úzké chodbičky a rozhlídl se. Na koncích postávalo pár studentů, jinak nikde nikdo. Popošel pár kroků a zadíval se z okna. Venku byla mlha a řádil prudký liják. Otočil se, že půjde dál, když do něj někdo vrazil.

,,Nemůžeš ksakru dávat větší pozor?!“ Byla to Charlotte Raddleová, dcera Voldemorta. Harry si jí prohlídl. Od minulého roku se moc nezměnila. Dlouhé lesklé černé vlasy měla volně rozpuštěné, její světlá pleť byla snad bledší než kdy jindy. Velké zelené oči měla orámované hustými černými řasami a nad nimi zamračené obočí. Rty měla sytě rudé, jako vždy. Přestože ho všichni včetně Brumbála ujistili, že se od ní nemá čeho bát, neměl z ní Harry dobrý pocit. Asi hlavně proto, že v její blízkosti ho vždy začala slabě pobolívat jizva. Zadíval se do jejích chladných zelených očí. Bylo to skoro jakoby se přetočil čas a on byl znovu malý chlapec. Voldemort vtrhl k nim domů, před jeho zraky zabil jeho matku i otce. Pak se pokusil zabít i jeho, ale nepodařilo se mu to. Vybavil se mu ten pohled, kdy spolu s Voldemortem na sebe hleděli, jeden tomu druhému do očí. Byl to chvilkový záblesk, přesto Harrymu připadalo, jakoby ho prožíval věčnost. Všiml si, že Charlottě po tvářích stékají slzy. Nejspíš se zase pohádali s Malfoyem, tipoval. Chodili totiž spolu a dost často se na něčem neshodli. Než o tom ale Harry stačil víc přemýšlet nebo se jí zeptat, jestli je v pořádku, rozběhla se Charlotte k dívčím záchodkům a nechala tam Harryho samotného, jen s těmi pár studenty, co postávali na koncích a tlumenými hlasy se bavili.