Čtyři minuty po půlnoci...

Za pomlčkou a před uvozovkami mezera není. Pomlčka je oddělena mezerou od slova, uvozovky nejsou slovo. Není tedy důvod je oddělovat mezerou. Je-li pomlčka součástí slova nebo slovního spojení ;), mezerou ji také neoddělujeme. Tak pravil Korektor.

Danae, díky moc. Já jsem si zas vzpomněla na Bilbovo „ale -", na které nebyl čas, takže tím je provedeno i ověření z nezávislého zdroje. (Aneb jak je důležité položit někomu otázku, aby si člověk vzápětí uvědomil odpověď.) Zahájila jsem postupné opravování, protože to mám samozřejmě všude blbě.

Jinak k těm číslům. Mám pocit, že spíš než absolutní hodnota má význam to, čemu jsem z nedostatku lepších výrazů řekla složitost - přesným pojmem jde v podstatě o počet platných cifer. Nebo se to dá brát jako počet slov, která jsou potřeba. Taková miliarda je sakra velké číslo, ale zkus si to napsat v cifrách, jak elegantně to bude vypadat. (Teď mi řekneš, že miliarda už skoro ani není číslo, ale spíš takový veliký žok něčeho. Jako třeba hromada. Ten pocit mám taky.) - A samozřejmě souhlas s tím, že je rozhodující, jak se to číslo má vnímat. To je ta běžná situace versus technický údaj.

Připadá mi, že i když jsem se tu konečně dozvěděla, jak se správně dělá interpunkce u přímé řeči, je tenhle článek jinak absolutní propadák. Vypadá to, že si ho přečetly přesně ty, co něco takového ani v nejmenším nepotřebují, zatímco ti, kvůli kterým jsem to psala, mě vesele ignorují. No, možná jenom mlčí. Hej, lidi! Jestli se vám něco nezdá, řekněte to. Hádejte se se mnou. Kývnout a myslet si svoje je špatná reakce, tím se nic nevyřeší!

Všechno zpět - tedy skoro...

Hledejme v Potterovi, tam to všechno je, protože český překlad pomlček - zámlček užívá zhusta a rád. Aneb Aries má pravdu: slovo mezera pomlčka uvozovky: "

Totiž... máš -" Hermiona se tvářila ještě nejistěji než předtím. (HP a FŘ s. 674) 

Uf to jsem se poučila. 

Ok, tak se zkusím na tu pomlčku ještě poptat. Ale skoro si myslím, že mám pravdu a že tam ta mezera není. Snažím se si vzpomenout, jestli jsem to vůbec někdy viděla. Napadá mě jen jedno literární dílo, ale tam zas autor rafinovaně nepoužil uvozovky

Aries, škoda, žes nekomentovala přihlášená, abych ti mohla pohodlně odpovědět a dívat se při tom na tvůj vzkaz.

K doporučení sosáckých pravidel se připojuju. Některé body mi sice přijdou diskutabilní, ale většina je pevná nejmíň jako dobře slisovaný pískovec a rozhodně je to dobrá potrava pro zamyšlení.

Esclarte, myslím, že nejčastější a zároveň nejodpornější chyba je to dvěmi. Když někdo napíše, že Rema trápily prázdninové úplňky, které musel trávit bez svých třech kamarádů, tak je to sice nespisovně, ale česky. Na rozdíl od dvěmi, což je takzvaně hyperkorektní, čili špatný tvar použitý v přehnané snaze o správnou spisovnost. Ten nemá místo opravdu nikde.  

K těm žádostem o přímou řeč: Tohle ze mě vyletělo, když jsem několika autorům po sobě psala do komentářů, ať to nedělají, a začla jsem se bát, aby mi od věčného opakování téhož neupadly pracičky. S přímou řečí dělá hodně lidí hlavně tu chybu, že neodsazujou řádky (anebo odsazujou, když nemají). Jinak v tom každý voře něco jiného, jednomu chybí nebo přebývají mezery, druhý plete pořadí uvozovka/znamínko na konci věty, třetí nezná uvozovky dole, čtvrtý dělá uvozovací větě za promluvou velké písmeno, pátý staví uvozovky z apostrofů a šestý netuší, že při navazování uvozovací věty má vyměnit tečku za čárku (než jsem začla číst amatérské povídky, netušila jsem, kolik různých chyb v uvozování přímé řeči je vůbec možné udělat). Jestli se k tomu někdo nedokope za mě, možná se někdy i odhodlám, ale nejdřív musí někdo poradit mně.

Pomlčka se, jak známo, odděluje z obou stran mezerou. Pomlčkou se taky naznačuje náhle přerušená řeč. A teď mi řekněte, má se, anebo nemá mezi pomlčkou a závěrečnou uvozovkou dělat mezera?

Co je správně?

anebo

Poraďte mi, prosím. Maminka to nedokáže.

Jinak mé doporučení, jak se naučit uvozovky a všeliké podobné záludnosti, zní: Lidé, čtěte!

Nechceš v další kapitole napsat o uvozovkách a podobně? Jestli vycházíš z pravidel českého pravopisu, dám ti na to označovač.


Odpověď autora:

Ona je to spíš estetická záležitost, a o tom se v pravidlech nepíše. Těch pár kategorických tvrzení (o koncovkách a o dvěmi) je ve shodě s tím, co se píše buď v Pravidlech pravopisu, nebo na stránkách Ústavu pro jazyk český, kde jsou trochu míň struční, i když se přiznám, že pramenem, který jsem opravdu využila, je spíš soupiska typografických pouček, kterou si máti přinesla z práce (odtamtud je taky ta věc o psaní letopočtů). Na dvou místech se dokonce od pravidel odchyluju: za prvé je to slovo „výjimka", o kterém tvrdím, že je nemožně zastaralé, jestli vůbec někdy bylo moderní, a za druhé rozdělení hodin a minut dvojtečkou - podle Pravidel pravopisu tam totiž patří tečka, což jsem ale snad v životě neviděla a kdyby se mi to přihodilo, nejspíš bych ji ve svojí naivitě považovala za desetinnou. Jinak jsem vycházela částečně z těch máminých pouček o sazbě (něco o vypisování čísel slovem tam bylo) a hlavně z pocitu nelibosti, který se mě zmocňuje při čtení některých textů. Toho kdyby nebylo, všecky směrnice bych hodila do ohně.

To není špatný nápad začít zveřejňovat rady pro formální zpracování textu, může to být užitečné.

Přimlouvala bych se taky  za návod, jak správně používat interpunkci v přímé řeči. Vůbec nevadí, že visí snad všude, podle toho, jak některé povídky vypadají, ho lidi stejně nečtou, takže čím víc míst, kde na něj náhodou narazí, tím líp. Další kámen úrazu jsou  velká písmena (časté anglicismy).